Prach

Země původu

Česká republika

Copyright

2015

Rok výroby

2012—2015

Premiéra

11. 8. 2016

Minutáž

98 min

Kategorie

film

Žánr

psychologický

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Prach

Český název

Prach

Anglický název

Dust of the Ground

Pracovní název

Vyzpytatelné cesty / Jeden konec příběhu

Anotace

Komorní psychologické vztahové drama Prach debutanta a absolventa FAMU Víta Zapletala navazuje na filmy tvůrců pracujících s pomalým tempem vyprávění a se spiritualitou (například Robert Bresson). Snímek natočený na 35mm materiál vznikal jako absolventský studentský film již od konce srpna 2012. Původně byl plánován jako čtyřicetiminutový experiment. Kromě nedostatku finančních prostředků a více než půlročního přerušení se natáčení protáhlo i kvůli tomu, že nebylo možné pokračovat v původních interiérech, jež se proto musely postavit v ateliérech FAMU. – K mrtvicí ochrnutému otci a k těžce nemocné matce přijedou na samotu synové dvou rozdílných povah. Věřící učitel Libor s manželkou Janou a ateistický, nerozhodný a melancholický fotograf Jirka s malým synem Dominikem a mladou milenkou Nikol. Oba bratři se musejí kromě nemocí rodičů vyrovnávat i s partnerskými problémy. Vztah Libora a Jany je poznamenán marnými pokusy o početí. Rozvedený Jirka, uvažující o odjezdu za hranice, neví, jak se zachovat k Nikol, kterou navíc rodina přehlíží. Po třech dnech otec zemře, což přinese jisté usmíření, avšak problémy vzájemných vztahů zůstávají otevřené. – Ačkoliv Zapletal zajímavým minimalistickým snímkem (jemuž škodí rozvláčnost, chybějící dramatický oblouk a zejména přílišná „bezkrevnost“ a nerozhodnost většiny postav, z nichž zaujmou představitelé starých rodičů a malého Dominika v podání Filipa Truksy) v roce 2014 absolvoval FAMU, široké veřejnosti byl po FAMUfestu 2014 poprvé představen až 9. července 2015 na Mezinárodní filmovém festivalu Karlovy Vary v sekci Na Východ od Západu. Poté byl uveden na Febiofestu 2016 a na plzeňském Finále. Po drobných úpravách a z „provozních“ důvodů byla distribuční premiéra, původně plánovaná na jaro 2016, posunuta na srpen téhož roku. – Titul byl distribuován v tehdy nové ediční řadě projeku Cyklus Citrus, plánované Radimem Procházkou a dalšími producenty na podporu artových filmů, debutů a druhých filmů začínajících tvůrců. –jl–

Obsah

Starý muž ráno doprovodí manželku z osamělého domku ve stráni na cestu k sanitce, která ji odváží do lázní. Doma ho u stolu se snídaní raní mrtvice. – Učitel Libor sdělí manželce Janě, která marně shání práci, že si udělají výlet do Čáslavi, vyzvednout polohovací postel pro matku, jíž postupně ochabují svaly. Vzápětí mu zavolá matka, že otce ranila mrtvice; našel jej soused, kterého za ním po telefonu poslala. Manželé ji vyzvednou v lázních. V nemocnici se dozvědí, že otec zůstane zcela ochrnutý a kdykoliv může zemřít. Rodina jej dá převézt domů. – Liborův bratr, fotograf Jirka, žije s mladou milenkou Nikol. Jeho bývalá manželka Eva je na dovolené, proto má u sebe desetiletého syna Dominika. Když se od Libora doví o otcově stavu, vydá se tam s chlapcem. Nikola se k nim téměř proti jeho vůli přidá. – V domku panuje chmurná nálada. Matka se stará o manžela, Jana se věnuje vaření. – Libor přiveze faráře, který otci udělí poslední pomazání. Kněz chce, aby učitel šel za kmotra jednomu místnímu chlapci. – Nikol se v novém prostředí cítí osamocená, Jirka se rodiny straní. – Janě je jasné, že se Jirka o otce a matku, která brzy také bude nepohyblivá, nepostará a že to tedy budou muset udělat Libor a ona. Současně ji trápí, že doposud nemají dítě a že je bez práce. V noci se baví s manželem o situaci. Věřící muž je rozhodnutý postarat se o rodiče, protože „všechno má nakonec nějaký smysl“. Když se nepohodnou, jde Libor do kuchyně a tam se potichu modlí. – Čiperný Dominik dědu přikryje bundou. Chce mu dát napít, ve tmě zakopne a probudí babičku, jež stále sedí u dědy. – Jirka ráno vyzdobí otcův pokoj svými starými kolážemi. U bezvládného nemocného pustí z gramofonu jeho oblíbenou muziku. – Nikol se snaží navázat s rodinou kontakt, ale nikdo se s ní příliš nebaví. Jana je podrážděná. Za pacientem přijde kamarád a připije mu vínem. – Matka požádá Libora, aby otce oholil. Druhému synovi vyčte, že přivezl Nikol. Ta jde s Janou na švestky do sadu u domu. – Dominik si hraje venku. – Libor se nezúčastní rodinného oběda a v ložnici si prohlíží knihy o umění. Jana mu řekne, že není v manželství spokojená. – Jirka se jde s Nikol projít do lesa. Vyčte jí, že sem jela, a má pochybnosti o jejich vztahu. Dívka ho upozorní, že podle Dominika má tatínek kvůli jeho narození zkažený život. Jirka tomu nevěří a nechá partnerku v lese. Po návratu do domu řekne bratrovi, že s Dominikem bez rozloučení hned odjede. Na autobusové zastávce si to u čekajícího autobusu rozmyslí a vrátí se. – Doma se dozví, že otec zemřel. – Při západu slunce sedí v sadu na svahu matka a Jirka s Nikol opět v objetí. Jana jde odtud do domu. Dominik na gramofonu pustí pohádku o Broučcích. K matce si přisedne Libor. –jl–

Poznámka

Film je věnován režiséru Miloši Horanskému a kameramanovi Petru Polákovi. Snímek je historicky posledním českým filmem, vyvolaným v barrandovských laboratořích před jejich uzavřením. Sto metrů dotáček muselo již být vyvoláno v laboratořích České televize. Ve filmu je použita zvuková nahrávka Supraphonu Broučci v interpretaci Karla Högera a Dismanova dětského souboru.

Hrají

Radek Valenta

učitel Libor

Hana Jagošová

Jana, Liborova žena

Vojtěch Poláček

fotograf Jirka, Liborův bratr

Eliška Stejskalová

Nikol, Jirkova přítelkyně

Filip Truksa

Dominik, Jirkův syn

Hilda Novotná

matka Libora a Jirky

Rudolf Fuchs

otec Libora a Jirky

Miroslav Babuský

kněz

Karel Vlček

lékař v nemocnici

Karel Hudský

otcův kamarád s vínem

Anna Brotánková

zdravotní sestra v domě

Jana Hauskrechtová

zdravotní sestra na nemocniční chodbě

Jarin Plvan

muž u autobusové zastávky

Pavel Kučera

muž ve dveřích v lázních

Mluví

Vít Zapletal

hlas řidiče sanitky

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Tomáš Janáček, Martin Jelínek, Jan Březina

Scénář

Vít Zapletal, Václav Hrzina, Martin Jelínek (spolupráce na scénáři), Adam Hobzik (spolupráce na scénáři)

Dramaturg

Radim Valak, Kristián Suda (ČT), Jaroslav Sedláček (hlavní dramaturg FC ČT)

Asistent kamery

Adam Elšík, Jan Chajewski, František Jakubec, Stanislav Adam, Philip Matoušek, Jarin Plvan, Leoš Vijačka (ostřič), Tomáš König (ostřič), Filip Rejč (ostřič), Simon Todorov (ostřič), Jan Hubáček (ostřič)

Výprava

Jana Hauskrechtová, Anna Brotánková

Kostýmy

Jana Hauskrechtová, Anna Brotánková

Asistent střihu

Hana Dvořáčková

Zvuk

Jan Richtr, Pavel Matyáš (záznam zvuku), Jana Coufalová (záznam zvuku), Jan Richtr (záznam a mix zvuku a hudby), Štěpán Mamula (mix zvuku a hudby)

Výkonná produkce

Jaroslav Kučera (FC ČT)

Producent

Ondřej Šejnoha (Studio FAMU)

Koproducent

Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Tomáš Baldýnský (kreativní producent FC ČT), Petr Tichý (Barrandov Studio), Radim Procházka, Libor Sekerka

Produkce

Bára Pokorná, Bára Kamarytová, Monika Králová

Vedoucí produkce

Kateřina Doležalová, Marek Jindra (Studio FAMU), Jiří Koštýř (FC ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Zuzana Vrbová (FC ČT)

Výtvarník pozadí

Jan Tobolak (malíř pozadí)

Spolupráce

Pavel Hapala, Pavel Kučera, Vladimír Mičúch, Martina Štruncová, Jakub Vrbík, Martin Tichovský

Písně

Auld Lang Syne

Hudba k písni tradicionál
Text písně tradicionál
Zpívá skupina Poutníci

Wabash Cannonball

Hudba k písni tradicionál
Text písně tradicionál
Zpívá skupina Poutníci

Dívka z Iguasú /Beguine/

Hudba k písni Bedřich Nikodem
Text písně Erich Sojka
Zpívá Jiří Vašíček

Lokace

Praha, Dejvice (Praha), Žižkov (Praha), Malá Strana (Praha), Nemocnice pod Petřínem (Malá Strana), Nové Město (Praha), Nemocnice sv. Alžběty (Nové Město), Bohnice (Praha), Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla (Bohnice), Cimbál u Semil, Dubá, okolí (Dubá), Doksy, autobusové nádraží (Doksy), Mšené–lázně, Lázně Mšené (Mšené–lázně), lázeňský dům Villa Kyselka (Lázně Mšené)

Produkční údaje

Originální název

Prach

Český název

Prach

Anglický název

Dust of the Ground

Pracovní název

Vyzpytatelné cesty / Jeden konec příběhu

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

psychologický

Země původu

Česká republika

Copyright

2015

Rok výroby

2012—2015

Produkční data

konec distribučního monopolu 12. 10. 2022

Premiéra

premiéra 11. 8. 2016 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

„...nebylo by snad lepší, kdyby umřel?“ Křehký film o zásadních věcech v kinech od 11. srpna 2016.

Výrobce

Studio FAMU, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Barrandov Studio (koprodukce), Produkce Radim Procházka (koprodukce)

S podporou

Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových

Ateliéry

Studio FAMU

Distribuce

Artcam

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

98 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Revue

O pomalosti, hudbě a absenci hereckých gest. Rozhovor s Vítem Zapletalem

Tento týden má distribuční premiéru celovečerní debut Víta Zapletala Prach. Mladý režisér v rozhovoru pro Revue přibližu...

Prach

Psychologické drama Prach je dílem debutujícího režiséra Víta Zapletala. Svým duchovním přesahem a kontemplativní formou...