Šestým titulem své režisérské filmografie Jiří Vejdělek částečně vybočuje z dosavadní linie vlastní tvorby. Něžné vlny, k nimž si opět napsal scénář, jsou totiž zčásti autobiografickým dílem. V rámci marketingu se ovšem tento tvůrce znovu hlásí ke konceptu únikové zábavy. Něžné vlny kladou důraz na „hřejivý, laskavý humor“, což je v českém filmařském prostoru termín spojovaný s Jiřím Menzelem, scenáristy Zdeňkem Svěrákem a Michalem Vieweghem nebo se staršími díly Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. V souladu s tím řadou motivů a postav připomínají jiné české tituly. Obestírá je navíc opar nostalgie a dojem jisté nevěrohodnosti; vypravěč totiž sám sebe označuje za „nespolehlivého“, takže některé barvité epizody z jeho života je třeba brát s rezervou. – Dospělý Vojta vzpomíná na svou první lásku, jejíž naplnění je spojené s listopadem 1989. V rozmarně koncipovaném vyprávění se však vrací až do okamžiku svého zplození a zkratkovitě líčí dětství a dospívání v éře normalizace. Důležitými postavami jsou Vojtovi rodiče, chápavá, milující matka Johanka a cholerický otec Jan, lesní dělník, jehož snem je přeplavat kanál La Manche. Idolem outsiderského Vojty se stane krásná spolužačka Ela, akvabela, která se chystá emigrovat za matkou do Paříže. V listopadu 1989 má tak Vojta poslední šanci, jak své milostné roztoužení proměnit ve skutek. Zaplete se přitom mimoděk do dění na Národní třídě a zásadně ovlivní jeho podobu. – Přestože se hlavní hrdina setká s „velkou“ historií, ta do jeho života vstupuje jen nenápadně a po straně. Něžné vlny si tak záměrně udržují apolitický charakter a soustřeďují se (stejně jako předcházející Vejdělkova díla) na intimní vztahovou sféru bez širších sociálních a politických souvislostí. – Autor se opět projevuje jako zručný režisér, který dokáže evokovat v líbivých barvách mezilidské vztahy deformované érou normalizace. Otec Jan kvůli době trpí záchvaty zuřivosti i apatie, rodinnými přáteli jsou disidentský profesor a klavírní virtuos s potížemi po podpisu Charty, a všichni jsou vystaveni útokům zakomplexovaného udavačského listonoše. V rámci hereckého obsazení režisér kombinuje mladistvé herce Roberta Cejnara a Lucii Šteflovou se zkušenými kolegy (Táňa Pauhofová, Vojtěch Dyk, Hynek Čermák, Jan Budař, Jan Hartl). -ap-
Dospělý Vojta Hrdlička vzpomíná na svou první lásku. V listopadu 1989 zásadně ovlivnil průběh tehdejších historických událostí. Aby ovšem všechno náležitě popsal, musí se vrátit až do okamžiku svého zplození... – Vojtově příští mamince Johance zničilo těhotenství slibnou krasobruslařskou kariéru. Začala pracovat jako uvaděčka v místním kině. Vojtův otec Jan pracoval jako lesní dělník, ale amatérsky se věnoval plavání. Rozhodl se přeplavat kanál La Manche. Jeho sen však skončil debaklem: bouře nicnetušícího plavce zahnala zpátky k francouzským břehům a po mnohahodinovém úsilí se zcela vyčerpaný dostal na stejné místo, z něhož vyrazil. Trapný neúspěch komentoval k pobavení sousedů i filmový týdeník... – Otec hodí synka do ledové vody, aby se naučil plavat. Chlapec se ovšem málem utopí a od té doby se vody bojí. – Rodina bydlí v idylickém domku u řeky. Na návštěvy k nim dochází profesor Lipský, disident, který musel zanechat lékařské praxe a živí se jako metař. Díky noblesnímu, vzdělanému doktorovi se Vojta zamiluje do klavírní hry. – Československo okupují vojska Varšavské smlouvy. – Do třídy přijde nová spolužačka, rusovláska Ela. Všichni kluci ji obdivují a třídní vůdce Gusta Ticháček si na ni hned začne dělat nárok. Vojta se do Ely okamžitě zamiluje, nedělá si však žádné naděje. Je outsiderem a všichni se mu pošklebují. Matka z něj totiž chce mít slavného klavíristu, a tak se nesmí přepínat. – Do městečka se přistěhuje mladý klavírní virtuos Aleš Vála. Profesor Lipský mu léčí průdušky. Aleš podepsal Chartu a ohrozil tak svou slibnou kariéru. Johanka sympatickému mladíkovi zařídí místo promítače. Světáckému umělci se mladá žena líbí. – Vojta se začne zajímat o sex. V místní knihovně tajně uzme Ovidiovo Umění milovat. Zkoumá taje francouzského polibku. – Johanka dá manželovi ultimátum: dokud synovi nekoupí klavír, nebude s ním spát. Brzy dosáhne svého a Vojta může cvičit doma. Otec si jeho hudebního nadání vůbec neváží. Byl by raději, kdyby se Vojta věnoval sportu. – Při školním cvičení civilní obrany se chlapec málem udusí v plynové masce. Zato se sblíží s Elou. Dívka ho totiž vyloví z vody, kam spadl, když ji sledoval u řeky. Vezme promáčeného Vojtu k sobě domů, aby se usušil. Vychovává ji babička. Její maminku, která byla iluzionistkou, prý během zájezdu na Montmartru srazil autobus. – Otec trénuje místní akvabely, mezi nimi i Elu. Synem pohrdá. Sám propadá občasným záchvatům zuřivosti. Johanka se stará o to, aby si je vybíjel při štípání dřeva; sousedi tak mají stále dostatek paliva. – Děti nacvičují na spartakiádu. Vojta se dostane až na Strahov, ale celou sestavu poplete. Rodiče to zděšeně sledují v televizi. Otec si zoufá: po jeho plaveckém debaklu udělal rodině veřejnou ostudu i syn. – Vojta dospívá. Pořád se kamarádí s Elou a bojí se vody. A spolužák Gusta ho dál zesměšňuje. – Johanka chce, aby manžel znovu zkusil přeplavat La Manche. Ví, že jinak se svých frustrací nezbaví. – Aleš připravuje Vojtu na přijímačky na konzervatoř. Prozradí mládenci, že hudba funguje na holky jako afrodisiakum. Otec však syna stále ponižuje. – Vojta sní o Ele. V noci nic netuše budí rodiče energickou masturbací na vrzající posteli. Neudělá pak zkoušky na konzervatoř kvůli ruce, namožené nezvyklou činností. – Listonoš Beznoska tajně miluje Johanku. Spolu s Gustovým otcem Ticháčkem, s nímž chodí na ryby, pošlou na Jana udání, takže plavec nedostane výjezdní doložku. Se snem o pokoření La Manche je konec. Jan propadne apatii. Manželka má o něj starost. – Po výbuchu atomové elektrárny v Černobylu je les plný obřích hub. Maminka s Vojtou je nadšeně nakládají. – V létě 1989 se otec trochu vzpamatuje z apatie. Požádá syna, aby mu něco zahrál. Když se ovšem dozví, že skladbu složil Rus Čajkovskij, zase upadne do netečnosti. – Beznoska s Ticháčkem napíšou další udavačský dopis. – Vojta a Ela vidí ve filmovém týdeníku reportáž z „vykřičené“ Paříže. Dívka v ní zahlédne svoji matku jako tanečnici. Zjistí tak, že jí babička lhala a že maminka emigrovala. – Jan dostane anonymní dopis, týkající se údajného vztahu Johanky a Aleše. Najde nevinnou dvojici v promítací kabině a klavíristu ztluče. Ve vzteku rozštípe manželskou postel. Zavře se na půdě a zazdí vchod. Starostlivá Johanka mu posílá jídlo po synovi, který na půdu leze zvenku po žebříku. – Ela se svěří Vojtovi, že ji Gusta vůbec nezajímá. Miluje jen jeho. Zatelefonuje jí matka z Paříže. – Aleš a profesor Lipský se rozhodnou vytrestat práskače Beznosku. Nechají ho ukrást lahvičku, údajně obsahující parfém s neodolatelným účinkem na ženy. Navoněný listonoš se pokusí svést Johanku, ale vůně z „parfému“ přiláká Lipského včely a nešťastník musí prchat. – Gusta donese do školy otcovy pornočasopisy. Učitelé je zabaví a ve sborovně si pak pokrytecky užívají „západní erotiku“. Provinilec zbije Vojtu v domnění, že vše zavinil on. Je vyhozen ze školy. – Ela s družstvem akvabel, které nyní trénuje její babička, občas cestuje do ciziny. Byla v Berlíně a nyní je na řadě Paříž. Rozhodne se emigrovat za matkou a řekne to Vojtovi. – Aleš vezme Vojtu do Prahy, kam jede s Lipským na demonstraci. Je 17. listopadu 1989. Klavírista půjčí mládenci svůj pražský byt, aby se v něm mohl „rozloučit“ s milovanou Elou. Tu ovšem zdrží prudérní babička. Dívka nakonec uteče a dostaví se do Alešova bytu v noční košili. – Vojta se cestou na rande připlete na Národní třídě mezi demonstrující a policejní kordón. Mimoděk podnítí „slavné“ události: inspiruje studentská hesla o holých rukou a karafiáty se svíčkami, jež nesl na schůzku, poslouží demonstrantům při pokojném protestu proti ozbrojencům. Mezi policisty Vojta zahlédne Gustu. Když dojde k řeži, Aleš a Lipský dostanou svého chráněnce do bezpečí. – Jan na půdě sleduje německou televizi. V záběrech z Národní třídy zahlédne mezi bitými studenty svého syna. Rozboří zeď a konečně sleze dolů k vyděšené manželce. – Aleš s Lipským dovedou Vojtu, který byl lehce zraněn na hlavě, do klavíristova bytu. Tam na mládence čeká Ela. Mladí lidé jsou rozpačití, Vojta však navodí správnou atmosféru klavírní hrou. Pak se pomilují. – Mladí milenci se loučí na nádraží u vlaku do Paříže. Setkají se tam s Vojtovými rodiči, kteří přijeli do Prahy podpořit revoluci. – Dospělý Vojta přiznává, že po ráně utržené na Národní třídě možná není úplně spolehlivým vypravěčem. – Otec nakonec přece jen přeplave kanál La Manche. Na anglickém břehu ho vítají Johanka, Vojta a Ela. -ap-
Mluví Michal Dlouhý
Vojta Hrdlička
uvaděčka Johanka, Vojtova matka
lesní dělník Jan, Vojtův otec
akvabela Ela
Vojta Hrdlička jako dvanáctiletý
Vojta Hrdlička jako pětiletý
akvabela Ela jako dvanáctiletá
lékař MUDr. Lipský
klavírista Aleš Vála
listonoš Eman Beznoska
udavač Dušan Ticháček
Elina babička
Gusta, Ticháčkův syn
Gusta, Ticháčkův syn jako dvanáctiletý
Klára
Bára
Klára jako dvanáctiletá
Bára jako dvanáctiletá
Elina maminka
učitel tělocviku
profesor Volátko
profesorka Tobolková
profesor Kadlec
profesorka Sýkorová
profesor Masný
profesor Viktor Voříšek
učitel výtvarné výchovy
květinářka
lesník Standa
komentátor týdeníku
Petra Zachová
Václav Zajíček (ostřič), Ondřej Herold, Michal Klímek
Kateřina Hájková, Renáta Weindlichová
Miroslav Karmazín, Jiří Freml (rekvizitář), Jiří Charuza (rekvizitář), Jan Vyhlídal (rekvizitář)
Jiřina Pahlerová, Jana Malkovská, Linda Breinlová Kvasničková, Kristýna Jurečková, David Šesták (zvláštní masky)
Pavel Rejholec (zvuk, mix a supervize zvuku), Tomáš Zůbek (zvuk a záznam kontaktního zvuku), David Titěra (design zvuku, střih dialogů), Martin Jílek (mix zvuku a postsynchronů), Peter Hilčanský (střih zvuku), Vladimír Chorvatovič (střih zvuku), Michaela Patríková (střih zvuku), Sandra Klouzová (střih zvuku)
Václav Rolník (3D)
Boris Masník (supervize), Magdalena Halamová (produkce), Universal Production Partners
UPP (obraz), Vít Komrzý (producent), Petr Komrzý (výkonný producent), Jan Malíř (výkonný producent), Viktor Müller (výkonný producent), Ivo Marák (technologická supervize), Tomáš Pulc (technologická supervize), Soundsquare (zvuk)
Jana Gospičová (výkonná producentka)
Šárka Střelková (vedoucí natáčení)
Jan Kodada (ekonom)
Petr Kasnar, Kateřina Vostárková, Miroslav Zítko, Irena Tylšarová, Dalibor Titěra, David Jahn
Václav Tomšovský (práce se zvířaty), Viktor Čahoj (práce se zvířaty)
Johann Pachelbel (Canon in D /Kánon v D-dur/), Petr Iljič Čajkovskij
Eliška Dvorská /housle/, Michal Zpěvák /klarinet a flétna/, Jaroslav Rouček /trubka/, Susanne Krkoška /vokály/
Hudba k písni František Soukup
Text písně František SoukupJakub Prachař
Zpívá Vojtěch Dyk
Hudba k písni John Charles Fiddy
Hudba k písni Philip GreenWiliam LooseEmil Cadkin
Hudba k písni Billy NovickPaul Lenart
Praha, Vltava (Praha), náplavka u Palackého mostu (Vltava), Nové Město (Praha), Národní třída (Nové Město), Josefov (Praha), ulice Na Rejdišti (Josefov), Pražská konzervatoř (ulice Na Rejdišti), Hořín, Mělník, Náchod, okolí (Náchod), Jaroměř, most Komenského (Jaroměř)
Něžné vlny
Něžné vlny
Tender Waves
film
hranýdistribuční
komedie
Česká republika
2013
2013
konec distribučního monopolu 8. 1. 2016
premiéra 9. 1. 2014 /přístupné bez omezení/
Komedie Jiřího Vejdělka.
Infinity, Tomáš Hoffman, Jiří Vejdělek, RWE (koprodukce), HBO (spolupráce)
Program podpory filmového průmyslu, Státní fond kinematografie (Program podpory filmových pobídek)
dlouhometrážní
96 min
DCP 2-D
1:2,35
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky
bez titulků
Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014
2015
Praha / Česká republika
Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
Tatiana Pauhofová
Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014
2015
Praha / Česká republika
Nejlepší masky
Jiřina Pahlerová