Láska v hrobě

Léto 2007. Na zpustlém německém evangelickém hřbitově v pražských Strašnicích žijí mezi rozpadlými hroby bezdomovci. Třicátnice Jana se myje v plastové vaničce, padesátník Honza jí pomáhá a sám si stříhá vousy. – Honza tu žije osm let ve staré dřevěné kůlně, Jana obývá prostornou hrobku, další bezdomovci obsadili bývalou márnici. Honza je samorost, ale Janu si postupně oblíbí, vaří spolu. – Jana posedává na hrobech a plete. Vodu berou z kašny u obřadní síně. Honza prodává porůznu knihy a časopisy, vybrané z kontejnerů. Za utržené peníze koupí Janě parfém. – Janu pohlavně zneužíval otec. Žena pak pracovala v Holandsku v nočním klubu a žila tam s Arabem. Když se vrátila na Moravu za dcerou, založila si vlastní privátní klub, ale po čase skončila na ulici. – Komunita sedí za tmy u ohně, muži se baví o čisté lásce. Honza se s Janou sblíží a přestěhuje se k ní do hrobky. Kupuje si stáčený tvrdý alkohol. V hrobce jich „žije“ osm; šest mrtvých a oni dva. – Jana čeká, až se Honza vrátí z pochůzek. Je ráda, že se o ni staral, když byla nemocná. V hrobce mají vše; vařič i nádobu na vykonávání potřeby. – Žena si chce vyřídit náhradní doklad totožnosti, nemá však peníze na vlak do rodné Ostravy. Honza proto šetří na cestu. – Jana je nedoučená pánská krejčová, brzy otěhotněla, manžel ji týral, s rodiči se rozešla ve zlém. – Milenci jedou vlakem do Ostravy. Honza chce, aby Jana navštívila svou dospívající dceru Nikolu. Ona má ze setkání strach, počká před domem, kde dívka žije. Honza jí jde vyřídit vzkaz. Dívku ani nespatří, její otec tvrdí, že spí. Jana pláče. Na úřadě se dozví, že jí bylo zrušeno trvalé bydliště. Bez dokladu totožnosti jí nemohou vydat rodný list. – Zamilovaný pár žije spokojeně na hřbitově. Všechny zdejší obyvatele zaskočí příkaz, že musejí kvůli chystané revitalizaci hřbitova místo vyklidit. Honzovi to potvrdí na farním úřadě. Řeší, kde by mohl s Janou žít. – Na hřbitov dorazí městská policie s dělníky. Vyhání opilé bezdomovce, hrobku vyklidí, vydezinfikuje, dveře a okna zazdí. Jana hystericky pláče, má pocit, že přišla o domov. Honza ji utěšuje. – Pár se nastěhuje zpět do kůlny. Honza v ní Janu zamkne, aby je nevyhnali. Na hřbitov přijde na obhlídku komise. Správce Honzu toleruje, takže zatím může boudu u zdi obývat dál. – Podzim 2007. Honza nechce pracovat na hřbitově s kopáči, sběrem odpadků si prý vydělá víc a Janu uživí. Nejvíc pro něj znamená láska a svoboda. – Janu mrzí, že stále nemá vyřízené doklady. Pije a partner ji utěšuje. – Zima 2007. Dvojice přežívá v alkoholovém opojení, zatímco stavební činnost na hřbitově pokračuje. Jana nemůže na nohy a je zalezlá v kůlně pod peřinami. Hrobka je pobitá překližkou. – Na Vánoce Honza dostane rybí polévku na Staroměstském náměstí od primátora Béma. Opilý bezdomovec tam upadne. Přinese zbytky Janě. Vzpomíná, jak dřív slavil Vánoce. – Jaro 2008. Jana v zimě nemohla na nohy a krvácela, ale potíže ustaly. Dokumenty si zatím nevyřídila, protože prý na to nemá čas. Honza jí přinese květiny, ona by radši viděla peníze. – Léto 2008. Honza jede autobusem do rodné vsi v Orlických horách. Ukazuje kapličku, kterou kdysi opravil, a místo, kde žil pětatřicet let. Jeho otec tam uhořel. Setkání s příbuznými je rozpačité. Syn se setká s nemohoucí matkou. Tvrdí jí, že bude dělat na hřbitově správce. Společně se pomodlí. – Honza chce být svobodný a nikoho se o nic neprosit. Jeho kůlnu zbourají a bezdomovci musejí hřbitov opustit. – Jana přítele nechá, prý moc pil. – Žena se bojí zimy. Honzovi se po ní stýská, živoří, jí odpadky. – Podzim 2008. Jana přišla o vlasy. Hodně pije. Žije u stanice metra. Žena pláče, ale věří, že se její situace zlepší. – Podle dalšího bezdomovce Jana jednoho dne zkolabovala a už se neprobrala. – Podzim 2009. Honza se zdraví přes bránu hřbitova s kocourem, který tam jako jediný zůstal. Nemá peníze na pohřeb Jany, nechá si ukázat aspoň urnu. Bolí ho noha. – Začátek roku 2011. Hřbitov včetně hrobky je opraven. Honza přežívá u zadního vchodu jednoho činžáku. Vzpomíná na dobu strávenou s Janou, kdy byl šťastný. -dh-