Vlna vs. břeh

O svobodě v totalitě. Na FAMU se studenti zformovali kolem „hybatele“ Tona Stana v letech 1980–1983. Nespojoval je žádný manifest, ale intenzivní život na kolejích a dostatek času na hledání uměleckého výrazu. Ve škole jim připravil liberální prostředí fotograf a uznávaný pedagog, profesor Ján Šmok (1921–1997). Někteří měli jasné představy, jiní tápali, nicméně zažívali silné mentální propojení a stmelovala je averze ke komunistickému režimu. – O vnitřním prostoru. Díky nesvobodné době se věnovali sami sobě, ovšem nepodlehli individualismu, naopak těžili ze svého společenství. – O Janovi Pavlíkovi / Kontakt s J.P. Nonstop žijícího Jana stravovala duševní nemoc, spolužáci se však dlouho domnívali, že jde o výstřelky, jež jsou součástí uměleckého projevu. Ani sestra Monika neodhadla situaci. Největšímu tlaku byl vystaven spolubydlící Kamil Varga a posléze Ján Sebechlebský. Janova dobrovolná smrt všechny poznamenala, každý se s ní však vyrovnával jinak. – O slávě. Po pádu železné opony využili absolventi vlnu poptávky, kdy Západ lačnil po umění z východu Evropy. Vystavovali po celém světě a získali řadu cen. Boom skončil kolem roku 1995. – O hranicích. Někteří fotografové mají dnes domov tam, kam je to zrovna táhne, nicméně na Slovensko se vracejí. S překračováním hranic, jež považují za umělé překážky, nemají problémy ani v životě, ani v tvorbě. – Souputníci se scházejí nad přípravami výstavy. Shledávají, že do své tvorby vnesli lehkovážnost, hravost a ironii, přesto působí polovina fotografií tíživě. – FAMU - klauzury v Praze. Pedagog Rudo Prekop s vedoucím katedry fotografie hodnotí dnešní studenty. Debatují o způsobu výuky a o podpoře uměleckého rozvoje studentů. – VŠVU – klauzury v Bratislavě. Na přípravu přehlídky prací svých žáků dohlíží Miro Švolík. Kolegu Tona Stana pedagogická činnost nikdy nelákala, neměl by prý s dnešními žáky trpělivost. – Nesmrtelnost alter ega. Fotografové se vracejí k Džanově smrti. Diskutují, zda mohli situaci zvrátit, a shodují se, že Janův „stroj sebezkázy“ se nedal zastavit. Janova sestra Monika vzpomíná na období po tragické události, Župnik na posledních čtrnáct dní, kdy s Janem sepisoval dopis na rozloučenou, který pak opravdu také našel. Tato zkušenost jej zdrtila. – Fotografové chtějí kvůli šibeničnímu termínu připravovanou výstavu zrušit; návrat do fotografické minulosti je navíc vyčerpává. – Vlastní cestou. Desítky let od absolutoria pozměnily umělecký výraz „novovlnců“, všichni však jsou etablovaní v umělecké sféře a pracují na svých projektech. – První české muzeum fotografie, Dům fotografie GHMP, zahajuje svou činnost výstavou Slovenská nová vlna, 80. léta. Přestože kolekce má technické a umělecké nedokonalosti, je odborníky i veřejností přijímána s nadšením. – Následné „kapitoly“ O absolutní harmonii, Noc v Virumgårdsvej 27, O chutích, O slávě, Francie, Mongolsko, Dánsko a O existenci připomínají zábavná témata, jež naladěné kamarády baví doposud, hra je totiž jejich celoživotní filozofií. Stále mají co probírat. Technika ve fotografii prošla velkým vývojem, chtějí ji mít pouze za pomocníka, ne za pána, jak to často vidí kolem sebe. Relaxují v různých krajinách, blízkých jejich duši. Filozoficky rozjímají o vnímání a o fotografiích, odrážejících jejich existenci. – Kapitola O přátelství shrnuje celý dokument. Doba vzniku se na fotografiích zdá být svobodná, ale opak byl pravdou. Džano tehdejší dusivou atmosféru neunesl. Jeho sestra až po letech zveřejňuje bratrovy fotky. – Během vernisáže se autoři snaží určit objekt a autora fotografie na plakátu a na titulní straně katalogu. Hosté se shodují, že fotky jsou dodnes inspirující a že zachycují odkaz minulosti. Kurátoři jim dodali novou dimenzi tím, jak je poskládali vedle sebe.

Kamil Varga (nar. 22.12.1962, Štúrovo; na FAMU 1982–89) se věnuje montážím, kombinuje různé techniky, vícenásobnou expozici, fotogram. Fotografii vyčítá závislost na realitě, proto využívá (i)luminografii. Středobodem jeho tvorby je lidské nitro a podstata lidské existence. Věnoval se i výuce fotografie. Je ovlivněn východním náboženstvím. – Miro Švolík (nar. 13.4.1960, Zlaté Moravce; na FAMU 1981–87) původně snímal z nadhledu kompozice ležících lidských postav ve fiktivních světech, posléze se věnuje fotografiím kombinovaným s množstvím výtvarných prvků a fotomontážím. Jeho tvorbu charakterizuje hravost, kombinace detailu a celku a experimentální techniky. Od roku 2009 je vedoucím Ateliéru kreativní fotografie na VŠVU v Bratislavě. – Rudo Prekop (nar. 13.4.1959, Košice; na FAMU 1980–86) se zabývá inscenací figurálních skupin, někdy dotvářených technikou koláže či fotogramu a především zátiším, nalezeným v přírodě, či aranžovaným v ateliéru, často z odložených „nepotřebných“ předmětů. Od roku 2002 vede jako docent jeden z ateliérů na FAMU a na katedře umění Technické univerzity v Košicích založil ateliér fotografie. Je spoluautorem koncepce Muzea Andyho Warhola v Medzilaborcích a obsáhlé monografie, na níž pracoval dvacet pět let. Nedávno mapoval umělecké aktivity v prostorách Nákladového nádraží Žižkov. – Jano Pavlík (nar. 28.10.1963, Snina – zem. 10.1.1988, Praha; na FAMU 1982–88) patřil mezi subjektivní fotografy. Nezachycoval reálnou skutečnost, ale především se pokoušel vyjádřit vlastní já. Archivní pozůstalost obsahuje formálně expresivní a málo uhlazené fotografie, odrážející melancholii a existenciální úzkost. Nejznámější je Příběh o Ernestovi a Alici s autobiografickými prvky. Trpěl maniodepresivní psychózou, ukončil svůj život sebevraždou. – Vasil Stanko (nar. 17.3.1962, Myjava; na FAMU 1981–87) vytváří v opuštěných či zdevastovaných veřejných prostorech figurální kompozice, které dohromady tvoří fantaskní obrazy. V poslední době se zabývá mj. cyklem rodinných portrétů (mj. Věry Chytilové). - Peter Župník (nar. 14.8.1961, Levoča; na FAMU 1982-89) mění význam ve svých fotografiích použitím malířských technik. Fotografie spojoval do diptychů. Realitu neinscenuje, inspiruje se prostředím velkoměsta (kavárnami), moderní architekturou i drobnými předměty. Charakterizuje se jako fotograf-lovec. Žije v Paříži. – Tono Stano (nar. 24.3.1960, Zlaté Moravce; na FAMU 1980–86) se stal průkopníkem fotografického experimentu v oblasti formálních přístupů a minimalizací výrazových prostředků. Proslavil se černobílými studiovými fotografiemi s motivy ženského těla, resp. aktových zátiší, zdůrazňujících detail. Využívá efekt negativu. Portrétuje známé osobnosti, mj. na filmovém festivalu v Karlových Varech. Jeho fotografie byla použita na obálce prestižní publikace The Body a jako inspirace k vizuálu filmu Showgirls režiséra Paula Verhoevena. – Martin Štrba (nar. 26.8.1961, Levice; na FAMU 1980–86) vytvářel fotografie v exteriéru, kde akcentoval fyzické i symbolické průniky člověka s přírodou. V profesi kameramana je respektovaným tvůrcem, mj. obdržel dvakrát Českého lva. -kk-