První spoluprací režiséra Oldřicha Lipského a scenáristy Miloše Macourka se stala komedie experimentující s vypravěčskou chronologií. Příběh se odvíjí pozpátku, takže protagonista – řezník Bedřich Frydrych (Vladimír Menšík) – obživne poté, co byl odsouzen a popraven za vraždu své nevěrné ženy (Jaroslava Obermaierová). Načež s chutí vypráví divákům historii svého manželského vztahu až k seznámení s půvabnou Julií. Titulní šťastný konec vypadá tak, že Bedřich (který „normálně“ Julii zachránil při požáru) mladou ženu hodí do plamenů a splyne ve finálním polibku s předchozí přítelkyní… Tak radikální pokus o narušení zavedených pravidel vyprávění už Lipský ani Macourek nikdy neopakovali. Motiv „mechanické změny příčinných souvislostí“ nicméně v Lipského filmografii zaznívá v zápletkách filmů Zabil jsem Eisteina, pánové… (1969) a Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Komediální efekt způsobuje, že postavy chodí pozpátku a při jídle „zvrací“ potravu a že kojenec zásobuje matku mlékem. To vše na diváka po čase může působit stereotypně – na rozdíl od promluv aktérů, které jsou v obráceném řazení často velmi vtipné. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu: rozřezávaná manželka je „složena“, smrt se jeví jako zrození, pohřeb tchána jako „doručení“ v rakvi… Především se však tragický – a banální – příběh podváděného manžela-vraha mění v nevšední komedii s dobrým koncem. Vnitřní řád vyprávění udržuje Bedřichův naivní komentář, který potvrzuje přirozenost a správnost dění na plátně. Součástí pečlivě promyšlené vizuální stránky Happy endu, která patří k významným dílům legendárního kameramana a trikaře Vladimíra Novotného, je i práce s odkazem němé grotesky. Film se ve své době nesetkal s vstřícným kritickým a diváckým přijetím (měl však dobré ohlasy v dobovém americkém tisku).
Ostří gilotiny oddělí odsouzencovu hlavu od trupu, ale vzápětí hlava přiskočí k tělu a řezník Bedřich Frydrych oživne. S temperamentem vypráví „pozpátku“ svůj příběh a vrací se k událostem předcházejícím popravě - až k dramatickému seznámení se svou budoucí manželkou Julií. - V procesu je Bedřich odsouzen k trestu smrti za vraždu své ženy. Byl dopaden strážníkem, když přenášel v kufru její rozčtvrcené tělo. Následující sekvence zachycuje postupem zpětného chodu kamery uvedení těla manželky do původního stavu a děj pokračuje k výchozí situaci Bedřichova životního příběhu. Žije spokojeně s Julií, ale z divoké žárlivé scény vyplyne, že Julie je mu nevěrná. Bedřich vypátrá milence své ženy, jakéhosi pana Ptáčka, kterého hrdinsky zachránil před utonutím, když byli s Julií u moře na svatební cestě. Sňatku s Julií předchází rozchod Bedřicha s milenkou. Přestože Juliina matka se svatbou souhlasí, dívka se pokusí o sebevraždu. Děj spěje k začátku příběhu, ve kterém dojde k seznámení Julie s Bedřichem, který ji při požáru zachránil z plamenů. Ve filmu to však vypadá tak, že Bedřich hodí Julii do ohně, sestoupí se žebříku a políbením bývalé milenky dosáhne vytouženého happyendu.
Film byl v roce 2023 nově digitalizován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.
řezník Bedřich Frydrych
Julie Frydrychová, Bedřichova žena
svůdce Jan Ptáček, Juliin milenec
rada, Bedřichův tchán
Božena, Bedřichova tchyně
soudce
žalobce
kněz
komisař
strážník
aranžérka Anežka
dozorce
pokladník
Zajícová
švagrová
kat
kat
vrchní číšník
brýlatý úředník
advokát
lékař
úředník
lékař
dětský lékař
vnučka
příbuzná
sestřenice
ujec
mlékař
kouzelník a polykač ohně
synovec
synovec
neteř
Karel
strýček
bratranec
rada
dozorce u soudu
číšník v kabaretu
teta
předseda poroty
neteř
rada
synovec
porodní bába
řidič nákladního auta
úředník ve vězení
policista
policista
striptérka
dubl za Vladimíra Menšíka
hlas řeznického mistra
Karel Lukáš
Hana Kozlová (klapka), Karel Ješátko (fotograf)
Gioacchino Rossini (Vilém Tell /předehra/)
Hudba k písni Rudolf Nováček
Happy end
Happy end
Happy End
film
hranýdistribuční
experimentální, komedie, černá komedie
Československo
1967
1966—1967
schválení literárního scénáře 17. 6. 1966
schválení technického scénáře 23. 8. 1966
začátek natáčení 19. 9. 1966
konec natáčení 20. 1. 1967
promítání povoleno 13. 6. 1967
vyřazení z distribuce 30. 9. 1973
premiéra 29. 6. 1967 /nepřístupný mládeži/ (kina Sevastopol /½ týdne/ a Pasáž /2 týdny/, Praha)
premiéra 1. 9. 1967 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
obnovená premiéra 21. 12. 2023 /přístupné bez omezení/
Český film. Drama velké lásky. (1967) / Film Oldřicha Lipského. Nově digitalizováný a zpět v kinech. (2023)
Ústřední půjčovna filmů (původní 1967), Národní filmový archiv (obnovená 2023)
Tvůrčí skupina Šmída – Fikar, Ladislav Fikar (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Bohumil Šmída (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
73 min
1 964 metrů
16mm, 35mm , DCP 2-D, MP4, BRD
1:1,37
virážovaný, černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Přehlídka: 2. mezinárodní týden fantastických filmů a hororů Sitges
1969
Sitges / Španělsko
Nejlepší film týdne
označeny společně filmy Bláznova kronika a Happy end