Vaterland – lovecký deník

Invalidní Bedřich Czadsky vypráví „lovecký příběh“, jehož protagonisty jsou jeho dva bratři – starší Richard s manželkou Karlou a mladší Vilém s těhotnou ženou Kristín, která je Asiatka, a také jeho bratranci, světácký Max a submisivní Leo. – Tři dvojice v luxusních automobilech téměř současně překročí hranice zpustlé země, která byla pro jejich zemřelé otce Richarda a Ludvíka i pro ně samotné dlouhá léta zapovězenou vlastí. Nepřejícný režim však padl a oni mohou konečně spatřit, co zbylo ze zdejšího majetku šlechtického rodu Czadských. – Šestice se sejde na venkovském sídle Engelberg, jež po čtyřicet let opatroval věrný majordomus Jan Willmer. Ten se kvůli jejich příjezdu pokusil dát zchátralý dům s pomocí syna Karla, který tu žije s ním, trochu do pořádku. Druhý syn-dvojče, Josef, bydlí v nedaleké vesnici. – Karel na otci vyzvídá, zda chce vrátit kouzelné staré časy prostřednictvím potomků původních majitelů. Stařec vzpomíná, jak si ho před půlstoletím vzal na pomoc tehdejší majordomus Czadských, jeho strýc Štefek. – Příjezd pragmatických cizinců, které zajímá jen to, zda by se z rodinného majetku nedalo něco vytěžit, Willmera rozčaruje. Potěší ho ovšem, když mu Richard jako hlava rodu poděkuje, že celá desetiletí opatroval starobylé náčiní, sloužící k lovu kostrounů, o němž hosté vědí díky návodům a nákresům, které jim zanechal jejich děd. Majordomus panstvu předloží spolu se synem formální, starobylou „předhonební“ večeři, ale odmítne usednout k jejich stolu. – Karla je frustrovaná manželstvím s přísným, upjatým Richardem. Ten se s Willmerovou pomocí s potěšením stylizuje do nové role. Neskrývá před ženou, že bratrovu manželskou volbu považuje za nevhodnou a že se mu nelíbí ani to, že těhotnou švagrovou přivezl s sebou. Zchudlý Vilém se na Engelberg chtěl přestěhovat, ale zjevná zchátralost sídla mu plán překazila. – Ráno se lovuchtivý Max s Leovou pomocí trénuje ve střelbě. Také Richard neskrývá, že vlastně na Engelberg přijel hlavně kvůli lovu. – Karel znovu vyzvídá na otci něco o starých časech. Starý muž mu radí, aby nepřemýšlel a aby si rychle vybral svou vlastní roli. Karlovi sice služebný post nesedí, nakonec však hosty večer zavede do místní hospody, v jejímž sklepním klubu je přijme představitel místní honorace Jan Colben. Když zjistí, že cizinci dychtí po lovu na kostrouny, seznámí je s mladičkou Annou. Ta jim předvede archivní záznam z halali, na němž jsou jejich dědové a mladý Willmer. Deníkový záznam nabitý opojením z lovu přivodí mužům neklidné sny. – Muži se seznamují s náčiním a připravují se na lov, který se podle Karla, jenž už kontaktoval dva potomky původních loveckých průvodců, zvaných gijas, Geralda a Joaa, musí uskutečnit co nejdřív. Kostrouni se totiž v nadcházejícím ročním období budou stahovat vysoko do hor. – Pokuřujícího Maxe z podkroví tajně sleduje neznámá dívka. – Karla a Kristín se marně pokoušejí navázat kontakt se zjevně degenerovanými „domorodci“ pracujícími na statku. Ti elegantní cizinky nestydatě okukují. – Ráno lovci se psy pod vedením gijas vyrazí do hor. Karel se stará o koně, nesoucího náčiní a zásoby. - Během večerního posezení u ohně se cizinci vyptávají průvodců na kostrouny. Karel však záměrně tlumočí nesprávně a stáčí hovor na psí rasu dlouhosrstého dutiče. – Ráno v ruinách loveckého zámečku narazí psi na první stopu: čerstvý trus kostrounů. Po překonání vodopádu honiči vystopují kořist na horské louce. S použitím příslušného náčiní vyženou z nory a polapí trojici kostrounů (bytostí podobných primitivním lidem). Max uštve kostrounku a podle tradice na její „zrcadla“ (bílá místa na zadku) vytetuje své jméno. – Když lovci zjistí, že gijas chtějí kostrouny zabít, vyplatí je a pošlou domů. Změří spoutanou kořist a vyfotografují se s ní, pak ji pustí na svobodu. Když se jeden z „kusů“ nehýbe, usoudí, že je nemocný a že je třeba ho utratit, aby nenakazil ostatní. – Po návratu domů muži odpočívají. Max vyplaší jednoho „domorodce“ na mopedu, zajímajícího se o jeho auto. Když ho znudí večerní partie domina, vyjde z pokoje a sleduje Karla. Přinutí ho k přiznání, že muž na půdě skrývá svou sestru Marii. Vymůže si k dívce přístup. – Ráno na hřbitově u manželčina hrobu starý Willmer synovi vyčítá, že nezabránil utracení kostrouna: takový čin je jen v kompetenci gijas. Karel řekne Josefovi, že Max strávil noc s jejich sestrou. Otec se o tom nesmí dozvědět. – Vystrašený Leo oznámí příbuzným, že Max nespal ve svém pokoji. Začnou ho hledat. Richard najde ve sklepení bratrancovy sluneční brýle. Šokuje ho tam starobylá mozaika, na níž leopardi-šlechtici souloží se ženami, patrně kostrounkami, a zabíjejí kostrouny. – Starý Willmer přizná synovi svou bezmoc: novým pánům nerozumí a ani ho nezajímají. – Richard oznámí, že je nejvyšší čas vrátit se domů. Cítí, že pobývat na Engelbergu déle je nebezpečné. Max, který se nečekaně objevil a který se chová divně, je rozhodnut zůstat. Leo mu nechá jejich kabriolet a nastoupí do auta k Vilémovi a Kristín. Richard se blahosklonně rozloučí s Willmerovými. – V noci Colben se svým společníkem Tonym během číhané „na srnečka“ zastřelí Maxe. Na sestřina svůdce měl spadeno i Josef, který vesničany instruoval, aby si na lesní silnici počíhali na jeho vůz. Rozdráždění primitivové však způsobí autonehodu Richardova auta: řidič je na místě mrtev, ale Karle se podaří utéct do lesa. Venkované vůz vyrabují. – Ráno vyčerpanou Karlu objeví zvídavá kostrounka. Ženě nezbývá, než přijmout nový úděl života v drsné přírodě. – Nic netušící Kristín a Vilém se definitivně rozhodnou, že očekávané dítě se bude jmenovat Richard. Spolu s Leem zůstanou trčet před hranicemi v dlouhé frontě šupáckých vozů „domorodců“, cestujících do jejich země. – Bedřich uzavírá vyprávění: „Všichni ti, co nezemřeli, žijí dodnes. Všichni ti, co zemřeli, pak mají v našich srdcích pevné místo.“ -ap-