Schmitke

Sedmapadesátiletý inženýr Julius Schmitke vede osamělý život. Pracuje jako konstruktér ve firmě Deutsche Windenergie (DWE), kde má kvůli své pomalé činnosti ve vývojovém oddělení potíže se šéfem a kde si příliš nerozumí s výřečným kolegou, flinkem Thomasem Gruberem. Kdysi býval jedním z předních odborníků na větrné elektrárny. – Ve zprávách se mluví o muži, nalezeném v lese, kde se nějakou dobu schovával. Kvůli čepici z medvědí kůže se mu říká Medvědí muž. Podle informací nestál o pomoc a zase zmizel v lesích. – Schmitke se cítí přitahován jehličnatými stromy, má vize, jak prochází lesem a za stromem vidí nějakou bytost. – Inženýra zaskočí nečekaný příjezd jeho dcery Anne, která se vrátila z cest. Dívka mu okamžitě začne organizovat domácnost. Jako ekologická aktivistika komentuje otcovu stravu a snaží se ho přimět k pozitivnímu pohledu na život. – Šéf odvolá Schmitkeho z projektu a pověří ho opravou starého větrníku na české straně Krušných hor. – Ráno muž zanechá nepřítomné Anne vzkaz, že odjíždí, a vyrazí s Gruberem na cestu v otlučené firemní dodávce. Zjistí, že si omylem vzal dceřinu tašku. Podle GPS dorazí po jistém bloudění v lesích do pusté vesnice Chřmelava. V Pivnici U Bobra dostanou od starosty Potužáka, který tu hraje karty, klíče od staré větrné turbíny C-174, jež ruší všechny v okolí svým hlukem a již kdysi Schmitke zkonstruoval. Místní se k Němcům chovají odtažitě. Překládá jim dívka Julča, která v hospodě vypomáhá. Opravářům se nepodaří stroj na první pokus spravit, proto musejí U Bobra přespat. Večer si Schmitke navzdory varování podivínské stařeny Inge objedná čaj, čímž proti sobě popudí štamgasty. Gruber se chystá získat na noc Julču, ale pak se rozhodne pro pohlednou podnikatelku Julii Řeříškovou, která umí perfektně německy a která má v hospodě jednání se starostou, jež se neobejde bez množství „panáků“. – Schmitkemu se v noci zase zdá o lese a ráno zaspí. Zjistí, že Gruber není ve svém pokoji a že dodávka je pryč. Větrník se zase točí, ačkoliv ho včera vypnul, a vydává nepříjemný hlasitý zvuk. Schmitke k němu dorazí, ale Gruber tam není. U paty věže najíždějí na Němce tři motorkáři na terénních strojích. Julča, která sedí za jedním z nich, mu řekne, že auto stojí nedaleko na silnici. Schmitke k němu dojde. Vůz je nabouraný a na nárazníku je krev. Muž si netroufne vstoupit do lesa. Záhy u něj na mopedu zastaví podivínský geolog Kryšpín, který mluví lámanou němčinou. Ten nalezne v lese sraženého mrtvého jelena. Pomůže cizinci vytlačit auto. Konstruktér se vrátí k turbíně, ale zase se mu nepodaří ji opravit. – V hospodě mu Julča řekne, že to na ni Gruber večer zkoušel a dostal facku. Podle ní asi odešel s Julií. Schmitke odjede za podnikatelkou na horskou chatu Plešivec, ale žena tvrdí, že Grubera taky odmítla. Muž pak řídí dodávku podle GPS, nastavené patrně kolegou do Nieder Kremlau. Zabloudí však na lesních cestách a posléze se ocitne u boudy, kde přebývá Kryšpín. Ten ho zavede do lesa, v němž jsou mokřiny, až k ruinám cínového dolu, který tu zbyl po nacistech. Varuje ho před nebezpečím, ukrytým ve zdejších lesích, a dá mu nalezenou Gruberovu čepici z medvědí kůže. Pak zmizí. Schmitke bloudí v lese a zoufale křičí. Probere se druhý den ráno ve své posteli nad hospodou. Starosta se zlobí, že dosud nic neudělal s větrníkem. Němec jede znovu za Julií na Plešivec. Žena mu vypráví, že podle místní legendy bloudí v lese duch zdejší hraběnky, zvaný Marzebilla. Gruber podle ní šel možná ducha hledat, nebo chtěl pátrat po Medvědím muži. Ale nejspíš teď bude někde, kde je mu dobře. – Schmitke se znovu marně snaží spravit turbínu. Rozhodne se odjet. Sbalí se. V hospodě si dá polévku, kterou uvařil hospodský. Chutná mu a život se mu zdá hned jiný. Už se nechce vrátit domů. Vezme Kryšpínův moped, nasadí si Gruberovu čepici a vydá se do lesa parťáka hledat. – Pátrá znovu i u cínového dolu. Jakoby se mu náhle realizovali jeho vidiny. Jde lesem ke stromu, za nímž objeví sám sebe... – Schmitke se z vrcholu turbíny rozhlíží po kraji a je spokojený. – Gruber volá Schmitkemu na záznamník. Ptá se ho, kde je, když už přece dávno bylo půl osmé. Pak vykládá o své divoké noci a o tom, jak dostal od Julči facku. -tbk-