Rok bez Magora

I.M. Jirous v roce 1969 přes manažera kapely The Primitives Group navázal přátelství a spolupráci se skupinou The Plactic People of (the) Universe. – Autorka sborníku Humpolecký Magor (Torst, 2007) a spolužačka z gymnázia Jarmila Neomytková vzpomíná, že Jirousovy verše již v roce 1962 zhudebňoval spolužák Milan Adamec. – Výtvarník Jan Steklík si připomíná první setkání. – Výtvarnici a posléze manželku Juliánu zaujaly Jirousovy články v časopise Výtvarná práce. – S fotografem Janem Ságlem obdivoval Jirous chátrající zámek Valeč; odrážel obecnou kulturní devastaci a ignorantství. – Vladimír Lábus Drápal připomíná, že k velkým básníkům přivedl Jirouse především profesor Kamil Linhart z Filozofické fakulty UK v Praze, kde studoval dějiny umění. Spřátelili se. – Dnešní starosta Humpolce Jiří Kučera, který znal Jirouse ze školy, v mládí podpořil vybavením Plastiky, když je Ivan přitáhl do Humpolce. Na letní sezonu si dali název The Lumberjacks (Dřevorubci). Místní rodák Jiří Hájek líčí průběh koncertů v kulturácích. Hudebník Rudo Prekop zmiňuje Jirousovu zálibu v propojení hudby a umění. Jeho nejbližší mu tehdy říkali Warhol. – Plastici se rozhodli vydělat si na aparaturu lesní brigádou. – Juliána se poprvé setkala s budoucím manželem v hospodě, kde byli všichni z Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu. – Evžen Brikcius, autor přezdívky Magor, a Ondřej a David Němcovi prezentují tři verze, jež se váží k jejímu vzniku. – Steklík seznámil Magora s Kanaďanem Paulem Wilsonem, který se stal načas členem kapely, což byl důvod jeho vyhoštění z republiky. – Poprvé byl Jirous s kumpány zatčen 30. července 1973 na tahu, ukončeném slovní přestřelkou s majorem StB ve výslužbě. – Učitelka Helena Krajáková přednáší středoškolákům o básníkovi. – Jirous tehdy dostal deset měsíců. Propásl závěrečné období veřejného působení Plastiků, kteří se tehdy spřáhli s Egonem Bondym. Ke kapele se přidal Vratislav Brabenec. Jeden z posledních koncertů v Rudolfově u Českých Budějovic rozehnala policie. – Když se Jirous vrátil z kriminálu, cítil v Praze změnu. – Hudebník Ivan Bierhanzl se s ním seznámil při silvestrovském excesu, když se ocitl v bytě Dany a Jiřího Němcových v Ječné ulici. – Editor Martin Machovec, výtvarník Libor Krejcar a podnikatel Miroslav Maroušek hodnotí Magorův inspirativní vliv na okolí. – Karel Kocour Havelka a další komentují vznik českého undergroundu. Magor zformuloval programové prohlášení Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975). – První „tajné“ koncerty proběhly v Přešticích a Mokropsích. – V roce 1976 se sešel Jirous ve sklepě hotelu Kriváň s Václavem Havlem. – Duchovní Svatopluk Karásek, socioložka Jiřina Šiklová a publicistka Petruška Šustrová shrnují houstnoucí atmosféru kolem Jirouse. – Svobodná Evropa informovala o odsouzení a uvěznění čtveřice Karásek, Brabenec, Zajíček a Jirous. Podle mluvčího undergroundu Františka Čuňase Stárka byli „obětováni“ z velké skupiny kvůli vysokoškolskému vzdělání. – Karel Schwarzenberg viděl Jirouse poprvé, když ho tehdy vedli k soudu. – Richard Němčok z klubu Bunkr se seznámil s Magorem na Mírově. – Po propuštění Jirous podepsal Chartu 77. A šel znovu do vězení, za proslov k výstavě Jiřího Laciny. – U hudebníka Miroslava Skaláka Skalického se organizovaly festivaly. Dáša Vokatá z Ostravy se napojila na underground. Havel se Jirouse zastával, jak mohl. Filip Topol vzpomíná na účast v Pašijových hrách od Plastiků. – Básnířka Marie Benetková zmiňuje sílíci tlak kolem Charty. Kocour, Karásek a další v rámci estébácké akce Asanace emigrovali. Magor zůstal „sám“. – Dcera Marta Veselá Jirousová popisuje krátká „pobývání“ otce doma ve Staré Říši. – Za rozšiřování časopisu Vokno skončil Jirous v obávané valdické věznici, kde napsal sbírku Magorovy labutí písně. – Po propuštění se musel umělec pravidelně hlásit na stanici VB v Telči. – Když se kurátor Jiří Tichý dozvěděl z vysílání Hlasu Ameriky o smrti Pavla Wonky, obratem s Jirousem sepsali obžalobu za politické zločiny, petici Tak dost. To zapříčinilo Magorovu pátou cestu do kriminálu. 20. listopadu 1989 mu prezident Gustáv Husák zbytek trestu prominul. – Kocourovy první kroky z emigrace vedly za Jirousem do Staré Říše. Záhy vyjeli do klubu Nachtasyl ve Vídni, kde mu Jiří Chmel a Tomáš Haleč uspořádali několik čtení. Zde se s básníkem poprvé osobně setkala Dáša Vokatá, poslední jeho partnerka. – Paul Wilson jezdil po roce 1989 do Čech často. Jirous se mu však zdál v divném rozpoložení. – John Bok z nadace Šalamoun si Jirouse i přes jeho výstřelky cení. – Vokatá líčí jednu z mnoha historek o pověstném Magorově svlékání. I přesto, že je ateistka, zatímco Jirous byl hluboce věřící, byli k sobě přitahováni jako magnety. – V pověstném hotelu Kriváň se Magor sešel s Frankem Zappou. Nechyběl ani při další pražské návštěvě Alana Ginsberga. – John Bok zařídil Jirousovi pas a jeli spolu do Říma. – Fotografka Ida Saudková, hudebník Michal Ambrož, manželé Bokovi a Krejcarovi zmiňují Magorovy opilecké excesy a vulgární výpady. – Oldřich Kaiser kvituje Jirousovo velkorysé „smáznutí“ jeho účinkování v neblaze proslulém díle seriálu o majoru Zemanovi. – Knihkupec Ladislav Hejl a Vokatá vzpomínají ve Vydří na tamní bouřlivé produkce. Atmosféru, včetně Magorovy slabosti pro dámské kalhotky, popisuje mj. Šárka Skalická, organizátorka následných Magorových Vydří u Skaláka. – Vokatá ukazuje Jirousovu usedlost ve Vydří, jež podléhá devastaci. – Skalák obětavě pokračoval ve festivalech v Meziříčku. – Železniční most v Plzni byl pojmenovaný po I.M.J. Magorák. – Básník a nakladatel Jaroslav Erik Frič získal od Magora nečekaně rukopis k vydání: básník mu během jedné akce hodil umaštěnou složku. – Kníže Schwarzenberg nabídl Jirousovi bydlení v jednom svém pražském domě. – Duchovní Ladislav Heryán konstatuje, že pro Jirouse byla důležitá Panna Marie, napsal o ní čtyřicet básní. – Jirousova parta se scházela mj. na Smíchovském nádraží v restauraci Oáza; je zde Výčep U Magora. – Zbyněk Prokop, přezdívaný Košický Magor, se spolužáky zorganizoval setkání Jirouse se studenty. Básník se choval neurvale, nicméně navázali přátelství. – Bierhanzl doprovázel Jirouse na miniturné autentických čtení ve Spojených státech. Akci provázelo pár skandálů. – Na koncertě Pocta českému undergroundu v divadle Archa Jirous vystoupil čtyři dny před smrtí. – Pohřeb proběhl v Kostelním Vydří. – Hudebník Tomáš Šíla zmiňuje odhalení pamětní busty v pražské Moulíkově ulici. – Blízcí teskní po básníkovi, mají ho stále rádi… -kk-