Chlapi přece nepláčou

Začaly prázdniny a Pepík Janoušek si hraje s kamarádem Hadrabou, kterému se říká Šun. Ten hlídá malého brášku v kočárku a závidí Pepíkovi jeho hodné adoptivní rodiče, neboť otec Hadraba nejde pro ránu daleko. Pepík se těší - už brzy bude mít příjmení Marek stejně jako táta s mámou. Šunova informace, že je paní Marková těhotná, Pepíka šokuje. Spadne z výšky a skončí v nemocnici. Přes všechnu projevovanou lásku a starostlivost se Pepík bojí, že už ho Markovi nebudou chtít. V září už je Pepík zdravý, chodí do školy a brzy mu tatínek oznámí, že už je definitivně Marek. Od něj také dostane „lodní“ deník, jehož prostřednictvím Pepík leccos prozradí o svých starostech. Šuna a Pepíka přepadne parta velkého kluka Beldy, ale protože o tom oba dokážou mlčet, pozve je sám Belda do kůlny zvané magacín, kde kluci shromažďují různou kovovou veteš, včetně pojízdné motorky. Nová spolužačka Saša tajně kluky sleduje a jednoho dne pomůže Pepíkovi hlídat Šunova bráchu i zachránit situaci, když kůlna začne hořet. Pepík ze strachu uteče z domova. Bezpečnost ho přivede v noci domů, ale maminka už je v porodnici. Pepík teď už ví, že je opravdu Marků. Ráno se od dojatého tatínka dozví o narození sestřičky. Uklidní ho jeho vlastními slovy, že „chlapi přece nepláčou“.