Polednice

Je horké léto. Eliška přijíždí s asi jedenáctiletou dcerou Anetkou do vesnice. Se starostou Mrázem dohodne koupi domu, kterou chtěl uskutečnit její manžel Tomáš, jenž ze vsi pocházel. Avšak muž mezitím zemřel a ona doufá, že bude moci zaplatit peníze za dům z jeho pojistky. Anetka neví, že tatínek je mrtvý, a stále se na něj vyptává. – Žoviální vesničan Zdeněk Poláček stěhuje s několika chlapy náklaďákem Elišku a Anetku do zchátralého domku na samotě za vsí. Žena se mu líbí, a tak se jí neobratně a marně vnucuje. – Eliška pozve místní na oslavu příchodu do obce. Seznámí se s Poláčkovou vstřícnou manželkou Dášou. Objeví se tu starostova podivínská žena Anežka, které se Anetka bojí. Dívka vyvolá drobný incident s klukem Šimonem. Vykládá pak mamince, že ji chlapec tvrdil, že se její tatínek už nevrátí. V noci objeví Eliška podivínku ve své posteli. Pošle ji pryč a nedbá na její řeči o nějaké podivné bytosti (Polednici), která se prý vrátí a která prý zavinila sucho. – Kvůli trvajícímu vedru není ve vsi voda. I Elišce vyschne studna. – Matka odjíždí do práce autobusem. Nechá dceru u Poláčků na zahradě. Když Zdeněk usne, odejde Anetka se Šimonem a s dalšími dětmi přes obilné pole ke kostelu se hřbitovem. Zvony odbijí poledne a děti utečou. Dívka se s klukem schová v obilí. Oba vidí podivnou postavu. – Dcera se večer pohádá s vystresovanou matkou, která ztrácí trpělivost. Žena slyší v domě podivné zvuky. Boucháním na dveře ji vystraší Anežka. Ta ji opět varuje před bytostí, která prý vezme a už nevrátí. Uražená Anetka se zabarikáduje ve svém pokoji. Bez táty se tu prý bojí. Nešťastná matka jí předčítá obvyklou pohádku za dveřmi. – Eliška se vydá za starostou a stěžuje si na Anežku. Nechce, aby k nim chodila. Mráz jí svěří rodinné tajemství. Manželka kdysi uškrtila jejich syna Honzu. Sedm let byla v blázinci, než se vrátila domů. Starosta také ukáže návštěvnici Anežčiny kresby, na nichž je děsivá postava (Polednice). – Eliška na okamžik vidí ve své posteli podivínku s chlapcem s otevřenýma očima. – Anetka je zase u Poláčků. Znovu se vydá se Šimonem přes pole. Tentokrát dojdou až na hřbitov, kde chlapec ukáže kamarádce hrob jejího otce. Šimon uteče před Anežkou, která zaskočenou dívku vlídně odvede zpět k nic netušícím Poláčkům. Když si pro ni přijde matka, ptá se jí dcera zase na tátu (neřekne však, co ví). Doma se opět pohádají. Eliška dostala dopis z pojišťovny. Vzhledem k tomu, že při smrti jejího muže nebylo zjištěno cizí zavinění, nebudou peníze z pojistky vyplaceny. Hádku ukončí Poláček, který přišel spravit odpad. Anetka uteče. Nešťastná Eliška se na zápraží opije s Poláčkem jeho slivovicí. Anežka přivede Anetku domů. Eliška se na podivínku zlobí a před dcerou sama řekne: „zabil se jí táta!“ Dívka mlčky odejde do domu. – Večer se v hospodě starosta vyptává chlapů, jestli neviděli jeho ženu. Opilý Poláček se zvedne a vydá se za Eliškou. Tvrdí jí, že přišel dodělat práci. Je troufalý, ale ona ho odmítne. Když je žena později ve vaně, kdosi vstoupí dovnitř... – Starosta má krátce vidinu Polednice a pak najde spící manželku doma v posteli. – Kombajnér v poli zastaví stroj; v obilí leží mrtvá Anežka. – Při pohřbu se Poláček omlouvá Elišce, že za ní v opilosti vlezl do koupelny. Prosí ji, aby to nikomu neříkala. Matka najde dceru u manželova hrobu. Dívka od ní beze slova odejde. Doma je Anetka vzpurná a Eliška na ni křičí. Žena doma slyší hlasy a vidí, jak Polednice odnáší Anetku. Když se bytost otočí, má její vlastní tvář. Anetka je však v pořádku doma. – Eliška jako posledá zabedňuje dům. Dcera je zabarikádovaná ve svém pokojíku. Večer matka myje nadobí i dítě pískem, jakoby je myla vodou. Uklidňuje je tvrzením, že to spolu zvládnou. Na dveře buší starosta, ale Eliška ho pošle pryč. Muž jí tvrdí, že s Anežkou to kdysi začalo stejně. – Matka slyší hlasy, dožadující se dítěte. Zatemnění oken náhle spadne. Dovnitř prudce svítí slunce. Zjeví se Polednice s Eliščinou tváří. Matka s dcerou utíká polem. Polednice je dostihne. Žena k sobě tiskne dítě tak pevně, že je dusí. Anetka se jí vytrhne; bojí se jí. – Náhle přijde očekávané zatmění Slunce. Když skončí, Anetka se vrátí k zoufalé mámě, která ji prosí o odpuštění. Obejmou se. – Eliška a Anetka vystupují z autobusu u vsi, přesně jako na začátku... -tbk-