Filmová lázeň

Prezident MFF KV Jiří Bartoška a umělecká ředitelka, dnes vlastně poradkyně Eva Zaoralová, obdivují plakát k prvnímu poválečnému nesoutěžnímu ročníku a připomínají počátky festivalu (s nápadem přišel Vítězslav Nezval, tehdejší šéf odboru filmu na ministerstvu financí). V roce 1957 získal festival kategorii A. Od roku 1959 se o pořadatelství Vary začaly povinně střídat s „áčkovou“ Moskvou. – Pro západočeské lázně byly přípravy na první poválečný filmový festival náročné. Kromě Mariánských lázní se souběžně promítalo v nově postaveném přírodním kině v Karlových Varech. Akce proběhla koncem července 1946, tedy ještě dříve, než festivaly v Benátkách, Locarnu či v Cannes. – Filmový novinář Antonín J. Liehm mírní tradovanou pověst o slávě festivalu, který podle něj byl neznámý a na který v 50. a 60. letech jezdily pozapomenuté osobnosti. – Podle filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové byl od počátku festival vyhrocený, nejdříve se vymezoval vůči Němcům, pak vůči Sovětům. – Historik Jan Adamec upozorňuje na politizaci festivalu po roce 1948 pod vlivem tzv. „ždanovské“ rétoriky; stal se výkladní skříní sovětské kinematografie a demonstrací budovatelského ducha. Na 5. ročníku sovětské filmy posbíraly všechny ceny. – Bláhová poukazuje na zlomový ročník 1956, kdy opadly tlaky ze strany Sovětského svazu. „Nový nádech“ ovlivnil i vznik Filmexportu v roce 1957. Přesto ideologie nezmizela ani potom. – V roce 1957 byly ceny rozděleny mezi více kinematografií. Recepce pro delegáty festivalu v hotelu Richmond se účastnil mj. Gustav Machatý, žijící v německém exilu. – Bývalý ředitel Filmexportu Ladislav Kachtík funkci ředitele festivalu převzal po A. M. Brousilovi v letech 1960–68. – V průběhu festivalu zpracovávaly laboratoře na Barrandově „obdenní“ žurnál Momenty filmového festivalu. Improvizované a humorně laděné zpravodajství natáčel sehraný štáb a moderoval je Miroslav Horníček. – Festival se pyšnil pestrou gastronomií. Wolfgang Háma, ředitel hotelu Pupp v letech 1970–1995, vzpomíná na nadstandardní dodávky luxusních potravin a alkoholu. Pro kuchaře byly přípravy na recepce věcí stavovské cti. Jejich kulinářské umění oceňovali slavní herci, mj. Pierre Brice, Henry Fonda a Tony Curtis, který nicméně propadl také opékaným špekáčkům. Oslňující Claudii Cardinaleové se v průběhu její návštěvy v roce 1964 pozorně věnoval osobně Ladislav Kachtík. Grafik festivalového deníku v letech 1964–1992 Jaroslav Weigel obdivuje její podpis na talíři, který vlastní karlovarské muzeum porcelánu. – Manželé Kachtíkovi vzpomínají na setkání se Shirley Templeovou a s Monicou Vittiovou. – Herecké hvězdy a významné osobnosti se rády podílely na scénkách pro populární Momenty, účast neodmítl ani Frank Capra s manželkou. – Kachtík připomíná, že bylo kvůli železné oponě těžké shánět zahraniční hvězdy. Vypráví, jak se neúspěšně snažil zabránit spojení MFF KV s Moskevským filmovým festivalem. – Pro narůstající nároky expandujícího festivalu komunisté rozhodli o stavbě kongresového komplexu Thermal (autoři Věra a Vladimír Machoninovi, 1967–76). – Jiří Janoušek, ředitel festivalu v roce 1990, vyzdvihuje podporu A. M. Brousila rozvojovým kinematografiím, např. latinskoamerické snímky byly uvedeny ve Varech dřív, než v Cannes. K Brousilovým nešvarům patřilo rozdávání příliš mnoha cen, nicméně festivalu vtiskl rysy, jež následně převzaly i další evropské přehlídky. Působení A. M. Brousila v branži jako „diplomata československého filmu“ oceňuje filmový historik a teoretik Jan Svoboda. Liehm připomíná Brousilovu schopnost sehnat na studijní projekce všechny důležité filmy, Jaroslav Weigel jeho vizáž elegána a hlavní fotograf festivalového deníku v letech 1990–2005 Miloš Fikejz tryznu, jíž začínal festival po jeho úmrtí v roce 1986. – Weigel vyzdvihuje úroveň festivalového časopisu. Vycházel v pěti jazykových mutacích a byl pravděpodobně světovou raritou. Tvůrčí profily zajišťovala redaktorka Galina Kopaněvová. – Janoušek poukazuje na stále přítomný ideologický podtext, jenž upozaďoval kvalitu soutěžních filmů. Po společenské stránce však vládla uvolněná atmosféra, během šedesátých let se zde stýkal Východ se Západem. Na rozdíl od festivalů v Mannheimu, Locarnu a Pesaru se ve Varech příliš neobjevovaly filmy nové vlny. – Adamec hodnotí uvolněnou atmosféru ročníku 1968. Ročník 1970 byl připraven ještě před normalizací a díky tomu odrážel protest proti okupaci. Porota v čele s polským režisérem Krzysztofem Zanussim udělila cenu snímku Kes Kena Loache. Milica Pechánková, vedoucí tiskového střediska v letech 1972-1990, si situaci pamatuje obdobně. – Po zrušení Momentů o festivalu jen okrajově informovala televize. V šedivých sedmdesátých letech akce ztratila prestiž. Vary opět patřily Sovětům, hotel Imperial dostali od vedení státu z vděčnosti za „osvobození“. – Milica Pechánková připomíná absurdní situace, do nichž se jako stykařka mezi vedením festivalu a zahraničními delegacemi a novináři dostávala. Hosté těžko chápali pokřivené poměry, popřípadě důsledky cenzury. – Diváci v té době hojně navštěvovali zejména projekce v letním kině nebo v malých sálech, naopak kongresový sál, prezentující opět sovětské filmy, býval skoro prázdný a sváželi se do něj diváci z okolí. – Eva Zaoralová a Jiří Bartoška hodnotí komplikovanou výstavbu komplexu Thermalu, který se později stal symbolem města a srdcem festivalu. – Po Listopadu 1989 se přehlídky zúčastnila řada známých českých osobností (Miloš Forman, Věra Chytilová, Vojtěch Jasný a další), které organizátoři doposud museli přehlížet. Konečně se promítaly tzv. trezorové filmy. Ročník 1990 byl díky společenským změnám neopakovatelný a měl obrovský ohlas. Distributor Aleš Danielis líčí, jak kopie přicházely z různých stran i na poslední chvíli. Miloš Fikejz a Tereza Brdečková (programová ředitelka v roce 1992) vypočítávají zahraniční osobnosti, které přijížděly na začátku devadesátých let. Český personál tehdy nebyl jazykově ani společensky připravený. – Jiří Bartoška a Eva Zaoralová vzpomínají na asertivní vyjednávání v Moskvě (1994) o odtržení přehlídek. Janoušek vyzdvihuje přínos této dvojice, jež přilákala za své působnosti miliony diváků, zasloužila se o tříbení jejich vkusu, podnítila kritické myšlení a podpořila rozvoj filmové kultury. – Stabilitu přehlídky narušilo v roce 1994 handrkování o kategorii A s Janem Knoflíčkem, který organizoval v Praze festival Zlatý Golem a neúspěšně usiloval o likvidaci konkurenčních Varů. – Bartoška a Zaoralová přežili mnohé dramatické chvíle. Organizační problémy řešili v tichosti, obhájili kategorii A (1997) a dodnes „tu kouli“ kutálí před sebou... -andy-