Oči pro pláč

Zachovalá šedesátnice paní Irena si podává inzerát: Prodám vilu. Zn. Nejvyšší nabídce. O vilu má zájem zelinář Hedváb, kterého paní Irena už rok vodí za nos. Jednoho dne žena předstírá, že umírá, a požádá Hedvába, aby ji taxíkem provezl Prahou. Chce také navštívit byt v obyčejném činžovním domě, kde kdysi prožila chvíle lásky. V malém bytě se tísní mladí manželé Špičkovi se třemi dcerkami. Pro prodej vily předkládá Irena Hedvábovi další požadavky: výměnou za vilu chce byt Špičkových a dvacet tisíc navíc. Špičkovi jsou však lidé zásadoví a veškeré Hedvábovy návrhy odmítají. Zelinář se nevzdává. Aby paní Irenu přesvědčil, že on je ten správný kupec, stará se zdarma o vilu a vykonává tam i všechny domácí práce. Netuší, že Irena už řadu let spekuluje s vilou a využívá zájemce k údržbě domu. Špička touží mít syna a tak nakonec přistoupí na nový Hedvábův návrh: Irena se nastěhuje do jejich bytu, oni do bytu Hedvába a ten s rodinou do vily. Na rozdíl od Ireny se všichni snaží, aby výměna proběhla co nejrychleji. Zelinář krade ve velkém, aby měl peníze a rozvede sena oko se ženou, aby ve vile měli nárok na dvě bytové jednotky. Irena musí vzít k sobě starou tetu, protože i malý byt Špičkových je pro ni podle úředních pravidel příliš velký. Špičkovi se těší na velký byt, neboť paní Špičková je těhotná. Když nastane den D, Irena akci s přestěhováním zruší. Hedváb se znovu žení se svou ženou, ale ze svatby ho odvezou pracovníci kriminálky. Špičková porodí trojčata – dva kluky a jedno děvče. Po čase Irena navštíví Špičkovy, ale ti ji vyhodí. Dostali nový velký byt. Irenu opustili starý přítel a jí podle předpovědi zůstaly jen oči pro pláč – je sama. Zanedlouho však znovu podává inzerát: Prodám vilu.