Cestovatelský dokument přichází do kin jako oslava nadšení a odvahy režiséra Dana Přibáně a jeho přátel. Ti mohli – také díky crowdfundingové podpoře veřejnosti – projet Austrálii a Tichomoří v „nemožných“ vozidlech – se dvěma žlutými trabanty v čele.
„Trabantové“ projekty Dana Přibáně se těší u české veřejnosti obrovské oblibě: dokument Trabantem až na konec světa (2014) vidělo v našich kinech přes dvacet tisíc diváků. Dvanáctidílný televizní seriál Trabantem Jižní Amerikou měl průměrnou sledovanost půl milionu diváků na díl. Šest let starý dokument Trabantem napříč Afrikou (2010) je dlouhodobě jedním z nejlépe hodnocených domácích titulů na portálu csfd.cz a facebooková skupina Trabantem napříč kontinenty má dnes víc než sto tisíc fanoušků.
O oblibě cest Dana Přibáně za hranice všedních dnů svědčí i fakt, že film, který se původně jmenoval Trabantem napříč Tichomořím, na crowdfundingovém serveru Startovač získal podporu víc než dva miliony osm set tisíc korun. Z cesty, která trvala půl roku a vedla z australského Perthu přes Východní Timor, Indonésii, Malajsii a Thajsko, si tak Přibáň mohl přivézt šest set hodin videomateriálu. Jeho sestřihem vznikl celovečerní film, který nyní uvádí do kin společnost Aerofilms.
Formát „události“ se opírá o atraktivní prvky reality show. Podobně jako předchozí filmy vychází projekt z úspěšného konceptu společnosti BBC (Long Way Round, Long Way Down). Čtyřicetiletý Přibáň ovšem osobitým způsobem navazuje i na domácí cestovatelskou tradici. Sám připomíná osobnost českého prvorepublikového „lovce kilometrů“ Alexandra Elstnera. Zatímco novinář, jehož zastavila až nacistická a vzápětí komunistická totalita, v roce 1934 dokázal, že náročnou cestu zvládnou i ženy-motoristky, Přibáň se svým týmem si kladou do cesty omezení v podobě „nemožných“ vozidel. Ukazují, jak lze s minimálním technickým vybavením projet Hedvábnou stezku, Afriku, Jižní Ameriku či – nyní – Tichomoří. V novém filmu se dostávají do akce dva trabanty, polský Fiat – „maluch“, dvě motorky a v podstatě i dva invalidní vozíky. Součástí projektu byli totiž i dva vozíčkáři. Nejde přitom o samoúčelný efekt mající vzbudit lítost diváků, ale o zviditelnění faktu, že s nadhledem, odvahou a kamarádskou pomocí může kdokoli zvládnout prakticky cokoli.
Členové expedice jsou zároveň „účinkujícími“ čelícími nejrůznějším nečekaným problémům. Cesta je ovšem naplánována tak, aby o ně nebyla nouze. (Tentokrát došlo ke zdržení už na začátku cesty: byrokratické průtahy cestovatele konfrontovaly s počátkem australské zimy.)
Film Trabantem do posledního dechu tak dodává publiku sebevědomí k realizaci cestovatelských snů. Cílem se stává samotná cesta mimo zavedené turistické trasy. Vidina existence otevřené novým, nepředvídatelným zážitkům totiž neztroskotává jen na nerealistických představách potenciálních cestovatelů: problémem je i nedostatek fantazie a odvahy, jež příkře kontrastují se současnými, téměř neomezenými možnostmi pohybu po světě.
Klíčovým prvkem v dokumentárním vyprávění Trabantem do posledního dechu je skutečnost, že hrdinové se dovedou vyrovnat s nejrůznějšími překážkami společně. Dan Přibáň, který se odmítá zaměřovat na inscenované situace, věnuje samotným aktérům víc pozornosti než předtím, čemuž přizpůsobil i způsob snímání menšími kamerami. (Technickou novinkou bylo natáčení ze vzduchu prostřednictvím dronu.)
Energii čerpá vyprávění z humoru, který sdílejí cestovatelé ze tří zemí – Česka, Polska a Slovenska. Do filmu se ovšem promítlo i „vážné“ téma související s pěstováním palmy olejné v Indonésii. Kampaň proti používání palmového oleje díky záběrům pragmaticky vytěžované půdy v novém „trabantím“ filmu získala pádný argument osobního svědectví.
Trabantem do posledního dechu (ČR, SR 2016), režie a scénář: Dan Přibáň, kamera: Zdeněk Krátký, účinkují: Dan Přibáň, Vojtěch Duchoslav, Dominika Gawliczková, Jakub Koucký, Zdeněk Krátký, Marek Duranský, Marek Slobodník, Kristína Madajová, Radoslaw Jona, Marcin Obałek, David Novotný (komentář) ad. Aerofilms, 96 min. Premiéra: 17. 3. 2016