Tulák

V úvodu potká Hašler na silnici tuláka a začne o něm psát písničku. Tulák utěší osamělou mlynářku a ráno opět bezstarostně odchází dál...

Filmová ilustrace písničky Karla Hašlera:
Bylo léto, v poli zrálo obilí,
vše se chvělo v žáru sluníčka,
na lučinách ženci trávu kosili,
zajíc na ně koukal z lesíčka.
S kopce dolů zaprášenou silnicí
mladý tulák ke vsi putoval,
v ruce hůl a na stranu měl čepici,
písničku si cestou notoval:

Silnice bílá přede mnou,
sluníčko svítí nade mnou,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, šťasten tak,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, ach, tak!

Na potoce zrovna vedle silnice,
mlynářka tak jako růžička,
povzdychla si v šeru staré mlýnice:
„Bože, bože, dej mi mužíčka!“
Hlava se jí zatočila dokola,
jako když si čichne ke blínu,
a ten tulák, jako když ho zavolá,
notoval si cestou ke mlýnu:

Silnice bílá přede mnou,
sluníčko svítí nade mnou,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, šťasten tak,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, ach, tak!

Lidská srdce na světě jsou nestejná,
jedno pláče, druhé chce se smát,
ráno, sotva vyšel tulák ze mlejna,
už si zase začal notovat.
Mlynářka u okna svojí ložnice
stírala si s oka slzičku,
a když tulák zmizel v prachu silnice,
slyšela jen v dáli písničku:

Silnice bílá přede mnou,
sluníčko svítí nade mnou,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, šťasten tak,
a já jdu volný jak ten pták,
šťasten tak, ach, tak!