Argippo Znovuzrozený

Cembalista Ondřej Macek stojí v čele souboru Hofmusici, který hraje barokní hudbu dobovým způsobem na staré nástroje. Splnil si svůj sen dobově interpretovat barokní operu. – Na zámku v Českém Krumlově ho zaujalo zachovalé barokní divadlo, jež s odborníky zrestauroval. Scéna teď představuje skutečnou světovou raritu. – Občasné zkoušky v krumlovském divadle vyústily v roce 2000 v nastudování opery. Macek v tomto úsilí každý rok pokračuje. – Mackův soubor existuje od roku 1991, dříve pod jiným názvem, jméno Hofmusici odkazuje k dvorním kapelám. – Při nácviku opery se museli učit i „mašinisté“ (kulisáci). Systém ovládání kulis je původní, tedy bez modernizace. Prostor je osvětlen svíčkami, hraje se na staré nástroje, stylově nalíčení zpěváci a tanečníci mají dobové kostýmy. Podobné divadlo existuje jen ve Stockholmu. – Barokní divadlo má určitý fundus, s nímž lze hrát téměř vše. Macek se snaží o „barokní chápání barokní hudby“. Partitury z tohoto období jsou totiž vágní a skladbu přibližují jen v náznacích. – Houslistka předvádí, že staré housle vyžadují odlišný způsob držení. – Macek hovoří o nadšení ansámblu, který tvoří i cizinci. Zajímala ho ztracená Vivaldiho opera Argippo, napsaná pro Prahu. Vypráví, jak studoval barokní operu. Nejde mu o rekonstrukci, přestože používá „metodu vykopávek“. – Basbarytonový pěvec říká, že při interpretaci barokních libret zkoumá možná uchopení frází. Líbí se mu matný a přitom měkký obraz, který představuje barokní opera. Árie se kombinují podle pravidel; důležitý je vlastní prožitek v interpretačním procesu. – Zvláštní péče je věnována herectví. Macek a mladá režisérka Zuzana Vrbová se opírali o učebnici z počátku 18. století. Na díle se spolupodílí i choreografka. – Macek vysvětluje, že barokní operu tvoří komplex několika složek, jež do sebe musí zapadnout. – Vivaldiho opera Argippo byla kdysi pod autorovým vedením hrána italskými hudebníky ve Šporkově paláci v Hybernské ulici. Dochovalo se z ní jen libreto. – Podle muzikologa Stanislva Bohadla se benátská opera dostala do Čech s italskou hudební společností, pozvanou hrabětem Šporkem na zámek Kuks. Její působení v Čechách vyvrcholilo v roce 1730 uvedením zmíněné opery. – Macek chtěl dílo zrekonstruovat. Vydal se do Benátek, kde jsou shromážděny Vivaldiho rukopisy. Napadlo ho pátrat po cestách zpěváků, kteří v opeře vystupovali. Jelikož si libreto v knihovně ručně přepsal, znal ho, a tak byl schopen se orientovat v množství materiálů. Incipity árií shodné s textem Argippa našel v Řezně. Získal polovinu díla a musel v operách, jež Vivaldi napsal před a po Argippovi, najít chybějící hudbu. Navštívil proto mnoho evropských měst. – Své poznatky představil v Benátkách na konferenci o Vivaldim. – Macek líčí vztah Vivaldiho, o jehož životě se moc neví, k Benátkám. Ukazuje tam již zmizelé divadlo, kde mistr působil. – V  krumlovském divadle hraje mezinárodní ansámbl na barokní nástroje. Při interpretaci barokní opery jsou možné úpravy i improvizace. – Macek hledal pro objevené dílo určité typy účinkujících. Role kastrátů obsadil ženami. Vysvětluje specifičnost árií, jež neposouvají děj, nýbrž zdůrazňují emoční vyznění scény. – Závěrečný sbor zpívá šťastný konec. – Je pravděpodobné, že Vivaldi Argippa napsal v Praze a sám řídil premiéru. Macek má rád spojení jeho hudby a benátského genia loci a lpí na dobové interpretaci. Muzikolog Bohadlo považuje objev Argippa za velmi cenný. – Libreto je podle Macka „věrohodné“ jen s dobovou hudbou, v dobovém prostředí a s dobovou interpretací... -dh-