Příběhy vyprávějící o starých lidech na sklonku života si diváky obvykle získávají melancholickým tónem i hereckým obsazením. Stejně je tomu i v dramatu inspirovaném románem Zdeňka Pluhaře z roku 1971. Pluhař i režisér Jaroslav Balík se ve své tvorbě často věnovali ideologickým tématům, v případě Konečné stanice jde ovšem o komorní vyprávění odehrávající se v domově důchodců. Z mozaiky lidských osudů se postupně rodí konstatování, že „domov není někde, ale někdo“. To poznává jak babka Forejtka, která se do domova každoročně vrací ze svých letních toulek, tak bývalá operetní zpěvačka Kálajová. Balíkův nepříliš optimistický film sází na herecké obsazení, v němž se sešla řada zestárlých prvorepublikových hvězd. Roli energické Sandry si zahrála Nelly Gajerová, zamilovaného hudebníka Pavluse ztvárnil Ota Sklenčka. Part Aničky se stal poslední filmovou rolí tehdy devětašedesátileté Nataši Gollové.
V Domově důchodců v malém městě žijí lidé různého vzdělání, bývalých povolání, různých temperamentů. Každý z nich se také jinak vyrovnává se stářím a svou situací v Domově. Babka Forejtka se každým rokem vydává na toulky a vrací se s blížící se zimou. Bývalý kontrolor Filc je zatrpklý suchar a neustále píše stížnosti. Major ve výslužbě naopak aktivně organizuje různé akce a výlety. Ochrnutý děda Jonáš najde věrného přítele v panu Magierkovi. Sametka vyhlíží v návštěvní dny svého syna, netuší, že emigroval. Sofie si užívá svých peněz a jede na dovolenou k moři. Vzruch do Domova vnese bývalá operetní zpěvačka Sandra Kálajová, do které se zamiluje muzikant Bohdan. Sandra však jeho nesmělá vyznání nebere vážně. Domov společně oslaví pětasedmdesátiny pana Filce. Ten je překvapen a dojat. Rozhodne se zasadit před Domovem strom, aby na něho zůstala památka. Temperamentní Sandra jednoho dne Domov opustí. Zklamaný Bohdan upadne do rezignace. Magierka s Jonášem se snaží mu pomoci. Najdou Sandřinu adresu a napíší jí. A Sandra se po čase objeví znovu v Domově. Bohdan je šťastný. A Sandra pochopila Magierkova slova, že „domov není někde, ale někdo“.
bývalá zpěvačka Sandra Kálajová
bývalý hudebník Bohdan Pavlus
Sametka
Sofie Wittingerová
Forejtka
bábinka Krapková
Josef Magierka
Alois Jonáš
bývalý kostelník zvaný Farář
Anička
Mluví Jindra Kvardová
Lora
Filc, bývalý revizor
major v. v. Honda
Perk
vedoucí ústavu
ošetřovatelka Blanka
Standa, Blančin chlapec
zdravotní sestra Brázdová
Franěček, vnuk Krapkové
Eliška
žena s nákupní taškou
Mluví Pavel Zedníček
vedoucí prodejny
Zeman
elegantní muž
strážmistr VB
řidič VB
divadelní herečka
divadelní herečka
divadelní herec
divadelní herec
divadelní herec
divadelní herec
muž v koženém kabátě
Zdeněk Pluhař (Konečná stanice – román)
Ivan Ernyei, Jan Petrů, Dana Smržová
Věra Lukášová, Eliška Sekavová, Petr Prejda
Z. Kopková (klapka), Vladimír Souček (fotograf)
FISYO (Dirigent Mario Klemens)
Zpívá Petra Janů
Zpívá Jiří Dohnalsbor
Zpívá Nelly Gaierová
Konečná stanice
Konečná stanice
Terminus
film
hranýdistribuční
psychologický
Československo
1981
1981
schválení literárního scénáře 24. 9. 1979
začátek natáčení 3. 2. 1981
schválení technického scénáře 24. 2. 1981
konec natáčení 2. 9. 1981
promítání povoleno 25. 9. 1981
vyřazení z distribuce 31. 12. 1987
premiéra 1. 1. 1982 /přístupný mládeži/
Český film. O lidech, kteří i v podzimu života zůstali mladí. Námět podle stejnojmenného románu zasloužilého umělce Zdeňka Pluhaře.
Dramaturgická skupina Vladimíra Kaliny, Vladimír Kalina (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
83 min
2 343 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 23. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1982
Karlovy Vary / Československo
Zvláštní cena poroty
Festival: 20. festival českých a slovenských filmů Ústí nad Labem
1982
Ústí nad Labem / Československo
Cena za scénář
Jaroslav Balík
ex aequo s Václavem Matějkou a Jiřím S. Kupkou za film Konečná stanice