Psohlavci

Anotace

V pořadí druhou filmovou adaptaci historického románu Aloise Jiráska Psohlavci natočil zkušený režisér Martin Frič (1902–1968) v roce 1954. Záměr zfilmovat příběh chodské rebelie z konce sedmnáctého století vyšel z takzvané jiráskovské akce, vyhlášené po únorovém převratu prezidentem Klementem Gottwaldem. Produkční historie filmu sahá až do roku 1949. Při tvorbě scénáře se postupně vystřídali hned čtyři autoři, Jiří Mařánek, Jan Kloboučník, Otakar Kirchner a režisér Frič. Natáčení filmu bylo několikrát odloženo a do kin tak Psohlavci vstoupili až na jaře roku 1955. – Snímek se předlohy drží poměrně věrně. Zachycuje nárůst útlaku Chodů, kdysi svobodných strážců hranic a zemských cest, ze strany jejich nového pána Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu zvaného Lomikara. Do čela odporu se staví Jan Sladký Kozina. Chodové se pokoušejí domoci spravedlnosti u soudů, ale jejich snaha je vytrvale mařena Lamingenem, který neváhá císařské úředníky uplácet. – Na rozdíl od jiných jiráskovských adaptací první poloviny padesátých let se Psohlavci dopouštějí jen minimální ideové aktualizace předlohy. Film zdůrazňuje úlohu Chodů jako obránců země proti vnějším nepřátelům, čímž implicitně vyzdvihuje poúnorovou Pohraniční stráž, která mimo jiné přejala s chody tradičně spojovaný emblém, psí hlavu. Výraznější ideologické zásahy však Psohlavci postrádají. Ze zápisů z jednání tehdejší Filmové rady naopak vyplývají obavy, aby v době probíhající kolektivizace československého venkova nebyl příběh o boji venkovanů za jejich stará práva vnímán protirežimně. Snímek se setkal s výrazným zájmem diváků. Kritika však v době začínajícího kulturního rozvolňování film, ještě náležející k tendenci konzervativního historismu, přijala spíše s rozpaky. Na konci dubna 1955 byli Psohlavci uvedeni v soutěži 8. mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Žádnou z cen však nezískali. – Roli Jana Sladkého Koziny přesvědčivě ztvárnil Vladimír Ráž. Kromě něj vystupuje do popředí zejména distingovaný výkon Miloše Nedbala v roli nenáviděného Lomikara. Ve vedlejších úlohách se ve filmu objevuje řada známých herců a hereček, mimo jiné Jana Dítětová, Jarmila Kurandová, Zdeněk Štěpánek, Marie Brožová, Miloš Kopecký, František Kovářík, Jaroslav Průcha, František Smolík, Ladislav Pešek, Radovan Lukavský, Jaroslav Vojta, Jiřina Steimarová, Bohumil Švarc, Jana Štěpánková nebo Ladislav Boháč. Pozoruhodnou kuriozitou je krátké cameo Jana Wericha jako jednoho z rychtářů. – Fričova režie, barevná kamera Jana Stallicha a historicistní výprava Bohuslava Kuliče a Josefa Pavlíka vytvářejí vizuálně výrazný a atraktivní film. Umělecky silným prvkem je také hudební doprovod Emila Františka Buriana, jenž rozsáhle využívá motiv husitské písně Ktož jsú boží bojovníci. -je-

Obsah

Poznámka

Wolf Maxmilian Lamingen z Albenreuthu (* 20. 11. 1634 Chodský Újezd – † 2. 11. 1696 Trhanov) – v Jiráskově předloze je uváděn jako Laminger, lidově nazýván Lomikar – bavorský šlechtic z rodu, kterému byly v letech 1621 a 1630 dány do držení chodské vsi. V důsledku toho byli doposud svobodní Chodové roku 1668 prohlášeni za poddané. Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem (1931; režie Svatopluk Innemann).