Špalíček

Masopust. Vesničané vesele slaví masopust za zvuků třeskné muziky. Doprovází jej starobylými zvyky a masopustními maskami. Po vynešení smrtky rej masek umlká. – Jaro. Roztává sníh, příroda rozkvétá. Pasáčci a pasačky zpívají. Děvčata vijí věnce a házejí je do potoka, chlapci otloukají píšťalky. Postupně společně zpěvem vítají jaro. Lesní ptáčci škádlí starého výra. Mezi dětmi se strhne pranice. Večer společně zaženou dobytek domů. V sednici matka kolébá děťátko. Po jaru přijde léto a čas žní. S poslední fůrou obilí se objeví velká bouře a silný déšť. Vesničané spěchají domů, v chalupě zapálí podle starého zvyku hromniční svíci před obrázkem svatého Prokopa. – Legenda o sv. Prokopu. Starý muž ostatním vypráví legendu o svatém muži, jenž se uchýlil do hlubokých sázavských lesů, aby se kál ze svých hříchů. - Poustevník žije v jeskyni obklopen krotkou lesní zvěří. Ďábel se ho snaží svést z cesty. Prokop odolává všem pokušením. Ďábel proto vyláká jeho důvěřivou laň do lesa, kde ji pronásleduje lovec až před vchod poustevníkovy jeskyně. Před silou světcovy dobroty však lovec pokorně skloní luk. Ďábel je poražen. - Bouře skončila, hromnička zhasíná... – Pouť. Selský lid jde za zpěvu v procesí. U kaple si každý snaží vymodlit, po čem touží. Dívka chce ženicha z města, chasník řemeslnickou nevěstu, starý sedlák vítězství v kuželkách. Po procesí se vesničané vydají mezi pouťové boudy. Sedlák v kuželkách s cikánem prohraje všechny peníze i hodinky, chasníka řemeslnická dcera odmítne a dívce cikánka předpoví, že si ji vezme selský synek. Sedlák, chasník i dívka jsou zklamáni. Jdou se rozveselit do loutkového divadla, kde se hraje příběh o dívce Kateřině, kterou si chce vzít turecký kníže, a ona proto raději předstírá smrt. Turek se rozhodne dát dívčina otce popravit. Chasník se do hry vžije natolik, že zakročí proti loutkám Turka a kata. On i dívka si uvědomí, že se mají rádi. Sedlák si slíbí, že už kuželky hrát nebude. Chudým loutkářům dá pár bohatou výslužku. Chasník, dívka i sedlák s dobrým předsevzetím odejdou domů. – Posvícení. Vesničané se sejdou v hospodě u bohatých stolů, aby si při muzice popovídali, najedli se, napili se, zazpívali si a zatančili. Do vesnice přijde zubožená stará žebračka s harfou, ale dostane jen jeden koláček. V hospodě její píseň připomene starému vysloužilci jeho osud. Jako mladý musel narukovat do války, doma nechal svoji vyvolenou. Ta po krátké době dostala dopis, že její milý padl. Veterán se vrátil jako beznohý invalida právě v době svatby své milé s bohatým mužem. V hostinci zavládne chmurná nálada. Dorazí muzika a hned začne veselice. Furiantský dudák vezme do kola i vysloužilce a točí s ním, až upadne. Za to jsou muzikanti z hospody vyhozeni. Dudáka naláká zlá víla do hluboké lesní tůně. V poslední chvíli jej zachrání veterán, když do vody vhodí růži a zruší tím zlé kouzlo. Dudák jej požádá o odpuštění. – Betlém. Přišla zima a Vánoce se svými tradicemi. Vesnicí se šíří zpráva o narození Ježíše Krista. Všichni obyvatelé spěchají, aby se mu poklonili. V míru a pokoji stojí před novorozenětem. Betlémská hvězda svítí dosud na mnoho křížů... –jl–