RINO – Příběh špiona

Země původu

Česká republika

Copyright

2016

Rok výroby

2015—2016

Premiéra

29. 9. 2016

Minutáž

96 min

Kategorie

film

Žánr

životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

RINO – Příběh špiona

Český název

RINO – Příběh špiona

Anglický název

RINO – A Story of the Spy

Anotace

Režisér Jakub Wagner zamýšlel příběh odhaleného špiona z komunistické éry Karla Köchera (který infiltroval do CIA) a jeho manželky Hany natočit jako absolventský film, ale než vysloužilý agent svolil k natáčení, uplynulo pět let. Své síly při přípravách filmař spojil s autorem bestselleru Český krtek v CIA Vladimírem Ševelou, který se podílel na scénáři; oba však původně pracovali nezávisle. K náročnému projektu RINO – Příběh špiona přizval i své stálé spolupracovníky (kamera, střih, zvuk). – Tvůrci dokumentu vypátrali a prostudovali množství podkladů s cílem sestavit co nejvěrohodnější obraz svérázného agenta. Využili především informace z odtajněného svazku č. 44503 (autentické úryvky z audiodepeší, zprávy o vytěžování, analýzy, důkazní filmové a fotografické materiály, přehled rodinné historie), jež rámují aktuální výpovědi ostražitého Köchera, pořízené na dostupných zmiňovaných místech či v inscenovaných prostorech („vyslýchárna“). Zazní důvody, jež protagonistu vedly k rozhodnutí přijmout nabídku československé rozvědky, a také důvody, které ukončily jeho (a manželčinu) zahraniční misi. Zároveň Köcher rekapituluje zkušenosti, jež během nasazení nasbíral a vliv nebezpečné profese na soukromý život. Atmosféru dotvářejí citace z dokumentů a z depeší, archivní televizní šoty z USA a z Československa a „temná“ hudba Ondřeje Anděry. Důležitou složkou jsou současné komentáře bývalých zaměstnanců CIA a právníka Roberta Fierera. Ve filmu naopak odmítli vystoupit či promluvit klíčové osobnosti, Hana Köcherová (ta se mihne na začátku a konci filmu), politolog Zbigniew Brzezinski a bývalý šéf zahraniční kontrarozvědky KGB Oleg Kalugin, který se na plátně objeví jen v archivních záběrech. Některá tvrzení vyznívají protichůdně či nejasně, účastníci „výzvědných her“ nechtějí nebo nemohou prozradit více a přiznat systémová či osobní pochybení. Sám Köcher odepřel upřesnit povahu a dopad informací vynášených ze CIA a zachovává si své mimikry. Přestože dosáhl „cíle“ (možná si některé „zásluhy“ přisvojuje), působí místy nepřesvědčivě. Od dokončeného filmu se nakonec distancoval, ačkoliv se zdá, že v duchu svého dosavadního života s autory filmu manipuloval. I přes odpovědný přístup a badatelské nasazení tvůrců nemá divák příliš šanci se v sítích „tajné války“, vedené ve jménu bezpečnosti států, uspokojivě zorientovat. – Snímek je věnován Anně a Josefovi Wagnerovým. -kk-

Obsah

Archiv bezpečnostních složek odtajnil obsáhlý svazek I. správy SNB č. 44503, vedený k osobě Karla Köchera, který podléhal „řídícímu orgánu“ Václavu Králíkovi (krycí jméno Kareš). – V závěrech psychologických testů byl agent československé rozvědky Köcher shledán nadprůměrně inteligentním, ambiciózním a egocentrickým, s potřebou být kladně přijímán, zároveň však výbušným, tvrdošíjným až agresivním a nedůvěřivým jedincem s paranoidními tendencemi. – Americké televizní zpravodajství přináší informace o zatčení českého špiona, který pronikl do CIA a odhaloval americké agenty s dovětkem, že se jeho příběh točí kolem peněz, sexu, lží a intrik. – Zestárlý Köcher nastiňuje zásady a úskalí své bývalé profese; dnes by si vybral jinak. – Karel František Köcher se narodil 21.9.1934 v Bratislavě do rodiny poštovního úředníka, bigotního katolíka s pravicovými názory, a Slovenky židovského původu z Trnavy. V roce 1938 se přestěhovali do Prahy. Po roce 1948 přešel Karel z anglického gymnázia na francouzské. – „Šílený“ úkol proniknout do CIA přijal Köcher jako výzvu v touze uplatnit svůj potenciál. – Gymnaziální spolužák Vladivoj Tomek přepadl v roce 1952 s odbojovou skupinou vojenskou hlídku a zastřelil vojína Rudolfa Šmatlavu. V roce 1959 byl dopaden, souzen a 17. listopadu 1960 popraven. Při výpovědi upozornil na spolužáka Köchera. – Televizní zpravodajství informuje o výměně prozrazeného Köchera (který „uvolněným“ životem s manželkou Hanou ve Washingtonu maskoval své skutečné poslání) za sovětského disidenta Nathana Ščaranského. – Köcher během studia tlumočil a dělal průvodce. Ujal se profesora filozofie z Kolumbijské univerzity George Klineho, který spolupracoval s CIA. Köcherovi po „vysazení“ v USA pomohl získat přistěhovalecké vízum, místo ve Svobodné Evropě a stipendium na vysoké škole. Neodhalil jeho skutečné poslání. – Köcher se kvůli rodičům zapsal na Matematicko-fyzikální fakultu UK, odkud v šestém semestru „dezertoval“ na FAMU. Stal se „zvláštním“ studentem A.M. Brousila, který se mu po otcově udavačském dopisu stal oporou. Od roku 1958 působil v televizi. V roce 1962 byl podmínečně odsouzen za neprokázané znásilnění nezletilé. Po propuštění z rozhlasové redakce Humoru a satiry dělal nočního hlídače. Probudil zájem rozvědky, která převzala od StB jeho spis. Již jako agent Pedro se podrobil školení na detektoru lži. V listopadu roku 1963 se oženil s Hanou Pardamcovou (nar. 1944) alias Adrid. Společně prošli výcvikem a souhlasili s vysazením v USA. Klinemu sdělili, že emigrují a on se o ně postaral. Manželé pracovali ve Svobodné Evropě, Adrid připravovala seriál Madla v Americe. Později se stala třídičkou diamantů u klenotníka Harryho Winstona. Köcher získal stipendium na Kolumbijské univerzitě, kde studoval u politologa Zbigniewa Brzezinského. Po doktorátu (1970) nastoupil do Brzezinského institutu. Informace, jež předával kontrarozvědce, byly hodnoceny jako průměrné. – V září 1971 získal Köcher americké státní občanství a o rok později vyplnil dotazník k přijetí do CIA. Změnil krycí jméno na Tulian. – Bývalý analytik a historik CIA Ben Fischer hodnotí průnik Köchera, jemuž nahrávala znalost jazyků (především ruštiny), jako nejzávažnější od případu „krtka“ Aldriche Amese. – Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let získal Tulian diplomatický pas. V CIA prošel všemi ochrannými testy proti infiltraci. – Bývalý důstojník FBI David Major objasňuje, že Köcher byl do CIA přijat jako překladatel, na jiné funkce prý neměl předpoklady. – V audiodepeších Köcher informuje Kareše o přístupech do sídla CIA a komentuje fotografie osobností, s nimiž se s manželkou stýkali ve společnosti. – Během působení v oddělení AE SCREEN předával Tulian přes mrtvé schránky již závažnější informace o metodách práce v CIA. – Autor knihy Spy vs. Spy Ronald Kessler tvrdí, že se Köcherovi účastnili sexuálních orgií, aby získali zdroje k informacím z Bílého domu, z CIA a z Pentagonu. – Víkendové manželství Köcherovi nevyhovovalo: on bydlel ve Washingtonu a Hana v New Yorku, kde se úspěšně uplatnila u klenotníka Josepha Saviona. Přítelkyně Lenore Grossmanová konstatuje, že Karel na rozdíl od zábavné a uvolněné Hany nebyl příliš příjemný. – Mezi roky 1974-1976 kulminovaly Köcherovy rozvědné možnosti. S novým krycím jménem Rino byl přeřazen do oddělení politického výzkumu CIA a současně jeho činnost ocenil šéf KGB Jurij Andropov vysokou finanční odměnou. Manželé si pořídili strategicky položený luxusní byt na Manhattanu. – Podle Američanů měl Rino podíl na odhalení sovětského diplomata Alexandera Ogorodnika alias Trigona, který pracoval pro CIA a který po dopadení spáchal sebevraždu. Köcher se však domnívá, že byl zavražděn. Důkazní mikrofilm s rozhovorem mezi Henrym Kissingerem a sovětským velvyslancem ve Washingtonu Anatolijem Dobryninem zmizel. – V září 1976 byli Adrid a Rino staženi do ČSSR. Na schůzce v tajné vile ministerstva vnitra ve Čtyřkolech se setkali s generálem KGB Olegem Kaluginem, který zároveň pracoval jako špion v CIA. Agent rozehrál hru kolem Ogorodnika (jenž byl dvojitým agentem) a zpochybňoval Rinovu loajálnost. Köcher nechtěl být nástrojem tajných operací mezi KGB a CIA. Po roztržce s kapitánem rozvědky Richardem Zítkem si jako „právě zmizelý americký občan“ vynutil respekt. – Po rozkolu rozvědka s Rinem a Adrid, jimž umožnila odletět zpět do USA, ukončila spolupráci. – Zklamaný pár si v New Yorku musel hledat nové uplatnění. Karlovi nebyl obnoven kontrakt u CIA. Odepsaný agent byl otřesený: nemohl zpět do vlasti a nikdo mu nedůvěřoval. V roce 1982 byla dvojice znovu kontaktována československou centrálou a dostala příkaz setrvat v New Yorku. Novým řídícím orgánem Rina se stal Jan Fila alias Šturma, který později opustil nelegálně republiku. V listopadu 1984 byl Rino přímo z ulice odveden do hotelového apartmá k výslechu FBI a CIA. Američané věděli o jeho spolupráci s československou kontrarozvědkou a o plánu odstěhovat se do Evropy. Köcher se ke špionáži přiznal. V medializovaném případu se angažoval John Martin, bývalý „lovec špionů“ z ministerstva spravedlnosti USA: chtěli Köchera naverbovat (a slíbili vládě, že ho nebudou stíhat). K okolnostem zatčení kompromitovaného Rina dodává vysvětlení David Major: někdo dal FBI tip. – Köchera zastupoval schopný právník Robert Fierer, který věděl, že proti klientovi neexistují přímé důkazy. – Agenta, vězněného v Metropolitním nápravném centru, zachránil před útokem jiného vězně Sandy Alexander, bývalý člen motorkářského gangu Hellʹs Angels. Hana byla zadržena pouze jako svědek. Advokát Fierer, jemuž byl Köcher nepříjemný, považoval jeho manipulativní manželku za mozek agentské dvojice. – Do případu zasáhl východoněmecký advokát a odborník na výměny špionů Wolfgang Vogel. Köcher byl druhořadý agent a Američané se ho chtěli zbavit jako „odpadu“, ale zároveň usilovali o záchranu ruského disidenta Nathana Ščaranského. – Dne 11.2.1986 bylo na Mostě špionů (Glienicker Brücke) ze Západního Berlína do Postupimi vyměněno pět východních agentů za Ščaranského. Köchera Praha nechtěla, avšak postavil se za něj bývalý šéf KGB Vladimir Krjučkov. – Centrála zkoumala „proval“ manželů, ukončila jejich rozvědnou činnost a kvůli podezření z nepřátelské spolupráce je dala sledovat; přesto ministerstvo vnitra udělilo Köcherovi medaili za službu vlasti. Vysloužilý agent nastoupil do Prognostického ústavu a po Listopadu 1989 se angažoval v Demokratickém fóru komunistů. – Předsedkyně rady Ústavu pro studium totalitních režimů Emílie Benešová se při prezentaci výroční zprávy za rok 2014 pozastavuje nad skutečností, že se svazek 44503 stává opět zčásti nepřístupným... -kk-

Poznámka

Archivní materiály: osobní archiv Karla Köchera; soukromý archiv Oty a Jarmily Richterových; archiv Bezpečnostních složek ČR; archiv České televize; Filmové týdeníky 1955,1989; Filmové noviny; Národní filmový archiv; Zítra se bude tančit všude (1952; r. Vladimír Vlček); Krabice filmu (1958; r. Václav Sklenář); A.M. Brousil, padesáté narozeniny (1958; NFA); Přišel z rozděleného města (1962; r. Jaroslav Šikl); NBC News (1984); ABS – Spy versus Spy (1989); epizoda seriálu Betrayal!: Stranger in a Strange Land (2004; r. David New); Archiv Kanceláře Senátu ČR.

Účinkují

Karel Köcher

Hana Köcherová

Lenore Grossmanová

Robert Fierer

Benjamin Fischer

David Major

John Martin

Rudolph Giuliani

Sandy Alexander

Vladimir Krjučkov

Ronald Kessler

Oleg Kalugin

Alexandr Sokolov

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Jakub Wagner, Jan Hejkal

Předloha

Vladimír Ševela (Český krtek v CIA – kniha)

Scénář

Vladimír Ševela, Richard Malatinský, Jakub Wagner

Dramaturg

Lucie Králová, Jan Gogola ml. (dramaturgická spolupráce)

Druhá kamera

Marek Brožek

Architekt

Marek Brožek

Zvuk

Robert Gumala (záznam kontaktního zvuku), Richard Müller (záznam, mix a design zvuku), Jakub Jurásek (záznam kontaktního zvuku), Štěpán Mamula (mix zvuku)

Vizuální efekty

Michal Křeček (supervize)

Postprodukce

Obrazová postprodukce ČT (obraz), Josef Mikšík (Obrazová postprodukce ČT), Jan Mikita (Obrazová postprodukce ČT), MagicLab (obraz), Richard Müller (zvuk), Marek Musil (zvuk)

Návrhy titulků

Radek Brousil

Výkonná produkce

Veronika Slámová (výkonná producentka ČT), Martina Stránská (výkonná producentka Screenfabric)

Producent

Richard Malatinský (Screenfabric), Petr Kubica (kreativní producent ČT)

Vedoucí produkce

Jindřich Bareš (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Kateřina Bubeníčková (ČT), Veronika Nováková (ČT), Madeleine Dallmeyerová (Screenfabric), Sophie Snyderová (Screenfabric), Jiří Kašpárek (Screenfabric), Julie Vrabelová (Screenfabric)

Výtvarná spolupráce

Anna Gutová (grafický design)

Odborný poradce

PhDr. Petr Blažek, PhD., Vladimír Ševela

Spolupráce

Jaroslav Kratochvíl (rešerše archivních materiálů)

České podtitulky

Ian Willoughby

Hudba

Písně

Stick Around

Hudba k písni Tony Allen
Text písně Tony Allen
Zpívá Tony Allen

Sugar Daddy A.

Hudba k písni L. Ludecke
Text písně P. Lenart

Lokace

Česká republika, Praha (Česká republika), Čtyřkoly (Česká republika), Spojené státy americké, New York (Spojené státy americké), Washington (Spojené státy americké)

Produkční údaje

Originální název

RINO – Příběh špiona

Český název

RINO – Příběh špiona

Anglický název

RINO – A Story of the Spy

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

životopisný

Země původu

Česká republika

Copyright

2016

Rok výroby

2015—2016

Premiéra

premiéra 29. 9. 2016 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Knižní bestseller 2015. Český krtek v CIA.

Výrobce

Martina Vaňkátová, Markéta Šalátová, Johana Hořejší, Kristýna Bartošová, Screenfabric, ČESKÁ TELEVIZE, Tvůrčí a produkční skupina Petra Kubici (ČESKÁ TELEVIZE)

Distribuce

A-Company Czech

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

96 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Digital

Verze

česká

Mluveno

česky, anglicky, rusky

Podtitulky

české

Revue

RINO – Příběh špiona

Neautorizovaný dokumentární portrét jediného špióna bývalého východního bloku, který dokázal infiltrovat CIA a donášet č...