Holky z porcelánu

Anotace

První filmovou rolí Dagmar Veškrnové se stala jedna z hrdinek komedie režiséra Juraje Herze Holky z porcelánu. Ve snímku, který vznikl v roce 1974, tehdy jednadvacetiletá studentka brněnské JAMU ztvárnila potřeštěnou Danu, která – stejně jako její mladé kolegyně z neromantického skladu velké porcelánky – romanticky doufá v nalezení vhodného partnera. Zatímco patnáctiletá Maruška (Lenka Kořínková) o lásce teprve nesměle sní, Dana nakonec sbalí nesmělého instalatéra v podání Jana Hartla. Zkušenější Věra (Eva Čeřovská) má před svatbou a Jířa (Jelena Šebestová) už má dítě s neznámým otcem. A Helena (Marta Rašlová) teprve opožděně zjistí, že atraktivní kytarista Petr je ve skutečnosti frézařem a navíc synem její šéfové (Míla Myslíková)… Ve vyprávění převládá ženský pohled na svět, jehož garantem je debutující scenáristka Jaromíra Kolárová (která v roce 1985 napsala pro Juraje Herze ještě životopisné drama o komunistické novinářce Jožce Jabůrkové Zastihla mě noc). Ve skladu, kde právě probíhá velká předávací inventura, jsou muži v menšině – ať jde o nového vedoucího Jarolíma (Josef Langmiler) nebo o pedantského vedoucího inventarizační komise Rybičku (Mnislav Hofmann, který se – stejně jako Veškrnová – o rok později objevil i v Herzově detektivce Holka na zabití). Pro Juraje Herze se Holky z porcelánu staly prvním filmem natočeným v nesvobodných podmínkách normalizační kinematografie. Přední autor československé nové vlny si poprvé – a hned zdařile – vyzkoušel lehký, civilní příběh doplněný nepříliš funkčními písněmi, který byl v přímém protikladu k jeho předchozím, silně stylizovaným, vesměs dramatickým látkám. K přesvědčivosti hereckých výkonů přispívá kombinace neokoukaných, mladých představitelek se zkušenými hereckými matadory. Jednoho ze členů inventarizační komise si zahrál i herec a budoucí režisér Jiří Smyczek.

Obsah