Kalamita

Země původu

Československo

Copyright

1980

Rok výroby

1978—1980

Premiéra

29. 1. 1982

Minutáž

96 min

Kategorie

film

Žánr

komedie, moralita

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Kalamita

Český název

Kalamita

Anglický název

Calamity

Anotace

Vynikající formu Věry Chytilové potvrzovaly během osmdesátých let stylizované snímky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) či Kopytem sem, kopytem tam (1988). Na počátku desetiletí ovšem ceněná autorka realizovala – v návaznosti na svá díla ze sedmdesátých let – i civilně laděnou komedii Kalamita. Stejně jako v případě ostatních děl Chytilové je i příběh mladého strojvůdce výsledkem kompromisů, jež si autorka vyvzdorovala na barrandovské dramaturgii. Ta jí přitom projekt sama nabídla, protože o látku nebyl kvůli náročné realizaci v zimních exteriérech zájem. Scénář Josefa Šilhavého režisérka přepsala, takže z „konsolidačního“ příběhu o vysokoškolákovi nacházejícím nový smysl života mezi nádražáky se stalo hořce zábavné podobenství o soudobém Československu. Vznik Kalamity proto neohrožovala jen nevypočitatelná příroda, ale i cenzurní zásahy a tlaky. Film přišel do kin bez reklamní kampaně, a přestože se na něj diváci jen hrnuli, bylo jeho promítání v Praze nakonec zakázáno. Chytilová, jejíž otec vlastnil nádražní restauraci, neinscenovala zasněženou idylku, ale autenticky působící dílo plné protirežimních, dvojsmyslných „hlášek“. Nejen hrdina Honza Dostál, ale i řada dalších postav se navíc nachází v „kalamitní“ životní situaci, kterou jako společný – celospolečenský – problém odhalí finální scéna ve sněhem zasypaném vlaku. Klíčový podíl na nervní, provokativně neučesané podobě díla mají kameraman Ivan Šlapeta a střihač Jiří Brožek. V hlavní roli Chytilová poskytla první velkou příležitost tehdy dvaatřicetiletému Bolku Polívkovi. Po jeho boku se coby bezskrupulózní Majka objevuje Polívkova kolegyně z Divadla na provázku, Dagmar Bláhová, jež excelovala už v režisérčině Hře o jablko (1976). Zájem Chytilové o herce zvyklé improvizovat v rámci působení na malých, mimopražských scénách (zde brněnský Provázek a původně liberecká Ypsilonka) potvrzuje i obsazení Jany Synkové, Jaroslavy Kretschmerové, Jana Schmida či Jiřího Pechy.

Obsah

Honza Dostál opustí studium vysoké školy, aby si mohl splnit sen a stát se strojvůdcem. Je trochu naivní, ale cílevědomý. Odmítne pracovat u otce v nádražní hospodě a přihlásí se v kanceláři ČSD. Vstupní lékařská prohlídka málem vše zhatí, když Honza z pečlivosti váhá nad testem určení barev. S rukama plnýma předpisů a nové uniformy se jde ubytovat. Budoucího spolubydlícího zastihne in flagranti, ale ten jen navrhne, že si pro dámské návštěvy sestaví „jízdní řád“. Při nákupu se Honza poraní. Dívka, s níž se potkal už ve vlaku, mu prst ošetří. Majka je sestrou na chirurgii a Honza rád přijme pozvání na převaz. Dívka však nemá službu, a tak mladík padne do rukou rázné primářce. Zaspání mu projde díky tomu, že náčelník stanice podle jména pozná, že Honza pochází ze starého železničářského rodu. Majka jezdí závodně na saních a Honzovo povolání ji moc neokouzlí. Od vztahu s ním si ale slibuje zlepšení svých sportovních výkonů. Konkurentka totiž podle ní sportovně vyzrála díky aktivnímu sexuálnímu životu. Honza se urazí. Nadbíhá mu pak průvodčí Květa i stárnoucí primářka. Přestože ho s lékařkou uvězní sněhová kalamita náhodou na noc v horské chalupě, Honza odolá a uprchne. Znovu najde Majku. Ta ho vezme ke svému otci lesníkovi a zatímco mladík zdvořile poslouchá odborný výklad, ujede Majka se sociologem Havránkem. Honza za autem běží a skončí v potoce. Zdravotní následky koupele v ledové vodě mu léčí samaritánka Květa zahříváním vlastním tělem. Jednoho dne vyjede Honza na první samostatnou jízdu. Do motoráčku přistoupí i Majka. Havránek ji zklamal a ona teď velmi spěchá na závody. Vymýšlí si, že chtěla vzbudit jen Honzovu žárlivost. Souprava uvízne v závěji a poté ji zasype lavina. Cestující jsou ve vlaku uvězněni. Dva kolegové s Honzou zkoušejí uvolnit sníh. Cestující se věnují rozmíškám, hádkám, občas zavládne panika. Pak náhle zasvítí oknem světlo. Lyžař zvenčí prorazil zával. Egoistická Majka ukradne zachránci lyže a ujede. Přes měkký sníh se bez lyží nelze dostat. Nakonec si lidé ale poradí. Ze svých těl vytvoří na sněhu řetěz a nejprve pomohou vylézt dětem.

Poznámka

Film byl po míchačkách dokončen 10. dubna 1980, ale nebyl schválen. Další úpravy skončily 8. června 1981 a promítání bylo schváleno 12. listopadu 1981. Copyright uvedený na kopii je 1980. Do role babičky byla původně obsazena hospodyně Věry Chytilové Klára Emingerová. Během přerušení natáčení v letech 1978 až 1979 však náhle zemřela. Roli převzala herečka Marie Pavlíková. V některých záběrech ovšem zůstala původní představitelka.

Hrají

Boleslav Polívka

železničář Honza Dostál

Dagmar Bláhová

zdravotní sestra Majka Kopecká

Jana Synková

primářka

Jaroslava Kretschmerová

průvodčí Květa

Václav Švorc

náčelník stanice

Antonín Kubálek

Honzův otec

Štěpán Kučera

syn řezníka

Václav Helšus

strojvůdce Lojza

Jan Schmid

sociolog Havránek

Pavel Zedníček

zachránce Horský

Laco Déczi

strojmistr Douda, Honzův přítel

Dana Balounová

uklízečka

Boris Rösner

číšník ve vlaku

Jana Březinová

zákaznice s dietou

Eva Vidlařová

řeznice Eliška

Zdeněk Dítě

lesník, Majčin otec

Zuzana Schmidová

manželka slepce

Petr Kratochvíl

železniční opravář

Ladislav Gzela

starý muž

Petr Rýdel

strojvedoucí Baláš

Pavel Havránek

muž ve svetru ve vlaku

Lubomír Tlalka

Kadrnožka

František Čužna

železničář

Jiří Prýmek

výpravčí

Jiří Pecha

hráč karet

Jiří Koutný

rozčílený muž

Viktor Bejbl

sportovec

Drahoslava Landsmanová

elegantní dáma

Leonka Bernátová

vnučka Leonka, holčička ve vlaku

Miloslav Kopečný

železničář

Josef Vondráček

rozvádějící se dělník

Ondřej Havelka

posunovač

Jan Panenka

posunovač

Tereza Kučerová

dívka v jídelním voze

Mluví

Milada Ježková

hlas staré ženy

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Mojmír Ticháček

Asistent režie

Zdeněk Pazdírek

Původní filmový námět

Josef Šilhavý

Technický scénář

Věra Chytilová

Dramaturg

Pavel Hajný

Asistent kamery

Jiří Maxa

Assistent architekta

Petr Kastner, Petr Pištěk

Výprava

Miroslav Fára, Martin Růžička, Josef Večerek, Jiří Žůček

Návrhy kostýmů

Helena Anýžová

Vedoucí výroby

Vladimír Vojta

Zástupce vedoucího výroby

Ivo Pitrák, Milan Brabec, Hana Jarošová

Asistent vedoucího výroby

Juraj Zach, Jan Kočí

Spolupráce

Barbora Brožková (klapka), Lidmila Eybergerová (klapka), Zdeněk Dukát (fotograf)

Hudba

Nahrál

FISYO (Dirigent Štěpán Koníček)

Písně

Nebudem, nebudem se spolu přít

Hudba k písni Laco Déczi
Text písně Jiří Šebánek
Zpívá ženský hlas

Den je krásný

Hudba k písni Jiří BažantJiří MalásekVlastimil Hála
Text písně Vratislav Blažek
Zpívá Jana Synková

Prijdi, Jano, k nam

Hudba k písni lidová píseň
Zpívá Jaroslava Kretschmerová

Produkční údaje

Originální název

Kalamita

Český název

Kalamita

Anglický název

Calamity

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie, moralita

Země původu

Československo

Copyright

1980

Rok výroby

1978—1980

Produkční data

začátek natáčení 17. 1. 1978
schválení literárního scénáře 25. 1. 1978
schválení technického scénáře 30. 3. 1978
konec natáčení 10. 4. 1980
promítání povoleno 12. 11. 1981
vyřazení z distribuce 31. 5. 1993

Premiéra

premiéra 29. 1. 1982 /nepřístupný mládeži/

Distribuční slogan

Česká filmová komedie o tom, že když padá sníh, tak se ochlazuje.

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Výrobní skupina

Dramaturgická skupina Miroslava Hladkého, Miroslav Hladký (vedoucí dramaturgické skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

96 min

Původní metráž

2 741 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Revue