Svěcení jara

Min Tanaka se skupinou Mai-juku je výraznou osobností japonského alternativního divadla. Jazykem mysli se pro něj stalo tělo. Představení Svěcení jara vznikalo na Tanakově farmě ve vesnici Hokušu. – Jednoduchý prostor venkovského domu prakticky bez vybavení je místem, sloužícím jako obydlí mladým lidem z různých zemí, kteří sem přijíždějí, aby se zúčastnili Tanakovy letní tvůrčí dílny. Velká místnost slouží jako učebna, nejdůležitějším prostorem pro tanečníky je však okolí domu – velký dvůr, prostranství s pískem, šikmá dřevěná stěna, ale i okolní příroda a pole, na nichž těžce pracují. – Tanaka podotýká, že každý z jeho tanečníků je úplně jiný nejen fyzicky, ale i svou vlastní minulostí: dětstvím, sounáležitostí s předky, až zpět ke zvířecí podstatě. – Je zde japonská knihkupkyně, mladí lidé z Brazílie, Kanady, Nového Zélandu, Rakouska i jedna žena z Čech. – Mistr žákům zdůrazňuje dobrovolnost jejich pobytu. Nepovažuje se za učitele a tvrdí, že nemá co učit. – Jeden z žáků potvrzuje, že mistr nepracuje s žádnou konkrétní technikou. Tanečníci musejí vycházet sami ze sebe a procházejí nikdy nekončícím procesem objevování. – Podle Tanaky život v komuně ovlivňuje podobu výsledného představení. Spolu s žáky objevuje prvky nových rituálů ve světě, který už dávno ztratil kontakt s rituály starými. Povinností tanečníka je se o ně podělit. – Součástí náročné přípravy je také uvědomění si sebe sama v každodenním životě. Žáci přijíždějí nejméně měsíc před představením, aby navodili potřebný stav mysli. – Min Tanaka vypráví o tom, jak postupně budoval farmu. Bál se, že půjde o pouhý romantický návrat k přírodě. Teď však vidí, že zvolil zdravý a pragmatický koncept. Jeden z jeho žáků dodává, že představení se dotváří ve vztahu k okolní přírodě, k rostlinám a lidem. – Mimořádně náročná fyzická příprava se střídá s nasloucháním mistrovi, který často mluví v metaforách. Zůstat zde je otázkou vůle a odvahy každého ze studentů. Vlastní vědomí je třeba potlačit a začít se vyjadřovat jen tělem. Tanaka často praktikuje cvičení se zavřenýma očima nebo se zrcátky, jindy prosazuje tempo, vedoucí až k přechodné ztrátě rovnováhy a orientace. – Studenti u Tanaky zůstávají i několik let nebo se k němu opakovaně vracejí. Někteří cítí, že k tomuto setkání směřovali celý život. – Jeden z účastníků mluví o tanci v Tanakově pojetí jako o hledání transcendence. Cílem rituálu je uvést člověka do vytržení a jeho prostřednictvím mu otevřít vesmír, cítit, že život je svázán s nějakou vyšší silou, že má smysl. -ap-