Otrávené světlo

Anotace

Otrávené světlo je, po Akordu smrti (1919), druhou a poslední režijní spoluprací Jana S. Kolára (1896–1973) a Karla Lamače (1897–1952). Režiséři si však často vzájemně hráli ve svých filmových dílech. – Vynález nového typu osvětlení má vést ke světové revoluci. Proto není divu, že se ho chce zmocnit i vypočítavý iluzionista Durk (Emil Artur Longen), ve skutečnosti z věznice uprchlý vrah Jiří Darken. Za pomoci důmyslného systému šíření plynu elektrickým vedením nejprve zabije doktora Selína (Jindřich Lhoták), zástupce světového svazu průmyslníků, který odkoupil práva na vynález. Posléze také ukradne plány na výrobu osvětlení. Zpočátku všem úspěšně uniká, ale na stopě mu jsou inženýr Bell (Karel Lamač) se slečnou Grantovou (Anny Ondráková), kteří mu chtějí jeho nekalé záměry překazit. – Svou kriminální zápletkou a estetikou může Otrávené světlo připomínat americké, či spíš hlavně francouzské, seriály ze zločineckého prostředí uváděné převážně v desátých letech na pokračování v kinech, jako například Fantomas (1913–1914, Fantômas) nebo Upíři (1915, Les vampires) v režii Louise Feuillada. Hlavní ženskou postavu hraje Anny Ondráková, která se podílela na mnoha filmech svého blízkého přítele Karla Lamače i na založení společné filmové firmy Kalos a později, počátkem třicátých let, také berlínské společnosti Ondra–Lamac–Film. Sama Ondráková hrála v německé produkci, ale i ve dvou filmech Alfreda Hitchcocka. Dalším světově úspěšným tvůrcem, který se na snímku podílel, byl kameraman Otto Heller. Ten později působil například v Nizozemí, Francii, ale hlavně Velké Británii, kde pracoval mimo jiné na filmech Laurence Oliviera, Michaela Powella, ale opět rovněž Karla Lamače, například Setkání ve tmě (1943, They Met in the Dark) a další.

Obsah