Felvidék – Horná zem

Vladislava Plančíková se zajímala, jak se babička (otcova matka) dostala z Maďarska na Slovensko a proč. Stará žena během vyprávění zmíní dávný slib, daný rodičům, kteří kdysi opustili Maďarsko, přivézt na jejich hrob hrst půdy z maďarského Komlóše. – Vladislava se narodila do smíšené slovensko-maďarské rodiny. Její matka poznala otce na vysoké škole. S babičkou z matčiny strany musela mluvit jen slovensky, naopak babička a dědeček z otcovy strany míchali maďarštinu a slovenštinu. – Mladá žena jede navštívit rodiče. Mluví spolu o rodinné historii: otec otce je maďarské národnosti ze Slovenska a jeho matka Slovenka z Maďarska. – Vladislava studuje nashromážděnou literaturu k tématu tzv. přesídlování obyvatelstva, o němž se dříve nemluvilo. Proniká do územního pojmu Felvidék – Horná zem. Jako malá žila v obci Mostová. – Žena pátrá, jaké jsou pocity vrstevníků, kteří na tomto národnostně pestrém území vyrůstali spolu s ní. – Vladislava chodila na gymnázium v Galantě. Škola byla rozdělena na levou maďarskou a pravou slovenskou část. Jako studentka ze slovenské strany se zamilovala do Maďara. – Češi a Slováci opouštějí území Felvidéku po vídeňské arbitráži v listopadu 1938, když území obsadila Horthyho maďarská vojska. – V roce 1945 se v Postupimi představitelé velmocí dohodli na uspořádání poválečné Evropy. V Praze jednali představitelé Československa a Maďarska. Znalci vypracovali návrh smlouvy o dobrovolné výměně slovenského a maďarského obyvatelstva. Obě strany se zaručily, že se přičiní na sblížení obou států. Toto rozhodnutí zasáhlo nejen rodinu režisérky, ale i mnoho dalších. – Vladislava se vydává za pamětníky. Šťastná náhoda jí přinesla do cesty deník Ivana Samarjaye, Maďara z Bratislavy. Text začal psát v den, kdy přišel do sběrného tábora Maďarů a Němců v Petržalce, do ghetta, kde předtím byli zadržováni Židé. – Prezident Eduard Beneš podepsal 2. srpna 1945 Ústavní dekret o úpravě československého státního občanství Němců a Maďarů, čímž podpořil vybudování národního státu. Po odsunu Němců nebylo jasné, co s Maďary: ti přišli o občanská práva, ocitli se ve sběrných táborech, v transportech putovali do Čech na uvolněná pracovní místa po Němcích. Celkem jich bylo přesídleno sto osmdesát tisíc. Takto se na tzv. povinné práce dostala spolu s rodiči i Margit Dusíková, Maďarka ze Slovenska. – Margit vzpomíná, jak proběhlo přesídlení její rodiny do Čech a co se stalo po válce s jejími nejbližšími. Vypráví i příběh zesnulé kamarádky Alži, která byla přesídlena do obce Postoloprty. Měla velkou lásku, Rudolfa Schramma. Vladislava muže v českých Sudetech vyhledá. Schramm vzpomíná na Alži a na tehdejší časy. Silně jej poznamenalo poválečné vyvražďování německých obyvatel. – Prezident Beneš v prohlášení vyzývá k přísnému přístupu k Němcům. – Režisérčini vrstevníci debatují o otázce vlastní identity. – Autorka jede do obce Bikal v Maďarsku za vystěhovanými Maďary z její rodné dědiny Mostové. Zpovídá rodiny, tesknící po domovině a vzpomínající na těžké chvíle v poválečném Československu. Dodnes v nich setrvávají silné pocity vykořeněnosti a nezapomenutelné křivdy. Naopak příchod Slováků z maďarské „Dolní země“ na zaslíbené Slovensko měl být dobrovolný. V Budapešti vznikla Československá přesídlovací komise. Politici se snažili, aby se přihlásilo co nejvíce Slováků, neboť tolik Maďarů pak mohlo být přesídleno ze Slovenska. Mnozí Slováci se stali obětí propagandy, stát jim sliboval práci, bydlení a vzdělání. Vladislava vyhledá navrátilce z Maďarska. Přes veškeré sliby státníků byli všichni přesídlení Slováci usazeni v čistě maďarských vesnicích. Začátky byly krušné. Někteří byli k odchodu z Maďarska donuceni, některé oklamaly sliby, jiní měli své vlastní motivace. V případě paní Bertokové to byla snaha jejího otce udržet si manželství na novém místě. Rodiče se snažili si zvyknout, ale nakonec se stejně odcizili. – Další pamětnice ze smíšené německo-slovenské rodiny, žijící v Maďarsku, vzpomíná na otce, který se nevrátil z války. Matka pak byla nucena k rozhodnutí: buď se přestěhuje na Slovensko, nebo dvě dcery půjdou do Německa a druhé dvě zůstanou s ní v Maďarsku. Rozhodla se samozřejmě pro přesídlení na Slovensko. I s tchyní odjela rodina posledním transportem v roce 1948. Události ji však natolik poznamenaly, že záhy zemřela. – Vladislava vyhledá dceru Ivana Samarjaye, Lívii, která byla ve sběrném táboře s ním. – Dnešní „multietničtí“ mladí se cítí být Středoevropany. – Režisérka končí cestu za hledáním tajemství Felvidéku. Aby naplnila dávný slib, jede do domu své prababičky do Komlóše v Maďarsku, na zahradě pod ořešákem vykope zeminu a sebere pár ořechů. Společně s babičkou uloží rodnou prsť na hrob a zasadí v Mostové rodinný strom pro další generace... -mh-