Bratříček Karel

Krystyna Krauzeová se o úmrtí Karla Kryla dozvěděla z televize v ostravské hospodě. Od toho okamžiku žila s výčitkou, že má vůči Krylovi dluh: krátce před svou smrtí jí půjčil peníze na studium, které mu už nestihla vrátit. Stala se filmařkou a rozhodla se závazek vyrovnat – natočit o příteli dokument... – Krauzeová jako mnozí další znala pouze Krylův hlas z Rádia Svobodná Evropa (RFE-RL) z vysílání pro posluchače za železnou oponou. – Karel Kryl se narodil do rodiny knihtiskaře v Kroměříži. Tiskárna byla v padesátých letech komunisty exemplárně zničena. Mladší bratr Jan vzpomíná, že otec pak tvrdě pracoval jako dělník. Perzekuce však nezabránila rodičům vytvořit dvěma synům a dceři Marii spokojené dětství. – Básník Miroslav Kovářík si cení dárku od Karla, výtisku básní Bohuslava Reynka Podzimní motýli. Cituje z jeho dopisů psaných kaligrafickým rukopisem na odřezcích knih. Zničení otcovy tiskárny byla pro Karla formující událost, od té doby odmítal smiřovat se s nespravedlností. – V roce 1958 nastoupil Kryl na keramickou střední školu v Bechyni. Věnoval se psaní básní, složil první píseň. Po maturitě (1962) dostal umístěnku do továrny na sanitní keramiku v Teplicích. S přítelem Friedrichem Božolé Taussigem objevoval opuštěnou a zplundrovanou krajinu Sudet. Ta ovlivňovala jeho tvorbu, stejně tak jako četba básní z otcem sestavených edic. – Mirek Kovářík vzpomíná na Krylův nápad natáčet ticho v olomouckých kostelech. – Kryl odsloužil dva a půl roku vojny; podle „komplimentu“ majora byl nejhorším vojákem Varšavské smlouvy. – První recitál Karlovi sestavil Mirek Kovářík, premiéra byla 16. října 1966 v Litvínově pod názvem David první (posléze pojmenovaný Prosím, nehažte kamení). – Kryl se vrátil do rodného kraje, koncertoval po městečkách, v Ostravě nahrál první písně. V uvolněné atmosféře roku 1967 byl požádán, aby dělal krajského redaktora v Ostravském vysílání mládeže. Hudební publicista Jiří Černý konstatuje, že mu trvalo dlouho, než se prosadil: kritici jej přehlíželi a neměl ani ohlas od posluchačů. – Události jara roku 1968 sledoval Kryl s obezřetností. V trefných písemných komentářích se odráží jeho znechucení z nečekaného vývoje. 21. srpen zažil doma. – Na podzim roku 1968 vyhlásili studenti okupační stávku. Neznámý Kryl dorazil s kytarou na FAMU. Polská režisérka Agnieszka Hollandová vzpomíná, jak hlas Karla zněl budovou a přilákal davy posluchačů. Její spolužák, dokumentarista Andrzej Zajączkowski tehdy obratem inicioval vznik demo nahrávky Krylových písní, již odeslal do Varšavy, kde se rychle rozšířila. Polští zpěváci Michał Tarkowski a Jacek Kleyff vzpomínají, jak je Krylovy texty oslovily. – Manželé Černí nasadili do rozhlasové hitparády Čtrnáct na houpačce protestsong Bratříčku, zavírej vrátka. Hrál se čtyři měsíce až do zakázání pořadu. Na jaře 1969 vyšla u Pantonu pětadvacetiletému Krylovi stejnojmenná deska. Zajączkowski zaznamenal Karlův koncert na filozofické fakultě, který se stal základem pro film Morituri te salutant. V šoku ze zvolení Gustáva Husáka generálním tajemníkem složil Kryl přes noc píseň Rakovina. – Represe proti manifestujícím občanům v létě 1969 a rostoucí nesvoboda utvrdily Kryla v rozhodnutí nevrátit se z festivalu v západoněmeckém Waldecku. Jeho emigraci nesla matka těžce. V Mnichově Kryl požádal o stipendium. Spolupracoval s RFE-RL, kde se v obtížné situaci sblížil s polským emigrantem, redaktorem Alfredem Znamierowskim. – Jaroslav Hutka a Hollandová probírají pocity, jakými exulanti procházeli. Kryl například dlouho překonával ostych z němčiny. – Krauzeová má v živé paměti nepokoje v Polsku na sklonku roku 1970. Karel Kryl pro Poláky, u kterých oceňoval odvahu bojovat za svobodu, složil píseň Organy w Oliwie/Ve jménu humanity! – V roce 1971 Krylovi zemřel otec. Pohřbu se jako emigrant nemohl zúčastnit. – Andrzeji Zajączkowskému po propuštění z vězení vnucovala matka myšlenku, že Krylova píseň Ruka je most, vysílanou z RFE, je o něm; filmaře by to potěšilo. – Krylovy desky se pašovaly z Německa ve falešných obalech. Za jejich poslech hrozily v Československu i v Polsku vysoké tresty. Kryl byl v obou zemích legendou díky vysílání RFE. V rádiu získal stálé místo sportovního redaktora až po několika letech. Četl i zprávy a komentoval politiku, ale nejraději se věnoval hudebním pořadům. Přátelil se spíše s Poláky než s českými kolegy. – Vladimír Merta konstatuje, že se Karel stal českým bardem „v nepřítomnosti“. – Exilový nakladatel Karel Jadrný vzpomíná na období, kdy Karel potkal svůj „sen s mandlovýma očima“, Evičku. Pár oddal opat Anastáz Opasek (1973), vztah však nevydržel a rozvod byl pro Karla zničující. – Proti normalizaci se v Československu zformovala Charta 77, v Polsku během srpna 1980 nepokoje vyvrcholily okupační stávkou, podporovanou protirežimním hnutím Solidarita, v jejímž čele stál Lech Wałęsa. 13. prosince 1981 však vyhlásil generál Wojciech Jaruzelský výjimečný stav. Pro Krauzeovou tím skončilo dětství. – Překladatelka a spisovatelka Maryna Miklaszewská podnítila zrod kazety s polskými texty Krylových písní, které nazpívala Antonina Krzysztońová. Nahrávka Piosenki Kryla dojala. – Historik Paweł Skrzywanek se angažoval v odboji, k němuž Krylovy písně neodmyslitelně patřily. – Historik Petr Koura cituje z hlášení spolupracovníků StB po kontaktu s exulanty. V jednom z nich Jaromír Nohavica alias Pramen referuje o vídeňském setkání s Krylem: emigrant nemá občanství (nikdy o něj nepožádal, protože by přišel o československé, kterého se z principu nechtěl vzdát), je nespokojený a nezajištěný. – Polský režim slábl, Krauzeová stávkovala se studenty v Gdaňsku (1988), události vedly v červnu 1989 k prodemokratickým volbám. V Československu systém odolával, a tak Poláci zorganizovali pro středoevropské přátele festival ve Vratislavi. Tisíce posluchačů hostujícího Kryla znaly pouze z rozhlasu, ten si je ihned získal zpěvem v polštině. Zde se s ním režisérka setkala poprvé. Společně navštívili gdaňskou katedrálu v Oliwie, o níž Karel zpíval (Organy w Oliwie/Ve jménu humanity!). – Režisérka odjela do Československa, kde za necelé dva týdny začala revoluce. Na 30. listopad získal Kryl povolení k jednodennímu vstupu do vlasti kvůli matčinu pohřbu. Podařilo se mu vízum prodloužit a objevil se jako zjevení na Koncertu pro všechny slušný lidi v nabité pražské Sportovní hale. Satisfakcí mu byla odezva posluchačů, kteří znali texty a zpívali s ním. – 4. prosince 1989 zazněla při demonstraci na Václavském náměstí československá hymna v podání národního umělce Karla Gotta a emigranta Kryla, což se stalo symbolickým gestem. Podle Merty to byl dobrý tah směrem k občanům. – Bratr Jan vzpomíná, že po krátkém nadšení cítil Karel zklamání z polistopadového vývoje. Marně doufal, že mu Havel nabídne politickou práci. Jeho texty o období normalizace začaly „sedět“ i na novodobou historii. – Andrzej Zajączkowski konstatuje, že Kryl byl idealista a myslel si, že když se zatočí s komunisty, vše se změní. Zaskočil ho zběsilý kapitalismus. S novými kritickými texty narážel a nechápal, že lidem vývoj vyhovuje. – V devadesátých letech Krauzeová s Krylem často diskutovala. Karel se nemohl rozhodnout, zda se vrátí definitivně do Československa. V roce 1991 si vzal dlouholetou německou partnerku Marlen, která o jeho slávě doma netušila. Rozpad republiky přinesl Krylovi velké zklamání; ztratil vlast, jíž se nikdy nevzdal. 3. března 1994 zemřel v mnichovské nemocnici na srdeční příhodu. Antonina Krzysztońová slyšela, že v ten den na nějakém pražském náměstí upadlo soše anděla křídlo. – Karel Kryl je pohřben v Břevnově. Na původní návrh hrobu se sochou anděla nebylo dost peněz. – Krauzeová na konci filmu svému hrdinovi „vzkazuje“, že jeho poselství stále potřebujeme: Evropa má mnoho problémů... -kk-