Tři oříšky pro Popelku

Anotace

Koprodukční pohádka Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku se od doby svého vzniku zařadila mezi špičku naší pohádkové filmové klasiky a objevuje se pravidelně, zejména v době Vánoc, v televizních programech. Scenárista František Pavlíček, jenž v té době nemohl veřejně pracovat a proto jej „pokryla“ Bohumila Zelenková (uvedená v titulcích), vyšel z pohádky Boženy Němcové, avšak pojal titulní postavu odlišně od dalších světových zpracování obecně známé pohádkové látky. Dívka, žijící v ústrkách na statku své macechy, je emancipovaná a aktivní (jezdí na koni, střílí z kuše apod.). Také o prince usiluje agilněji než bylo do té doby zvykem. Pavlíček „aktualizoval“ rovněž vztah prince a jeho rodičů. Jistým posunem je též zvolená roční doba, tedy zima. Tvůrci usilovali o realismus, zároveň ovšem akceptovali určitou stylizaci, např. v kostýmech Theodora Pištěka. Přínosem je i využití humorných situací. Vzhledem k tomu, že šlo o koprodukci s Německou demokratickou republikou, museli se čeští filmaři přizpůsobit a pohádku více „internacionalizovat“. To se projevuje nejen účastí německých herců, ale právě například ve zmíněných kostýmech. Již ve své době byl film koncipován jako rodinný, byl tedy určen dětem i jejich rodičům. – Snímek byl první z neuskutečněného projektu zlatého fondu světových pohádek, jež plánovalo FSB natáčet v koprodukcích. - Z řady dalších adaptací připomínáme alespoň tu nedávnou, Popelka (2015, Cinderella; r. Kenneth Branagh). Postava Popelky se objevuje také ve fantasy muzikálu Čarovný les (2014, Into the Woods; r. Rob Marshall). – Snímek je dalším digitálně restaurovaným titulem z projektu Digitální restaurování českého filmového dědictví, podpořeného zeměmi Evropského hospodářského prostoru (Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem). Partnery projektu, spolufinancovaného MK ČR, jsou Norská národní knihovna a sdružení CESNET. -tbk-

Jednou z vůbec nejpopulárnějších filmových pohádek je snímek, který v roce 1973 natočil v česko-německé koprodukci režisér Václav Vorlíček. Šlo o první klasicky pojatou pohádku ze tří, které tvůrce populárních fantazijních snímků realizoval v sedmdesátých letech (následovaly snímky Jak se budí princezny /1977/ a Princ a Večernice /1978/). Zásluhu na kvalitách nestárnoucího snímku má i scenárista František Pavlíček, kterému ovšem komunistický režim zakázal působení v kultuře. V titulcích pohádky Princ Bajaja, již v roce 1971 realizoval Antonín Kachlík, se skryl pod jménem kolegyně Evy Košlerové, zatímco ve Třech oříšcích pro Popelku mu stejnou službu prokázala Bohumila Zelenková. Pavlíček ve scénáři citlivě propojil dvě pohádky Boženy Němcové – O Popelce a O třech sestrách. Současně opatřil původní typizované hrdiny složitějšími motivacemi a atraktivnějšími zálibami. Vorlíčkova Popelka v bravurním podání Libuše Šafránkové je sice v honosném domě své macechy pohrdanou a chudou služkou, umí však jezdit na koni, střílet z kuše a lovit. Vedle emancipované hrdinky, jež umí přesvědčivě vystupovat i v mužských šatech, působí princ Pavla Trávníčka jako lehkomyslný mladíček, kterého spíš než ženitba a dvorské povinnosti zajímá zábava s kamarády. Cílevědomá kráska, která se vetře na královský ples, při němž si má vznešený mladík najít nevěstu, ovšem svému vyvolenému poskytne potřebnou lekci samostatnosti a dospělosti... Lehce modernizovaná pohádka je mírně odkouzlená: nadpřirozené prvky zastupují jen hrdinčini zvířecí přátelé a titulní oříšky, ve kterých hrdinka najde šaty potřebné k získání prince. V česko-německém hereckém obsazení se vedle domácích herců (především Šafránkové, Trávníčka a energického Vladimíra Menšíka v roli čeledína Vincka) objevují i Rolf Hoppe jako král, Karin Leschová jako královna a Carola Braunbocková coby Popelčina nepřejícná nevlastní matka. Kultovní status si získala písnička Karla Svobody Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, již pro film nazpíval Karel Gott. -ap-

Obsah

Poznámka

Bohumila Zelenková, uvedená v úvodních titulcích filmu, propůjčila své jméno scenáristovi Františku Pavlíčkovi, který v té době nemohl být z politických důvodů jako autor uváděn. Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod názvem Popelka (1929; režie Josef Kokeisl).

Film byl v roce 2015 digitálně restaurován.