Jazzová opera či buffopera libretisty Jiřího Suchého a skladatele Jiřího Šlitra Dobře placená procházka patří k nejznámějším titulům v historii divadla Semafor. Rok po jevištní premiéře (15.6.1965) se dočkala televizního zpracování v režii Jána Roháče (rovněž režiséra představení) a Miloše Formana, hrála se v českých i v evropských divadlech (mj. Finsko, Belgie) a v roce 2007 byla znovu uvedena v Národním divadle v režii Miloše a Petra Formanových (přičemž třetím výrazným autorem je Petrův bratr Matěj jako scénograf). Tento výjimečný statut díla potvrzuje i nový stejnojmenný film Miloše Formana, respektující podobu nové inscenace téměř ve formě záznamu, obohaceného jen o drobné dotáčky (prolog v pražských ulicích) a o nenásilné, ale intenzivní filmové vidění (záznam byl snímán několika kamerami). Snímek tak evokuje moderní divadelní koncepci, založenou na nutnosti převést představení, určené pro malé semaforské jeviště, do velkého jevištního formátu. Původní komorní formu rozšířila nová instrumentace Marka Ivanoviće (původní se nedochovala), jež se opírá o symfonický orchestr (hudební nastudování Libor Pešek) a o využití tanečních a pěveckých těles i individuálních vstupů (harmonikář, ženský hlas „shůry”, komandující diváky cizím přízvukem). Tyto „odbočky” jsou většinou umístěny mimo jedinou scénu (byt manželů Vanilky a Uliho), do hlediště či za velké „okno” v čele jeviště. Sestavu dnes už klasických původních písní (jíž vévodí variace na milostný song Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám) poněkud neústrojně doplňují písně z jiné semaforské hry, pozapomenuté a ve své době s nepochopením přijaté Sekty (premiéra v březnu 1965), na níž se Jiří Suchý podílel i jako autor hudby. – Dobře placená procházka, jejíž děj byl ve své době hravě abstraktní, dnes nabízí překvapivě aktuální hořké poselství, týkající se mezilidských vztahů, jež kazí touha po penězích: když se zjistí, že případné dítě hlavní hrdinky Vanilky bude dědit po bohaté tetě z Liverpoolu, roztáčí se kolotoč ziskuchtivého svádění a manipulací, do něhož jsou zapleteni učitel latiny Uli, se kterým se Vanilka právě rozvádí, i intrikánský Advokát. Vanilka se ovšem rozhodne, že se nebude s nikým dělit, a usiluje o to, zprostředkovat „procházku po krajině svého těla“ přitroublému Listonoši, který o ni vůbec nestojí. Tajemný a poetický posel se ocitá mimo ziskuchtivou hru – na rozdíl od životem zklamané tety z Liverpoolu, jež neočekávaně přijede za neteří na návštěvu a jež se stane objektem zištné touhy Uliho i Advokáta. – Autoři filmu si z hereckých alternací vybrali ty nejlepší; hvězdou představení i filmu ovšem zůstává Jiří Suchý, který si po čtyřiačtyřiceti letech zopakoval roli Listonoše. -ap-
Podvečerní Praha. V Národním divadle začíná buffopera Dobře placená procházka. Harmonikář, žebrající u vchodu, se s diváky přesune dovnitř. Sbor uvaděček vítá diváky (Buď pochváleno divadlo). Představují se hlavní postavy... – Rozumářský učitel latiny Uli se rozvádí s rozčarovanou Vanilkou (Aurea prima). – Dorazí pragmatický Advokát se sdělením, že rozvodový soud proběhne zítra. Uklidňuje mladý pár: nejhorší je první rozvod. Nabídne zmatené Vanilce sňatek, aby se s ní mohl co nejdřív rozvést. Sní o symfonii na rozvodové téma. – Listonoš donese telegram od Vanilčiny tety z Liverpoolu, ale před jeho předáním chce oslavit své letité působení u pošty. Otrávení manželé se podvolí a vyslechnou jeho Rekomando blues. Jejich nálada se rázem změní, když z telegramu zjistí, že Vanilčina bohatá příbuzná se rozhodla odkázat jejich dítěti milion. Protože žádný potomek neexistuje, Listonoš nesměle navrhne, že by si ho manželé měli co nejrychleji pořídit. Advokát zbystří. – Vanilka navrhne Ulimu, aby se dali zase dohromady. Manžel okouzleně souhlasí (Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám), což dojme uvaděčky. Potom však roztouženou ženu opustí a spěchá za Advokátem zrušit rozvod. – Právník, který situaci sledoval tajně oknem, se vnucuje opuštěné Vanilce. Přesvědčuje ji, že i on by mohl být otcem dítěte (Ty jsi švarná). Vanilka ho však odmítne: nehodlá se s nikým dělit a bude svobodnou matkou. Advokátovi, který si chce vynutit manželský slib násilím, překazí plány Listonoš. Podlý právník se ho marně pokouší zlikvidovat. – Vanilka se rozhodne, že plachý, obstarožní pošťák, jemuž začne říkat Péťa, splňuje její představy o otci, který by byl milý a přihlouplý a kterého by se mohla snadno zbavit. Začne ho vášnivě svádět (Je dusno a těžko), ale vyruší je Uli. Mladá žena manžela obviní, že ji opustil a nechal ji napospas Listonošovi. Ten předá další telegram, v němž teta oznamuje svůj příjezd. V tu chvíli příbuzná velkolepým způsobem vstoupí do dveří a svěřuje se se svým zážitkem z cesty: z letadla zahlédla barokního anděla (Hallelujah!). Listonoš odejde s příslibem dalšího telegramu. – Přestávka (sbor uvaděček: Jak se plaší zlé sny). – Advokát dorazí do bytu, aby manžele doprovodil k rozvodovému soudu. Doma je jen teta, která ho požádá o pomoc s novou závětí (chce teď odkázat milion každému Vanilčinu dítěti). Ziskuchtivec usoudí, že atraktivní a především movitá žena představuje jistější cestu ke zbohatnutí než její neteř, a začne ji poeticky svádět (Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám). Pak zmatenou ženu opustí a spěchá k soudu. – Osamělá teta vzpomíná na minulost. Když se z ní po řadě milostných eskapád stala bohatá vdova, ztratila všechny iluze o lásce. Nyní soudí, že nezištně umí milovat jen básník (Zpověď). – Domů dorazí opilý Uli, který oslavoval nově nabytou svobodu, a protože vidí dvakrát, začne svádět „obě” tety. Žena je však ochotná dát mu peníze jen tak. Vanilka, která dvojici překvapí, příbuznou žárlivě obviní, že vždycky byla černou ovcí rodiny. Teta ji umlčí milionovým šekem. – Listonoš přinese zprávu o tetině smrti a teta zemře. Zkazí tak náladu sebejistému Advokátovi, který se ihned zajímá o dědičku Vanilku. Uli se k němu bez skrupulí přidá (Jsi ta nejbohatší krajina, co znám). Rozhořčená Vanilka roztrhá svůj šek a shání se po Listonoši. Ale ten – už asi navždy – zmizel (Buď pochváleno divadlo). Hlas z amplionu oznamuje konec představení. -ap-
Uli
Vanilka
advokát
listonoš
teta z Liverpoolu
divák
divák
Miloš Forman (režie filmu a divadelního představení), Petr Forman (režie divadelního představení)
Jiří Suchý (Dobře placená procházka – jazzová opera), Jiří Šlitr (Dobře placená procházka – jazzová opera)
Jan Malíř (hlavní kameraman), Richard Špůr, Martin Šácha, Jan Baset Střítežský, Petr Pešek, Miroslav Souček, Filip Majer, Adam Kruliš
David Hysek (záznam kontaktního zvuku), Viktor Ekrt (střih a mix zvuku), Tomáš Zůbek (střih a mix zvuku)
Petr Slavík (výkonný producent)
Ondřej Černý (Národní divadlo)
Irena Vodáková (fotografka)
Jiří Šlitr, Marko Ivanović (úprava a orchestrace)
Antonín Dvořák (Symfonie č. 8, G dur, op. 88 Anglická, 4. věta)
Orchestr Národního divadla v Praze (Dirigent Libor Pešek), Kühnův dětský sbor (Dirigent Jiří ChválaJan Krejčík), ženský sbor (Dirigent Pavel Vaněk), Jazzband, Roman Fojtíček /saxofon/, Petr Brejcha /trubka/, Jiří Mráz /klarinet/, Marek Rejhon /banjo/, Jan Triebenekl /pozoun/, Martin Zpěvák /kontrabas/, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra
Kühnův dětský sbor, ženský sbor
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Text písně Jiří Suchý
Hudba k písni Jiří Šlitr
Hudba k písni Jiří Šlitr
Dobře placená procházka
Dobře placená procházka
A Walk Worthwile
film
hranýdistribuční
opera, záznam divadelní inscenace
Česká republika
2009
2009
festivalová premiéra 4. 7. 2009 (41. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary)
distribuční premiéra 9. 7. 2009 /přístupný/
Film Miloše Formana podle slavného divadelního představení Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.
Spinel Prague Production – Radka production, Národní divadlo (koprodukce)
dlouhometrážní
85 min
35mm
1:2,35
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky
bez titulků
české