Tajemství podzemní továrny v Chebu

První kapitola uvádí historické souvislosti. Po skončení první světové války probíhal boj o hranice nového státu. Zahrnout Cheb do Československé republiky bylo důležité i kvůli letišti, na němž se nacházela funkční letadla, jež se stala základem českého letectva. Po mnichovské dohodě přijíždějí do Chebu Adolf Hitler a Hermann Göring, velitel Luftwaffe. Komentář spekuluje o tom, že právě tehdy možná vznikl nápad vybudovat zde novou leteckou továrnu. – Další kapitola líčí proces vzniku mamutí továrny. Luděk Matějíček, autor knihy Chebská křídla (Svět křídel, 2006), popisuje proces výstavby továrny. Informaci o sovětských zajatcích, kteří pracovali na její výstavbě, doprovázejí fotografie vězňů z Buchenwaldu. – Film se tematicky přenáší k mýtům, jež se k místu váží. Pasáž z knihy Ludvíka Součka Případ jantarové komnaty (Akcent, 2000) o továrně na létající talíře je konfrontována s výpovědí Karla Urbana. Ten vzpomíná, jak se v době protektorátu v okolí Prahy, nad Kbely, Prosekem a kolem Střížkova objevovaly létající talíře. Matějíček vypráví, že v Chebu se hlavní zkušební pilot, kapitán Schriever, zabýval konstrukcí „diskoplánu“, podobnému objektu z popisu očitého svědka Urbana. Němci údajně zkoušeli na chebském letišti „diskoplány“, jejichž výroba skončila u funkčních modelů, které mohly doletět až k Praze. – Co tedy továrna opravdu vyráběla? Až do jejího rozbombardování v březnu 1945 produkovala několik typů letadel Henkel a ke konci i stíhací letouny Messerschmitt. Hrané scény ilustrují bitvu o Cheb z dubna 1945, což bylo největší střetnutí amerických vojáků s Němci na území bývalé Československé republiky. Po obsazení továrny sem přichází i speciální tým zvaný „paperclip“, pátrající po tajných vojenských materiálech a po dokumentaci raketového výzkumu. – Následující kapitola se zabývá legendou o tajné chodbě, kterou se měli Němci po válce vracet do továrny, aby odtud zachránili cenné dokumenty. Vojtěch Klembera, člen brigády, jež zde po válce bourala rozbombardované hangáry, vypráví o tom, co se v té době tradovalo o podzemní továrně. Luděk Matějíček vysvětluje, že moderní podzemní kolektory zavdávají dodnes podněty k teoriím o tajných chodbách. – Časopis Zápisník přinesl v šedesátých letech reportáž z podzemních chodeb chebského letiště. Redaktor Josef Glückselig po letech vzpomíná na dvě podzemní patra, do nichž bylo tehdy možné sestoupit. Filmový štáb hledá vchod do podzemí, ale dostane se jen do zavaleného podzemního krytu a při dalším pokusu do sklepa, jehož vchod byl vybudován až po válce. Po zavedení sondy bagr probourá novější vrstvu betonu. Za ní je stará protiletadlová služebna. Následný sestup do podzemí odhaluje zatopený prostor skladu paliva, o němž se však vědělo už dříve. – Další zvláštností místního letiště bylo letadlo, speciálně zkonstruované, aby doletělo z Chebu až do Japonska, kde se mělo začít sériově vyrábět. To v poslední fázi příprav před odletem zničilo americké bombardování. – V závěru filmu rekapituluje komentář poznatky o faktech a mýtech chebské továrny. Jediné podzemní prostory, kam se štáb dostal, jsou ty, jež už v šedesátých letech „objevil“ redaktor Zápisníku. Žádná osmipatrová podzemní továrna tu neexistovala. Jen létající talíře kapitána Schrievera zůstávají nevyřešenou záhadou. -jbh-