Sentiment

Starý režisér v obyčejném pražském bytě mluví s mladým začínajícím filmařem Tomem (mimo obraz), který za ním chodí s kameramanem. Vyznává se ze svého vztahu k této profesi, sám měl vždy nejraději švenkry. – Stěžuje si, že mu dochází i „záchovná dávka“ rumu. Mluví o doktorech, o tom, že se cítí starý a bez energie. – Na místě natáčení Markety Lazarové vzpomínají slovenští herci Fero Velecký a Ivan Palúch na tehdejší dobu. – V dalším rozhovoru připomíná tvůrce, že pro něj byl obraz vždy na prvním místě. Většinou však nemohl čekat na ideální podmínky. – Na mořském břehu, kde se natáčelo Údolí včel, vzpomíná Jan Kačer. – Režisér se zase vrací k práci kameramana (to je pro něj „strojník“ či „snímač pohyblivých obrázků“), stěžuje si na spolupráci při Marketě… – Pak hovoří o zážitcích z Číny, kde byl půl roku v nemocnici. – Znovu se objevují obrazy z míst vzniku Markety… – Mistr mluví i o prozaických věcech: o houskových knedlících, které si vaří. Chystá se do nemocnice na operaci kyčelního kloubu. Hovoří o svých nemocech a konstatuje, že vždycky měl v pořádku srdce a žaludek. – U venkovského domu, kde se odehrávala Adelheid, natáčí štáb herečku Emmu Černou. – Režisér vypráví o své práci na Tankové brigádě, kde měl na starosti velké bojové scény, při nichž velel až sto šedesáti tankům. – Je rád, že za ním Tom chodí: necítí se aspoň tak osamělý. Jinak si ovšem vystačí sám se sebou; některé (hlavně ženské) návštěvy mu vadí. – Vyklizený byt po režisérově smrti. – Další připomínka Markety Lazarové. – Umělec vzpomíná na kolegy, kteří to za komunistů odnesli. On z toho podle svých slov vyklouzl. – Nepěkně mluví o vlastních dětech. Vzpomíná na své ženy. – Velecký a Palúch „inscenují“ jednu ze scén z Markety… – Vzpomínky jsou ukončeny režisérovým konstatováním, že kdysi dostával od státu peníze a mohl za ně točit, co chtěl. To už nikdy nebude. – Režisér zemřel, ale zůstala krajina, kterou tak miloval a kterou dokázal tak působivě zachytit… „Adept se vydal za filmovým režisérem na penzi, jehož dílo jsme měli v úctě, aby se svým filmem přiblížil k myšlení, cítění a tvorbě; tedy udělal film. Okolnosti tomu chtěly, že zůstával se starým mužem, a na film na čas pozapomněl. Když starý režisér umřel, adept si připadal opuštěný. Doba, po kterou se setkávali, ho naplnila, ale nevěděl, jak naplnit předsevzetí, přestože jsme věděli, jak se dělá film.“ -tbk-