Telegram se stručným textem „Umírám, přijeď! Děda“ považuje poručík nejprve za obvyklý podvrh, jímž se snaží vojáci základní služby dostat pár dní volna. Pak se mu ale vojína zželí a pustí ho alespoň na dvanáct hodin za jediným příbuzným. Vojín Jarek se v kupé seznámí s mladou ženou, jedoucí za manželem, kterého profese žene z místa na místo a ji nutí k neustálému cestování. Žena se bojí, že se jejich vztah rozpadá. Jarek a mladá cestující se sblíží a líbají se, ale ona zůstává ve městě, kde vystoupili a on pokračuje stopem do dědovy vsi. Starému muži je už osmdesát pět let a cítí, že se jeho život nachýlil. Domlouvá vnukovi, aby po vojně dostudoval školu, kterou z lajdáctví opustil. Chce, aby jeho starou a chatrnou chalupu prodal a přestěhoval se do Prahy. Upozorní ho, kde má připravený oblek a košili a požádá ho, aby mu vyčistil boty. Voják to dědečkovi slíbí a noc stráví prohlížením fotografií a starých písemností. Zabalí si s sebou skripta. Brzy ráno musí odjet. Láskyplně pohlédne na spícího starého muže a spěchá na vlak. V chodbičce znovu potká mladou ženu, která manžela nezastihla. Jako voják z povolání je kdesi na manévrech. V kasárnách se Jarek vplíží do světnice plné spících vojáků a tam se tiše rozpláče.
Mluví Vladimír Hlavatý
děda
vojín Jarek
mladá žena
poručík
Ivan Osvald (dramaturgie), Otakar Vávra (režie), Jan Kališ (kamera), Vladimír Volf (produkce)
Poslední rozhovor
Poslední rozhovor
The Last Conversation
film
hranýnedistribučnístudentský
etuda
Československo
1973
1973
krátkometrážní
19 min
540 metrů
35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české