Středometrážní snímek Chačipe není typický dokument. Režisér, kameraman a scenárista Miroslav Janek v něm navázal na své předešlé tituly Hamsa, já jsem (1999) a Nespatřené (1996), v nichž jeho partnery byli nevidomí studenti hudební konzervatoře respektive nevidomé fotografující děti. Tentokrát dal 8mm kameru do rukou malým obyvatelům dětského domova (materiál byl v konečné fázi převeden na 35mm film) a pak je natáčel při jejich „experimentování“. Výsledkem je originální koláž: autor ji poskládal z materiálu, jejž natočil sám, ze záběrů, pořízených dětmi o jejich všednodenním životě (některé sekvence jsou černobílé), z vtipných scének, jež vymyslely, sehrály a nafilmovaly, a z animovaných minipříběhů. Vše dokreslují dětské výpovědi, vedené s (neviděnou) vychovatelkou tetou Táňou, recitace básní a čtení láskyplných dopisů „domů“. Vznikl tak výjimečný film, vypovídající zejména o pocitech malých obyvatel dětského domova. Filmaři zachycují spontánní radost z natáčení a ze hry, bezprostřední tvořivost, ale i dětský stesk, bolest a smutek z nespravedlivosti osudu a nenaplněnou touhu po vlastním domově a rodině. - Snímek byl natáčen v dětském domově a během letního pobytu v kamenné tvrzi v jižní Francii, pořádaného občanským sdružením Audabiac, kde se konají pro děti tvůrčí dílny pod vedením známých umělců rozličných profesí.
Děti se představují při hraní ve společenské místnosti. Lukáš vypráví, jak ho ve třech letech odvedla sociální pracovnice do dětského domova. – (Animace) Z kamínků vyleze plastová myš, sežere mrkev a zmizí zpět v oblázcích. – Teta Táňa (mimo obraz) se dozvídá od svěřenců o jejich prospěchu a o tom, jak včera soutěžily. – Děti se koupou v moři. – Malá Lucka drží krabičku s mušlemi. - (Animace) Mušle se vyhrnou z krabičky a zahrabou se do písku. Dětský hlas recituje o písku básničku. – Děti v místnosti ukazují úkoly, Lukáš čte rozpočítadlo. – (Animace) Dřevěné zvířátko „kadí“ brambory. - Děti si hrají u vody. Pes plave pro klacek. – Děti se smějí a hrají si s kamerou, různě se pitvoří. - Ada vypráví, jak odešla se sestrou Sandrou od maminky, která jí moc chybí. Zesmutní a nechce odpovídat na „bolavé“ otázky tety Táni. - Děti natáčejí na hřišti, lezou po prolézačkách. Dětský hlas vypráví příběh chlapce, který se najednou rozpustil. – Kluci inscenují před kamerou televizní pořad Totální magoři a největší blbci na světě. Předvádějí reportáž z blázince na Mírově, která končí rvačkou. – ¬Lukáš vypráví, jak byl v lese. – Děti se venku učí zacházet s kamerou. – Chlapec ukazuje pokoj, kde bydlí s Kubou a s Markem, jež zpovídá. – (Animace) Kreslený domeček se zahrádkou je po dokončení roztrhán. – Jeden z chlapců se dívá z okna na zasněžený dvůr a básní. – Malí tvůrci inscenují další pořad, tentokrát s názvem Alkoholik. – Děti natáčejí v domově, hrají si, tančí. – Po stromě leze zelená housenka. Chlapecký hlas čte dopis o nadpřirozených bytostech, které viděl v lese. – Děti běhají u rybníka. - Ada předčítá dopis mamince. Chce se k ní vrátit a slibuje, že nebude zlobit. – (Animace) Příprava sendviče. Dovnitř se naskládá vše možné: od marmelády až po párek s hořčicí. – Dívenky zpívají písničku o čížečkovi, ale neshodnou se a hádají se. – Děti se tahají o kameru, všechny chtějí natáčet. – Malí filmaři připravili výstižnou reportáž o bezdomovcích. Ti vyprávějí, jak přišli o práci a teď žijí „pod mostem“. - Děti v pyžamech si hrají u počítače a perou se. – Jeden chlapec ukazuje na kameru milostný dopis. – Děti dovádějí na hřišti, některé s obručemi a košťaty. – Chlapec na cestě nese na zádech dřevěného panáčka. K tomu hlas vypráví pohádku. – Děti mluví s tetou Táňou o tom, kým by chtěly být. Sní o penězích, o bohatství a o štěstí. – Holčička zpívá u zdi. Přijdou ostatní děti a pomalují si rty zmrzlinou. – Děti hrají scénku porodu. – (Animace) Kamínky se postupně obarvují a tvoří různé obrazce. Děti inscenují rozhovor s básníkem-sochařem, který chce z kamínků postavit sněhuláka. – Děti se koupou u velkého balvanu. – Děti, připravené na sprchování, se předvádějí před režisérem. Potmě ukazuje jeden chlapec svůj pokoj; někteří spolunocležníci už spí. Jiní se vzájemně straší a opakují „zaklínadlo“ chačipe. – Děti si hrají na hřišti, jiné doma křičí a otravují rozzuřenou Adu. Ta pak zůstane sama, volá maminku a mlátí hračkou o zeď. – Ada v dopisu pro maminku píše, že má neštovice a že si ji i sestru mají odvést jiní rodiče. Ona se o své děti bude starat a nedá je do dětského domova. – Děti na louce hrají fotbal... –kat-
Výňatky z básní a textů: Paul Klee, Paul Scheerbart (překlad Ivan Wernisch), Jan Václav Mrkvička, děti z dětského domova.
Martin Štoll (ČT)
Richard Němec (Verbascum), Anna Becková (ČT)
Chačipe
Chačipe
Kha-chee-pae
Portréty neznámých dětí /Audabiac/
film
dokumentárnídistribuční
umělecký
Česká republika
2005
2005
konec distribučního monopolu 1. 2. 2009
předpremiéra 27. 1. 2006 (Divadlo Archa, Praha)
premiéra 2. 2. 2006 /doporučená přístupnost od 12 let/ (kino Světozor, Praha)
Filmová kamera v dětských rukou boří zeď mezi dvěma světy, je hračkou, ale i nástrojem ke sdělení radosti, smutku či tajemství.
středometrážní
57 min
Digital Betacam
35mm
1:1,85
barevný
zvukový
Dolby Spectral Recording
česká
česky
bez titulků
české