Výpravná historická freska Krev zmizelého je po snímku Pramen života – Der Lebensborn (2000) druhým a obdobně laděným filmem režiséra Milana Cieslara a scenáristy Vladimíra Körnera. Dramatický příběh matky a dcery je zasazen do časového horizontu dvaadvaceti let a odehrává se převážně v Jeseníkách na moravsko-polském pomezí v různých ročních obdobích (podzim a zima 1939, jaro 1945, léto 1956, podzim 1961). Historické události tvoří jádro příběhu, o němž sám scenárista řekl, že jej pojal jako „opus na rozloučenou“, a přiznal, že obsahuje řadu autobiografických prvků. Poprvé v českém hraném filmu je sugestivní formou zobrazen brutální odsun sudetských Němců. – Hluboce věřící Helga pracuje jako pomocnice v německém lazaretu, v němž bylo dříve soukromé sanatorium židovského lékaře Blaua. Zachrání život umírajícímu šlechtici Arnovi von Liewen z Livonska, avšak ten místo odchodu na frontu v německé uniformě raději zvolí dobrovolnou smrt. Helze se z krátkého milostného vztahu s mnohem mladším Arnem narodí dcera Dorli. Po válce a po odsunu zůstanou sice obě v rodném kraji, ale padesátá a šedesátá léta jim přinesou jen další utrpení. Helga, vyčerpaná pobytem v komunistickém vězení, umírá a Dorli svolí ke spolupráci s StB, aby mohla odjet za hranice. – Děj je složitý a spletitý stejně jako byla složitá tehdejší doba. Pro diváka, neznalého historických skutečností, není snadné se v něm orientovat. Po slibném začátku se vyprávění bohužel zpomalí, rozdrobí se na jednotlivé epizody a některé postavy z něj bez vysvětlení zmizí. Závěrečná apokalyptická scéna v dalekém Kongu pak působí nevěrohodně, podobně jako celá sekvence z Rakouska. Ambiciózní projekt s mnoha strhujícími okamžiky, ale i s leckdy zbytečnými symbolickými scénami možná doplácí na to, že vznikal zároveň i jako rozšířená čtyřdílná televizní verze. Poněkud vadí i jistá nedůslednost v užití jazyka: hlavní postavy bez ohledu na svou národnost spolu mluví česky, ačkoliv jindy se uplatní němčina či polština. I tak je Krev zmizelého jistě závažným filmem o tragických individuálních osudech, o obětech války, o odsunu a o komunistickém režimu, ale také o lásce, soucitu a vykoupení. -kat-
Podzim 1939, okolí Rigy, bývalé Livonsko. Mladý Arno von Liewen se sluhou Jostem při lovu zakryjí na břehu jezera kvůli válečné hrozbě hrob Arnova předka, křižáka. – Při večeři v rodinném sídle vyruší Arna a jeho matku Uttu zpráva, že do země vtrhli Sověti. Žena odmítne utéct a dá synovi starožitný prsten s erbem, který patřil jeho otci. – Zima 1939. Karelská šíje, rusko-finská válka. Arno a Jost jsou zraněni při odvážném přepadení sovětské posádky. – Advent 1939, Sudety. Zranění Litevci jsou spolu s německými vojáky dopraveni do bývalého sanatoria nedaleko Wiesentalu. Původní majitel sanatoria, židovský lékař Blau, amputuje Jostovi nohu. O umírajícího Arna se má postarat zdejší pomocnice Helga. Údržbář a podomek Pepek chce sebrat mladíkovi rodinné šperky, ale doktor Blau mu v tom zabrání. – Na Štědrý večer nahá Helga zahřívá nemocného svým tělem, jak to podle Josta dělají Laponky. – Mladík se k velkému překvapení lékařů začne uzdravovat. Nacistický lékař Brand mu gratuluje k zmrtvýchvstání a vzápětí sdělí Blauovi, že byl zařazen do transportu. – Helga se vroucně modlí před křížem na chodbě. Při koupeli v prádelně ji vyruší Arno. Přišel poděkovat za uzdravení. Daruje mnohem starší ženě rodinný šperk a pak se pomilují. Helga vypráví, že v sanatoriu zemřel na tuberkulózu její otec, který se s její matkou nikdy neoženil. Když za dveřmi volá na ženu doktor Blau, neozve se mu. – Uzdravení vojáci včetně Arna a Josta jsou vyznamenáváni válečným křížem, právě když Helga bryčkou odváží Blaua na nádraží do transportu. – Na zpáteční cestě čeká v horách na ženu zoufalý a přiopilý Arno. Má za týden odjet s SS divizí Nord na frontu a uvažuje o sebevraždě; odmítá bojovat za Němce. Hraje si nebezpečně s pistolí a upozorní Helgu na znak křížových rytířů na bývalém pohraničním kameni. Dvojice se pak pomiluje v seníku. – V sanatoriu se slaví. Němce servilně obsluhuje číšník Čevora, který před Arnem naznačuje, že je Helga snadno k mání. Ona milenci vysvětlí, že ji Čevora kdysi obtěžoval. Ukáže mu, kam si číšník schovává kradené stříbrné příbory. Mladík ho udá a gestapo zloděje odveze. Ten při odjezdu nadává Helze. – Arno se z telefonu dozvěděl, že jeho hrad byl Sověty vypálen, ženy znásilněny a povražděny a že je jeho matka nezvěstná. V šoku se rozloučí s Helgou, dá jí své potravinové lístky a vyběhne do mrazivé noci. Žena už ho nedohoní. – Doktor Brand zakáže těhotné Helze nosit těžké věci a Pepek se o ni stará. Vybaví se jí, jak se milenec zastřelil nedaleko seníku, kde se milovali. – Jaro 1945. Helga čeká s pětiletou dcerkou s ostatními Němci u hostince, kde „politický vězeň“ Čevora a záludná sestra ze sanatoria Šiclová organizují odsun. Čevora jako velitel Revoluční gardy pošle Helgu do Německa, ale dcerku jí odebere. Na akci dohlíží příslušník NKVD Lubič. Děvčátko se souhrou náhod ocitne v lese a stane se tak svědkem znásilnění německých žen a likvidace Němců do hromadného hrobu. Tak zemře doktor Brand a jen zázrakem se v hrobě zachrání Jost. Ten později donutí Pepka, aby mu obstaral dokumenty, a tak zde zůstane jako truhlář. – Pepek vyhledá mezi pomlácenými a znásilněnými ženami na břehu říčky Desné Helgu. Tu odvezou na nádraží, zatímco Dorli zůstane v sanatoriu. – Vrátí se doktor Blau. – Sestra Šiclová spokojeně sleduje, jak ostatní děti ubližují Dorli. Doktor se dívenky zastane, a když zjistí, čí je a že Helgu odvážejí, vyrazí na nádraží. Podaří se mu dostat ji z vlaku, navzdory rozzuřenému Čevorovi, jemuž připomene, že ho viděl v koncentráku jako kápa u plynových komor. – Blau v kuchyni sanatoria Helze vypráví, že jeho dcerky-dvojčata i žena zahynuly v koncentračním táboře. Při nočních můrách se mu vybaví, jak Čevora masturboval, když sledoval nahé židovské ženy ve „sprchách“. Stiskne Helgu v objetí, ta ho však odmítne; ví, že ji miluje, ale právě tak ví, že před lety spal s její matkou. – Helga vypráví dcerce pohádku a před očima se jí odvíjí setkání s Arnem, který se mění v křižáckého rytíře. – Léto 1956. Helga s Pepkem vykopají u hraničního kamene mrtvolu Arna. Cynický Pepek sundá mrtvému z ruky prsten s erbem a dá ho Dorli. Přistihnou je přitom polští pohraničníci, ale nechají je být. – Dospívající dívka zaběhne k Jostovi do chalupy kvůli pohřbu. Seznámí se tak s jeho mladým řeckým pomocníkem Nikolasem. – V kostele se Dorli zjeví mrtvý otec. – Doktor Blau prosí v hospodě Lubiče, aby jim pomohl. V noci na hřbitově zasáhne velitel pohraničníků Čevora s vojáky. Lubič však dovolí pohřeb bez obřadu; hrob však nesmí být označen. – Lubič se zmíní, že by Dorli mohla po otci dědit. A stát potřebuje valuty … – Dívce se v noci opět zjeví mrtvý otec. – Ráno Helga zjistí, že dcera zmizela. – Jost dá Dorli na útěk do Polska a dál Arnovy dokumenty a pošle za ní Nikolase. Dívka však Řeka nechtíc omráčí kamenem a on se málem utopí v horské říčce. Dorli ho na poslední chvíli vytáhne z vody. – Dvojice najde úkryt v seníku, kde se kdysi milovala Helga s Arnem. Mladík má horečky. Objeví se tu Čevora s pohraničníky. Na stanici obviní dvojici z pokusu o překročení hranice. Helga jde za dceru orodovat. Čevora se s ní chce pomilovat a ona svolí. Posilní se s ním alkoholem, ale nedokáže se přemoci a bodne muže šroubovákem. – Mladí jsou propuštěni. Nemocný Nikolas kašle krev. – U Helgy najdou Čevorovi muži při prohlídce pistoli a zatknou ji. – Dorli se vrátí pro dokumenty, které zůstaly nepovšimnuty v seníku. Zjeví se jí otec a slíbí jí, že s ní zůstane, dokud se její matka nevrátí. – Září 1961. Olomouc. Studentku Dorli vyruší při modlitbě v kostele Lubič a odvede ji k výslechu kvůli Jostovi. Dívka na chodbě „náhodou“ zahlédne zbědovanou matku. Aby ji mohla navštívit, slíbí vyšetřovateli, že bude vypovídat. V Čevorově kanceláři pak před Lubičem podepíše prohlášení o spolupráci s StB. Bezpečnost má stále zájem na jejím dědictví po otci. Před budovou na ni v autě čeká doktor Blau s nemocnou, zestárlou Helgou. – Smutná Dorli vysype matčin popel do říčky. – Dorli a Blau jedou po dohodě s StB do Rakouska za Arnovou matkou kvůli dědictví. – Podzim 1961. Rakousko, Dolní Innsbrucko. Utta von Liewen žije v klášteře, upoutána na invalidní křeslo. Vnučku si pouze prohlédne okénkem v bráně a přijme od ní rodinný prsten. – Dorli se večer opije v penzionu s místními dřevaři. Ráno doktor zjistí, že utekla. V penzionu se objeví jeden estébák. Doktor pochopí, že jeho záměr zmizet s Dorli v cizině se nenaplní. – Dorli vstoupí do kláštera. – Belgické Kongo, povstalecká kolonie Katanga – Kasai. K nemocnici, kde Dorli pracuje jako misionářka, se blíží povstalci. Pro jeptišky přiletí vrtulník s Kongo Müllerem, mladá jeptiška však zůstane u místních nemocných. V poklidu prochází vesnicí ruku v ruce s malou Dorli. – Jeptiška byla později prohlášena za nezvěstnou. -kat-
Helga
Dorli
dr. Blau
Arno von Liewen
Jost
Lubič
Čevora
Pepek
Kongo Müller
Šiclová
Utta von Liewen
Brand
Lojzík
Dorli jako dítě
Nikolas
vyšetřovatel
hostinský v penzionu
jeptiška
jeptiška v Kongu
Belgičanka
komisař gestapa
německá ošetřovatelka
německá matka
číšník
gardista
staršina
dozorčí
bachařka
číšnice v penzionu
lesník
štamgast
polský důstojník
Ester Blau
Ruth Blau
důstojník SS
klavírista SS
odsouzený klavírista
host
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
muž z odsunu
muž z odsunu
žena z odsunu
Ivan Vakaráč, Vladimíra Kopecká, Kateřina Baranová, Pavel Jurášek
Milan Cieslar, Hana Vrbová (ČT)
Ladislav Šulák (uniformy), Eduard Pavlíček (jazykový poradce)
Antonín Dvořák (Requiem), Antonín Dvořák (Koncert pro violu a orchestr A moll), Otakar Ostrčil (Calvary), Josef Suk (A Summer Tale), Josef Suk (Svatý Václav, Op. 35a), Fryderyk Chopin (24 Preludes, Op. 28), Franz Schubert (Poutníkova noční píseň)
Martin Veselý /varhany/
Hudba k písni Franz Schubert
Zpívá Věra Poláchová
Česká republika, Liberec (Česká republika), Jizerské hory (Česká republika), Kladská u Mariánských Lázní (Česká republika), Hejnice (Česká republika), Praha (Česká republika), Strahovský klášter (Praha), zámeček Lány u Pohanska u Břeclavi (Česká republika), hrad Bouzov (Česká republika), Navarov (Česká republika), Polsko, přírodní rezervace Leba (Polsko), Tanzánie
Krev zmizelého
Krev zmizelého
Bonds of Blood
Stín zmizelého
film
hranýdistribuční
drama, historický
Česká republika
2005
2004
začátek natáčení 22. 1. 2004
konec natáčení 15. 6. 2004
premiéra 10. 3. 2005 /doporučená přístupnost od 15 let/ (multiplex Palace Cinemas Slovanský dům, Praha)
Výpravná historická sága s Vilmou Cibulkovou a Ester Geislerovou v hlavních rolích.
Happy celuloid s.r.o., Česká televize, Televizní studio Brno (Česká televize), Centrum dramatické tvorby (Televizní studio Brno), Barrandov Studio a.s. (spolupráce)
dlouhometrážní
126 min
35mm
1:1,85
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky, německy, polsky
české
české
Festival: 13. mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury – Devět bran
2012
Praha / Česká republika
Křišťálová Menora za hraný film
Milan Cieslar