Hledá se prezident

Politický dokument Tomáše Kudrny Hledá se prezident je záznamem událostí, spjatých s první přímou volbou prezidenta České republiky. Tvůrci v něm sledují předvolební kampaň v roce 2012 i obě kola voleb v lednu 2013. V časové posloupnosti si všímají jednotlivých kandidátů, přičemž je sledují nejen při veřejných vystoupeních (na různých mítincích, setkáních s voliči a především v televizních či rozhlasových debatách), ale také v zákulisí volebního boje, hlavně v jejich štábech. Kromě kandidátů tu tedy vystupují i lidé, starající se o kampaň, a také příznivci nebo odpůrci volených osobností z řad obyčejných občanů i známých umělců (Filip Renč, Daniel Hůlka, Marek Vašut, Jiřina Bohdalová – Zeman; Boleslav Polívka, Zdeněk Svěrák, David Černý – Schwarzenberg; Helena Vondráčková – Bobošíková; Vítězslav Vávra – Okamura), novinářů či politiků. Jen zřídka se objevují komentáře některých publicistů, zachycené jakoby mimochodem v kuloárech (např. rozhovor Karla Hvížďaly a Jacquesa Rupnika). Pozornost se soustřeďuje více na favority klání, méně prostoru dostávají poražení (vyloučení kandidáti se objeví jen okrajově). Filmaři usilují o objektivní pohled, který má mít historickou platnost, zatímco v současnosti, kdy jsou zaznamenané události ještě v čerstvé paměti, působí většina „epizod“ jako něco nedávno viděného. I když se pohybovali v kuloárech a měli možnost zčásti natáčet i jednání jednotlivých volebních štábů, nepřinášejí mnoho nového. Ve filmu mají značný prostor záběry z TV zpravodajství (jež zasazují „děj“ do časového kontextu, podobně jako mezititulky) či z TV debat kandidátů. Přece jen však zůstaly opomenuté např. dosti bouřlivé události kolem vyloučení některých kandidátů kvůli nedostatkům v podpisových arších. Kromě samotného volebního „příběhu“ vychází najevo, že akce byla zároveň ukázkou manipulace veřejným míněním pomocí nejrůznějších metod od propagační kampaně, přes mediální masáže až k využití polopravd či přímo lží. Na první pohled chladný záznam (v němž ovšem není nouze o dramatické situace) má jen místy i „jinou“ výpovědní hodnotu, mj. v pasáži, kdy jeden z dobrovolníků ve Fischerově štábu nedokáže pochopit, že neuspěšný uchazeč podpořil Zemana především z osobních důvodů, nebo v pasáži, v níž přiopilí „bafuňáři“ po Zemanově vítězství vykřikují, že „nastává čas sklízet“. - Na podobné „prezidentské“ téma vznikl klasický dokument Karla Vachka Spřízněni volbou (1968) o vypjatých událostech z prvního čtvrtletí roku 1968 od abdikace prezidenta Antonína Novotného do zvolení Ludvíka Svobody. Tématu se zčásti dotýká i časosběrný dokument Pavla Kouteckého a Miroslava Janka Občan Havel (2008). Situaci kolem prezidentské volby z roku 2013 zmapovali i Filip Remunda a Vít Klusák v TV dokumentu Spřízněni přímou volbou (2013) ze svého cyklu Český žurnál. I když se na Kudrnově snímku podílelo více kameramanů, handicapem bylo to, že režisér byl sám i za kamerou, což mu možná místy mohlo stěžovat orientaci mezi všudypřítomnými televizními kolegy a novináři. – Film začíná poslední TV debatou všech devíti uchazečů před prvním kolem volby. Pak se vrací o šest měsíců dříve, na začátek volební kampaně, kdy se „hrdinové“ poprvé setkávají s voliči či s novináři na tiskovkách. – Čtyři měsíce před volbami následuje sběr podpisů a další výjezdy za voliči. Do Zemanovy kampaně vstupuje jeho dcera Kateřina. – Nastává období veřejných debat a diskusí; kandidáti se v zákulisí drobně špičkují. Vše ovládá Zeman svými neustálými a bodrými řečmi. Na pomoc nastupují umělci. – Chystají se volební spoty. – Před první volbou vrcholí debaty v médiích včetně té poslední se všemi nominanty (viz začátek). – Dva dny před volbami (9.1.2013) vrcholí kampaň mítinky s hudební produkcí (Zeman na Staroměstském náměstí, Schwarzenberg na náměstí Jiřího z Poděbrad). – Hned po uzavření volebních místností (12.1.2013) sledují kandidáti se spolupracovníky a příznivci sčítání hlasů. – Jeden z favoritů Jan Fischer přiznává porážku. – Už 13.1. začíná kampaň dvou postupujících, Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, provázená další šňůrou mediálních diskusí, v nichž jsou zachyceny i zlomové momenty (Schwarzenbergův nešťastný výrok o Benešovi a o odsunu Němců), stupňující se Zemanovy útoky a jeho podpora ze strany Jana Fischera, Vladimíra Franze, Václava Klause a Livie Klausové. – V ostatních štábech se balí. – První den voleb 25.1.2013 vydává Schwarzenberg prohlášení k nehoráznému inzerátu v deníku Blesk. – Po skončení voleb čekají všichni na výsledky. V Zemanově centru vypukne obrovská radost. Objeví se tu Miroslav Šlouf, odrážející novinářské dotazy. – Ve Schwarzenbergově štábu se lidé loučí s knížetem a děkují mu. Také on děkuje za podporu. – Miloš Zeman a jeho rozjaření příznivci zpívají českou hymnu... -tbk-