Dívka Eva přichází k divadlu ale ostýchá se vstoupit do vchodu pro herce. V ruce žmoulá dopis, který dostala od známé tanečnice. Ta jí v obsáhlém monologu varuje před povrchním vnímáním tance jako vyplnění touhy po slávě a potlesku. Umění je stejně jako ostatní činnosti – kulisáků, dlaždičů a všeho co vidí kolem sebe – těžká a zodpovědná práce. Sama tanečnice byla úspěšná až poté, co se méně spolehla na talent a více na nácvik. Vzpomíná na jednu tanečnici, která byla neohrabaná a chyběla jí taneční technika. Tenkrát se spolu spřátelily a začátečnice ji naopak naučila rozumět hudbě již znala daleko lépe. Mladá dívka tehdy byla vytrvalá a každou chvilku věnovala nácviku. Sama zkušená tanečnice přiznává, že nechápala pro koho se tak dře. První samostatné vystoupení mladé dívky uchvátilo diváky i personál divadla i když nenásledoval bouřlivý potlesk. Všichni cítili, že jde o víc než o úspěch. Ze začátečnice se stala slavná Blanka Horná. Naopak zkušená tanečnice se uzavřela do sebe a časem divadlo opustila. K umění je totiž třeba mít správný poměr k životu a vztah k lidu. Eva cítí, že má dost sil, dát se správnou cestou, a odhodlaně vstupuje do divadla.
Mluví Milada Matysová
zkušená tanečnice
adeptka tance Eva
tanečnice Blanka Horná
Richard Týnský
Dopis tanečnici
Dopis tanečnici
Letter to a Dancer
film
hranýdistribuční
fejeton
Československo
1949
1949
datum cenzury 2. 6. 1949 (konec povolení k promítání 1. 6. 1954)
premiéra 1. 6. 1949 /přístupný mládeži/
Krátký film o umělci a jeho práci.
krátkometrážní
16 min
455 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky, komentář
bez titulků
české