Nebezpečný svět Rajka Dolečka

Kristýna Bartošová se z rodinných důvodů rozhodla natočit film o Rajku Dolečkovi, který je hrdý na své přátelství s generálem Ratkem Mladićem, spoluodpovědným za masakr v Srebrenici. Její teta se přivdala do muslimské rodiny dvacet let před rozpadem Jugoslávie. Vyprávění příbuzné o následné válce ji natolik zaujalo, že si chtěla vyslechnout i „srbskou stranu“. – Doleček ukazuje autorský výtisk rozhovoru s Mladićem, nedávno vydaný v Bosně. Mluví o své rodině, kdysi konvertující ke křesťanství. Ochraňuje ji svatý Mikuláš, kterého jim jako patrona přidělili pravoslavní kněží. – Doleček je držitelem řady ocenění, Zlatou medaili za zásluhy mu propůjčil srbský prezident Tomislav Nikolić. – Na manifestacích během Listopadu 1989 mluví národem oblíbený dietolog Doleček o dlouholetém úsilí Srbů získat svobodu. – Lékař se chlubí nejvyšším pravoslavným vyznamenáním od patriarchy Pavla za námahu o objektivní vysvětlení novodobé srbské historie (stejné má pouze Vladimír Putin a Dmitrij Medvěděv), cenou Njegoš od prezidenta Karadžiće a dalšími vyznamenáními. Cítí se být pravoslavným levicovým intelektuálem pokřtěným Vltavou. Mezi vystavenými fotografiemi má kromě rodiny a kolegů i portréty Mladiće a Karadžiće. – Televizní pořad ze sedmdesátých let Nebezpečný svět kalorií Dolečka kdysi proslavil jako odborníka na obezitu. – Lékař přijme režisérku ve své endokrinologické ordinaci fakultní nemocnice v Ostravě. Vyžaduje, aby jej na pracovišti oslovovala doktore nebo profesore. Předstírají, že přišla jako pacientka. – Bartošová veze Dolečkovi dort k osmdesátým devátým narozeninám a přemítá o jejich plánu navštívit jeho oblíbená místa na Balkáně. Do trasy chce zahrnout návštěvu místa genocidy v Srebrenici, jež se podle Dolečka nikdy nestala. Muž ukazuje fotky s Mladićem a s jeho synem, se kterými se seznámil kdysi při návštěvě generálního štábu. – U rodinného hrobu Doleček hovoří o své česko-srbské národnosti. – Bartošová sleduje televizní pořad o masakru: Bosensko-srbské jednotky právě dobyly Srebrenicu. Mladić nabízí vyděšeným muslimským obyvatelům svobodný odchod. Pak ale jeho jednotky spustily největší poválečný masakr v dějinách Evropy a povraždily kolem osmi tisíc muslimských mužů a chlapců, přestože město bylo chráněnou zónou OSN. Vzápětí Haagský tribunál generála obvinil z genocidy a zločinů proti lidskosti; přesto ještě rok vedl armádu. – Dvojice vyrazí na cestu. Při výšlapu k pomníku neznámého srbského hrdiny Doleček mluví o 2. světové válce; Srbové patřili k nejvíce vyvražďovaným národům, z jeho rodiny přišlo o život čtyřicet členů. – Doleček dovezl do Bělehradu na mezinárodní konferenci k 15. výročí intervence NATO proti Srbsku své publikace (např. titul Žaluji z roku 2000 s kritickými poznámkami o roli EU, NATO a USA v Jugoslávii). Po svém příspěvku sklidí zde populární muž potlesk. Na další zastávce v Kosovu přijme štáb pop Vladyka. – Na poradě v Novém sadu o následné trase režisérka trvá na zastávce v Srebrenici, kterou však lékař pod nejrůznějšími záminkami radikálně odmítá. Chce být večer v Banja Luce, jinak skončí s natáčením. Osočí společnici, že se nechová podle kodexu slušného chování, když nedodržuje harmonogram cesty. – Doleček ve filiálce rodového řeznictví nakupuje na rodinný oběd, kterého se zúčastní i režisérka. Je den výročí masakru v Srebrenici. Doleček nepřizná lítost nad zločiny, ale nad rozpadem Jugoslávie, který podle něj vyprovokovali Chorvati a Muslimové. Osm tisíc mrtvých v Srebrenici je prý lží. Za neoprávněnou uznává pouze popravu čtyř stovek civilistů, kteří měli svázané ruce a nemohli se bránit. Obratem však dodává, že to byla odveta za jejich zločiny. – Dvojice v horách navštíví zpustlé místo pevnosti Glog, kde sloužil v armádě lékařův otec. Na hřbitově pak obejde čtyři generace předků. – Během návštěvy památníku v Srebrenici Doleček zpochybňuje, že na hřbitově leží autentické oběti. Režisérce po jeho argumentech dochází síla diskutovat. - Pokračují v cestě a míjí obec Kalinoviče, Mladićovo rodiště. Policisté „přehlédnou“ jejich dopravní přestupek, když jim Doleček ukáže podepsanou fotografii Mladiće. Generál, který patří k tzv. třetí generaci, jež kvůli soustavnému vyvražďování Srbů nepoznala své otce, je mezi Srby respektovaný. Doleček uvažuje, zda by byl schopný zabíjet, když by byl v době války na území Srbska. Rozebírá postoj západních spojenců: vyměnili Srby za ty, co bojovali do poslední chvíle na straně Hitlera (Chorvati, část Bosensko-Hercegovských Muslimů a Kosovští Albánci). Při pohledu do krajiny pociťuje tzv. sevdach, splín. I na dalším setkání s místními pravoslavnými Srby je Doleček vřele přijat. – Na konci cesty se dvojice setká s generálovým synem Darkem Mladićem, který oceňuje lékařovu letitou podporu jeho rodině. – V hotelovém pokoji balí muž povolené dárky na chystanou návštěvu generála ve věznici Haagského tribunálu. Neviděli se šestnáct let. – Režisérka přemýšlí na břehu moře o své situaci, tedy zda může pochopit něco, co nezažila. – Doleček po šesti hodinách opouští věznici. Zlobí se, že na něj štáb čeká, nechce budit pozornost. Popisuje velmi slušné podmínky, jež Mladić ve vězení má. – Na zpáteční cestě do vlasti si Bartošová prohlíží generálovu fotografii, na níž je jeho osobní a přátelský vzkaz… -kk-