Komplikovaná osobnost Giacoma Casanovy (1725–1798) se stala inspirací pro řadu filmových snímků, které však osudy italského spisovatele a diplomata redukovaly jen na sféru milostných dobrodružství. Stejně je tomu i v případě nostalgické romance režiséra Václava Kršky z roku 1966. Vyprávění zastihuje legendárního svůdce na sklonku života, kdy našel útočiště coby knihovník na Valdštejnově Duchcově. Znuděného světáka přivede k životu až krásná Valerie, která se svým manželem přijíždí na zámek, aby Casanovu poznala na vlastní oči. Casanovovy starosvětské názory na milostné vztahy ovšem mladou šlechtičku zklamou. Sama je zastánkyní prostého citu bez romantických kudrlinek. V rámci bizarní sázky ovšem začne kouzlu starého svůdce podléhat… Rozmarná hříčka připomíná herecké mistrovství Felixe le Breux, kterému v roli Valerie zdařile sekundovala Milena Dvorská.
Poslední léta svého života tráví pověstný svůdce žen Giacomo Casanova na duchcovském zámku hraběte Valdštejna jako knihovník. Je poněkud nevrlý, těší ho už jen psaní memoárů a partie karet s hrabětem. Jednoho dne navštíví hraběte synovec František Adam s půvabnou manželkou Valerií. Valerii pověstný Casanova zklame. Staromódně oblečený starý muž jí připadá směšný a jeho názory na lásku zastaralé. Casanova totiž tvrdí, že lásku ženy lze dobýt vybranou dvorností, Valerie však dává přednost prostému citu. Tajně se vsadí s manželem, že Casanovu okouzlí. Casanova se o totéž vsadí s hrabětem. Při zimní vyjížďce Valerie pozvolna podléhá dvoření Casanovy a František začíná žárlit. Večer se mladí manželé pohádají. Zkušený Casanova zasáhne. Františkovým jménem pošle Valerii růži a nadiktuje mladému muži milostný dopis pro Valerii. Na plese se Valerie s manželem smíří. Podvod s dopisem vyjde najevo, ale Valerie Františkovi odpustí: má přece od něho růži. Věcný František pravdu nepřizná a tím si přivlastňuje romantické galantní gesto Casanovy.
Giacomo Casanova de Sengal
hrabě Josef Karel Valdštejn
hrabě František Adam Valdštejn, synovec
Valerie, žena Františka Adama Valdštejna
lékař O'Reilly
hraběnka Maternová z Hrádku
hraběnka Kounicová
komorná Markéta
komorník Václav
sluha Matyáš
Nelly
Terezka
Marcelina
Henrietta
Esther
jeptiška
paní z Bíliny
Giacomo Casanova de Sengal jako mladý
paní z Jezeří
Vincek
opat z Oseka
služka
hodnostář
mládenec
sluha Tomáš
taneční mistr
švihák
kavalír
nadlesní
hostinská Markýtka
tanečnice
tanečnice
tanečnice
tanečnice
tanečnice
tanečník
tanečník
tanečník
tanečník
tanečník
generál Bronický
matka představená
šermíř
šermíř
šermíř
voják-šermíř
voják-šermíř
služka
hudebník
hudebník
hostinský
nadlesní
muž
muž
Casanova ve středním věku
hraběnka Kounicová mladší
kuchařka
voják
voják
generál
žena regenschoriho
správcová
dubl za Miloše Zavadila – šerm
herečka
mládenec
Jaroslav Kupšík
Antonín Vojáček
Karel Kočí, Bohuslav Varhaník, Jaroslava Vilímková
Jan Syrový, Dana Dudová
Zora Rumlová
Luďka Žáková (klapka), Alena Červená (fotografka)
FISYO (Dirigent František Belfín), Dvořákovo kvarteto
Balet Národního divadla Praha
Zpívá Felix le Breux
Poslední růže od Casanovy
Poslední růže od Casanovy
The Last Rose from Casanova
film
hranýdistribuční
komedie
Československo
1966
1965—1966
schválení literárního scénáře 8. 6. 1965
schválení technického scénáře 4. 10. 1965
začátek natáčení 8. 11. 1965
konec natáčení 4. 3. 1966
promítání povoleno 11. 5. 1966
vyřazení z distribuce 31. 7. 1976
premiéra 27. 6. 1966 /nepřístupný mládeži/ (kino Blaník /4½ týdne/, Praha)
premiéra 5. 8. 1966 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
Český film. Lyrická komedie o lásce.
Tvůrčí skupina Feix – Brož, Miloš Brož (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Karel Feix (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
91 min
2 602 metrů
16mm, 35mm
1:1,66, 1:2,35
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: 4. soutěž o hudební dílo vytvořené pro film v roce 1966
1967
Praha / Československo
Cena v kategorii uměleckého filmu za hudbu
Václav Trojan