Operace mé dcery

Patnáctiletá Milena Ročková, jediné dítě programátorky výpočetní stanice Magdy a stavebního inženýra Dušana, je odvážná a sportovně zdatná. S milujícím otcem zkouší létat na rogalu, přestože se matka o oba velmi bojí. Při jednom návratu z létání rodina v autě havaruje. Otec je jen odřený, matka a Milena se ocitnou v nemocnici. Rentgen prozradí, že dívka má od narození jen jednu ale zdvojenou ledvinu, nyní těžce poničenou. Bude proto potřebovat transplantaci od vhodného dárce, aby nebyla odkázána celý život na dialýzu. Docent Krajíček to sdělí otci a ten bez váhání nabídne svou ledvinu. Také Magda chce být dárcem, avšak pro vyléčení svých poranění sama potřebuje dost sil. Po krevních testech Roček náhodně vyslechne rozhovor dvou zdravotních sester. Je vyloučeno, že by byl biologickým otcem, a tak není vhodným dárcem. Magda si připomíná seznámení s Dušanem. Byla úřednicí spořitelny a po krátké známosti se tehdy se vzali. Šokovaný Dušan pátrá po tom, co se před lety stalo. Ocitl se na rok a půl za mřížemi, neboť byl na stavbě zodpovědný za pád jeřábu a následnou smrt dělníka. Magdina sestra Eliška popře švagrovi, že by jeho žena měla milence. Vzpomene si, že se krátce před jeho návratem z vězení v práci Magdě ztratilo z pokladny 18.000 korun. Pomohl jí tehdy náměstek Burian. Objevil zloděje, který zneužil Magdiny nepozornosti, a přinutil ho peníze vrátit. Z radosti a vděčnosti Magda s Burianem strávila tehdy noc. O jejím následném těhotenství a existenci dítěte, se dozví od Dušana až teď. Darovat ledvinu své zraněné biologické dceři ale odmítne. Magda se pokusí o sebevraždu, doufá, že tak Milena dostane její ledvinu. Je zachráněna a Krajíček to zavolá Ročkovi. MUDr. Bureš najde v mezinárodní síti potřebný orgán. Dušan, ačkoliv se „nezajímá o holku, která není jeho“, spěchá do nemocnice, a stačí Milenu ještě cestou na operační sál povzbudit. Usínající dívka mu odpoví: „Neboj se, táto!“