Filip Renč jako scenárista a režisér v roce 1991 debutoval psychologickým dramatem inspirovaným reportáží Josefa Klímy z knihy Brutalita. Protagonistkou vyprávění je čtrnáctiletá Marika, která je z rozhodnutí soudu umístěna do ústavu sociální péče určeného pro mentálně postižené dívky. Citlivá Marika, traumatizovaná incestním otcem, do ústavu zjevně nepatří, zaměstnancům je to však lhostejné. Dívka se stává šokovanou svědkyní brutálního zacházení sadistických vychovatelek s nešťastnými chovankami... V hlavní roli působivě pojatého snímku, nesoucího charakteristické známky Renčova efektního stylu, se objevila tehdy patnáctiletá Anna Geislerová. V partu retardované Johanky, která se na hrdinku citově upne, excelovala v první ze svých velkých filmových rolí Barbora Hrzánová. Sám sobě Renč svěřil roli mladého číšníka Vikiho.
Čtrnáctiletá Marika, kterou znásilnil vlastní otec, je v noci z rozhodnutí soudu odvezena do Ústavu sociální péče, umístěném v chátrajícím zámečku. Ke svému zděšení Marika ráno zjistí, že se ocitla v domově pro mentálně postižené dívky. Při úvodní zdravotní prohlídce lékař alkoholik potvrdí,že dívka tam nepatří.Jeho slova však nic neznamenají, personál včetně ředitele svěřené dívky ani osud Mariky nezajímá. Chovanky udržují pod prášky a zacházejí s nimi velmi necitlivě. Vychovatelka Krocová se navíc vyžívá v až sadistických trestech, Volfová projevuje lesbické sklony, dosazená komunistka se stará jen o svou cestu za synem do Ameriky. Jen vychovatelce Sukové, pravděpodobně bývalé řádové sestře, nejsou dívky lhostejné. Marika se snaží dostat z ústavu, podaří se jí utéci, ale je vrácena nazpět. Z chovanek se k ní upne retardovaná Johanka. Marika zkusí odeslat dopis, ale i ten je zadržen. A Volfová ji za to zavře do venkovní drátěné klece , kde ji nechá v dešti. Také Johanku, která projevuje Marice svou příchylnost, zavřou - do sklepa. Marika uslyší její nářek, dostane se z klece, spustí sirénu a Johanku osvobodí. Obě se ukryjí v sušárně. Když je Volfová objeví, Marika škrtne zápalkou.Hořlavina, uložená v sušárně, vybuchne a vzniknutý požár se rychle rozšíří. Marika se marně snaží pomoci ležícím chovankám, zamčeným ve 2. patře. Zahyne i Johanka, která se vydala do ohně, aby našla kamarádku Mariku. - Uplynulo pět. Marika se zastaví u zbořeniště zámečku. Strávila pět let ve vězení za žhářství, vychovatelky, odpovědné za smrt dvaceti šesti dívek, vyvázly s podmínkou. Marika na klice boudy objeví motiv slunce, který stále malovala Johanka.
Závěrečný titulek: „Při požáru v roce 1984 zahynulo dvacet šest chovanek ústavu. V následujícím soudním přelíčení byly vychovatelky Volfová a Procházková odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok za trestný čin týrání svěřené osoby, vychovatelka Krocová na devět měsíců s podmíněným odkladem. Marika Fárová byla odsouzena za žhářství k trestu odnětí svobody na pět let nepodmíněně.“ Autor reportáže Josef Klíma později zjistil, že v případu došlo při vyšetřování k manipulacím s fakty, a vychovatelkám se dodatečně omluvil.
Marika Fárová
chovanka Johanka
vychovatelka Věra Volfová
vychovatelka Jiřina Krocová
vedoucí vychovatelka Procházková
ředitel ústavu
číšník Viki
doktor
vychovatelka Anna Suková
Kubyová
vychovatelka Zdena
vedoucí dětského domova Burešová
chovanka Zuzana
chovanka Kaťuška
chovanka Péťa
velitel požárníků
mladý příslušník VB
číšnice
řidič dodávky
starý sekáč
zdravotní sestra
zdravotní sestra
příslušník VB v Hradci
příslušník VB v Hradci
chovanka
chovanka
chovanka
chovanka
chovanky
Otakar Cholasta, Hana Pešáková
Josef Klíma (Brutalita – reportáž z knihy)
Miroslav Makarov
František Hladík, Ladislav Adam, Josef Vojtášek
Václav Vondráček, Radomír Koutek, Jitka Zvirocká (zvukové efekty)
Vladimír Kýbl, Zdeněk Rozkopal
Jaroslav Kolman (pyrotechnik), Josef Pokorný (pyrotechnik)
Zlata Bednářová, Pavel Hulinko, Naďa Chrástová, Simona Jáklová, Jiří Kraus, Jiří Kuba, Dimo Lipitkovský, Pavel Myslík, Pavel Rubenová
Dušan Schaffer
Olga Kurzová, Jaroslav Tomsa
Petra Vyoralová (klapka), Otto Kamenský (fotograf), Peter Šutovský, David Krejčí
Studiový orchestr (Dirigent Ondřej Soukup)
Hudba k písni Antonín ModrJaroslav Řídký
Requiem pro panenku
Requiem pro panenku
Requiem for a Maiden
Zběsilost
film
hranýdistribuční
drama, psychologický
Československo
1991
1991
konec distribučního monopolu 5. 2. 1997
premiéra 6. 2. 1992 /nepřístupný mládeži/
Český film. Něha, brutalita a naděje.
dlouhometrážní
94 min
2 820 metrů
35mm
1:1,66
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 11. mezinárodní filmový festival Carrousel Rimouski
1993
Rimouski / Kanada
Hlavní cena za nejlepší ženský herecký výkon
Barbora Hrzánová
Festival: 11. mezinárodní filmový festival Carrousel Rimouski
1993
Rimouski / Kanada
Cena Camerio Humanitas
Akce: Anketa časopisu Kinorevue
1993
Praha / Česká republika
Cena diváků za nejlepší český film v premiéře od ledna 1991 do ledna 1993 – 3. místo
vyhlášena 17. 3. 1993 v pražské Viole ve čtenářské anketě
Akce: Žebříček návštěvnosti pražských kin za 1. pololetí 1991
1992
Praha / Československo
2. místo v tržbách
v hodnotě 1 500 000 korun
Akce: Žebříček návštěvnosti pražských kin za 1. pololetí 1991
1992
Praha / Československo
2. místo v žebříčku návštěvnosti pražských kin
v počtu 92 222 diváků
Akce: Cena za jihomoravskou audiovizuální tvorbu Pierot
1992
Brno / Československo
Uznání poroty
vyhlášeno brněnskou pobočkou Českého filmového a televizního svazu a Českou televizí Brno 18. 9. 1992
Festival: 1. festival FAMU Praha
1991
Praha / Československo
Čestné uznání za scénář
Akce: 6. Fórum mladého filmu Bratislava
1991
Bratislava / Československo
Nejlepší snímek v divácké anketě
spolu s filmem Obecná škola
Akce: 6. Fórum mladého filmu Bratislava
1991
Bratislava / Československo
Vítěz v kategorii nejlepší československý film