Můj otec George Voskovec

Mladší ze dvou adoptovaných dcer Gigi vzpomíná na otce, který jí a sestře v jejich dětství odpíral výlet k Soše Svobody. Důvodem bylo jeho trauma z jedenáctiměsíční internace na Ellis Islandu v roce 1950. Ladislav Matějka (editor třísvazkové korespondence V + W) zmiňuje okolnosti odchodu Voskovce z Československa do Francie a USA. Slávka Peroutková a vdova Christine potvrzují, že byl Voskovec v USA nařčen ze špionáže a označen za komunistu. Hrozila mu deportace. Až po zásahu advokáta a díky svědectví Ferdinanda Peroutky a Petra Zenkla byl očištěn a mohl zůstat ve Spojených státech. – Gigi s manželem Edwardem Gotfriedem shledávají i po letech imigrační budovy jako nepřátelské místo. – Scenárista Jerome Coopersmith tehdy na zakázku napsal televizní hru o českém herci internovaném na Ellis Islandu, jež Voskovce zviditelnila. – Divadelník s manželkou Anne Garletovou adoptovali dcery Vicki a nedlouho poté malou Gigi. – Mladší dcera vzpomíná na dětství v bytě na Washington Square 39 1/2 v Greenwich Village. – Matějka objasňuje Voskovcovy nedokončené pokusy o román (Anděl s hodinami) a o zpracování zkušeností z internace (Stíny Svobody). – Přítel Jiří Planner hodnotí Voskovcovu situaci: uplatnění našel ve filmech, vznikajících v Hollywoodu a v New Yorku. Marně toužil využít své režisérské schopnosti. Posléze se uchytil na Broadwayi, zvláště ho těšily role v Čechovově Rackovi a Strýčku Váňovi. – Anne po vážné nemoci zemřela v roce 1958, když byly Gigi dva roky. Voskovec se čtyři roky snažil skloubit práci s výchovou. Cítil se chudý, vykořeněný a osamocený. Hereckých příležitostí měl v té době dost, uplatňoval se mj. v televizi. Posléze se seznámil s Irčankou Christine McKeownovou. – Christine vzpomíná na nejlepšího muže svého života, s nímž prožila dvacet let. Neuměla se však starat o jeho děti a navrhla rozchod. V životním dilematu se Voskovec rozhodl pro partnerku a děti byly dány na výchovu k partnerčiným příbuzným do Filadelfie. Dcery pak jezdily otce navštěvovat do New Yorku. – Přítel Josef Lustig hodnotí Voskovcovo herecké umění: byl především charismatický divadelní herec, ale kvůli akcentu mohl hrát ve filmu jen cizince. To potvrzuje i Miloš Forman, který ho nechtěl obsazovat do „němých štěků“. – Sestry navštíví Českou republiku. Vicki vzpomíná, že vídaly otce hlavně o prázdninách. Občas se díky němu setkaly s hvězdami, např. s Richardem Burtonem či Elizabeth Taylorovou (při inscenaci Hamleta). – Divadelní režisér rumunského původu Andrei Şerban obdivuje Voskovcovo charisma. – Gigino oblíbené představení byl Kabaret. – Dcera prochází Voskovcův bývalý byt u Central Parku. Moc se tam toho nezměnilo. – Sestry navštíví otcovo rodné stavení na Sázavě, které nyní patří Karlu Štefanovi. – Christine vzpomíná na nekonečnou řadu bujarých večírků se slavnými lidmi. – Gigi s tetou Marií polemizují o Voskovcově nejisté pracovní pozici; nikdy u něj nevnímaly známky skepse. Oproti tomu Miloš Forman je přesvědčený, že Voskovec byl v Americe nešťastný. Gigi otce vnímá jako člověka, který se přes potíže přenášel s humorem. Şerban vysledoval melancholii ve Voskovcově duši, ale míní, že se muž v USA adaptoval. – Sestry v Praze navštíví výstavu fotografií a plakátů V&W. – Václav Havel zmíní několik setkání s Voskovcem v Americe a načrtne rozpory, s nimiž se musel inteligentní a široce vzdělaný Voskovec v emigraci vyrovnávat. – Gigi se po desetiletích setká s manželi Plannerovými. Rozebírají Christinin nešťastný nákup nemovitosti v mohavské poušti, kam se Voskovcovi přestěhovali a kde nebyli šťastní. – Lustig zmiňuje přítelovo krédo: když už jsme něco prosrali, je důležité se z toho neposrat. Şerban zmiňuje Voskovcovu noblesu, kultivovanost a smysl pro tradici. – Lustig a Planner vzpomínají na smrt Jana Wericha, na poslední setkání s Voskovcem a na jeho úmrtí. – Manželův popel Christine rozdělila a část odvezla do Čech. Druhá část zbyla Gigi, která později splnila přání otce a Christine, jež zemřela 12.3.2009, a 28.10.2009 rozptýlila jejich popel na Long Islandu do Atlantického oceánu. -kk-