Akcept

Země původu

Česká republika

Copyright

2015

Rok výroby

2011—2015

Premiéra

1. 6. 2016

Minutáž

84 min

Kategorie

film

Žánr

hudební, umělecký

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Akcept

Podnázev

Příběh skladby

Český název

Akcept

Anglický název

Accept

Pracovní název

Akcept, filmový dokument o soudobé hudbě

Anotace

Časosběrnému dokumentárnímu debutu režiséra Jana Hubáčka Akcept s podtitulem Příběh skladby dalo název stejnojmenné hudební dílo výjimečné české skladatelky a performerky Lucie Vítkové (nar. 1985), která je zároveň akordeonovou virtuoskou. Po Janáčkově konzervatoři (obor kompozice a akordeon) studovala na hudební fakultě JAMU obor kompozice u Martina Smolky a improvizaci pod vedením Jaroslava Šťastného. – Pojmenování její absolventské skladby vzniklo splynutím slov akordeon + koncept = akcept, vystihujícím charakter díla, jímž hudebnice testovala schopnost posluchačů k přijetí současné vážné hudby. Jeho uvedením získala autorka a zároveň interpretka úspěch a respekt v akademických kruzích. – V otevřeném dialogu režisér odkrývá nejen genezi skladby, ale i hudební „myšlení“ úspěšné protagonistky s pestrou kariérou (studia, stipendia a skladatelské kurzy v zahraničí, účast na mezinárodních projektech, spolupráce s nejrůznějšími hudebními tělesy). Vítková neustále inovuje své průkopnické a až bizarní hudební přístupy (mj. komponuje podle střihů na šaty či podle plánu na vodní turbínu), hledá nekonvenční výrazové možnosti, přičemž přikládá důležitost autentickému projevu. Pro „výstřednější“ hudbu se zároveň snaží vydobýt „posluchačský“ prostor. – Hudební medailon doplňují performance protagonistky na různých místech, jejichž „zvukovou stopou“ se inspiruje (nábřeží, park, kolejiště tramvají, městská pláž atd.). Vyznění hudebních výňatků a zvukových impresí režisér zdůrazňuje vteřinami „černého plátna“, spoře využívá i archivní materiály a televizní záznamy. – Snímek měl předpremiéru v rámci Eurasian FF v New Yorku, kde hudebnice působí na Kolumbijské univerzitě. -kk-

Obsah

Chcete-li změnit kulturu národa, změňte nejprve jeho hudbu. (Aristoteles). – Lucie Vítková se hudbou zabývá od pěti let. Oblíbila si akordeon, jemuž říká harmonička. V patnácti letech začala komponovat. – Hudebnice ukazuje své nástroje, jež se liší zvukem, rozsahem, váhou (středně velký akordeon váží dvanáct kilogramů, velký šestnáct), cenou i určením. Například akordeon značky Weltmeister Brand používá při účinkování s židovskou kapelou HaChucpa. Zajímá se také o mechaniku tahacích harmonik a umí je opravit. – Vítková rozebírá svůj profesní vývoj a měnící se pojetí hudby. V dospívání ventilovala puberťácké problémy muzikou. Dnes je ráda, že rodiče poslouchají především její hudbu. Přeje si, aby posluchači akceptovali experimentování v tvorbě. Rekapituluje genezi absolventské skladby Akcept (pro symfonický orchestr, akordeon a bicí sestavu). Touží s ní uspět na prestižním festivalu soudobé hudby v Ostravě. – Lucie získává inspiraci ze „zvuků“ různých míst a situací: vzpomíná na událost, kdy je v parku okradli během přátelského muzicírování s finskou violoncellistkou Jenny a na „dozvuky“ úspěšného dostižení zloděje. – Po absolutoriu oboru kompozice našla potřebné uvolnění ze „šikany“ na konzervatoři na hodinách improvizace u profesora Jaroslava Šťastného. Imponovalo jí, že pedagog klade důraz na individualismus a autenticitu v hudebním projevu. – Hudebnice diskutuje nad svou partiturou se skladatelem Peterem Grahamem. Usilují o realizaci svých hudebních představ a distancují se od zakázek pro showbyznys, kde se zohledňuje vkus posluchačů. Jsou přesvědčeni, že jejich „složitější“ hudba je zapotřebí. – Vítková pouští režisérovi ukázky z Akceptu. S filmařem se shodnou, že není jisté, zda posluchači v sále vydrží; skladba je plná extrémů. – Ostrava. Skladatel, dirigent, flétnista a umělecký ředitel Ostravských Dnů nové hudby Petr Kotík (v záznamu ČT) informuje o festivalu, na němž nekalkulují se vkusem publika. Jsou schopni zařadit zajímavou studentskou práci vedle mistrovského díla. – Experimentátor Gordon Monahan prezentuje na festivalu originální zvukovou instalaci. – Lucie v Ostravě vystupuje s improvizační skupinou. Posluchači pak líčí své pocity: měli chuť se do performance zapojit. – Vítková přemítá o své hudbě, která by mohla být určena třeba i mimozemšťanům. Touží rozvíjet improvizační schopnosti. Za zvukové vlny, jež „vypustí“ a jež pak „donekonečna“ putují vesmírem, přijímá plnou zodpovědnost. – Pro další skladbu se žena inspiruje v nákresech krejčovských střihů. – Petr Kotík konstatuje, že mladá hudebnice na něj udělala velký dojem, a proto vybral pro festival její skladbu Akcept. – Part bicích v připravovaném uvedení Akceptu hraje Jakub Tengler, s nímž se Lucie zná z improvizací. První zkouška s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou Johannese Kalitzka odhalí náročnost díla. Autorka a zároveň sólistka na akordeon musí překonat odtažitost a nedůvěru ansámblu. Věcný dirigent respektuje její připomínky, ale hráči jsou zaskočeni vysokými požadavky, jež se vymykají jejich zkušenostem. Vítková se musí vypořádat s nepříjemnou tvůrčí atmosférou a napětím. Poslech nahrávky zkoušky ji vyprovokuje k drobné modifikaci v přednesu skladby. Provedení musí být plné napětí, energie a atmosféry. – Hudebnice je po premiéře v euforii. Nechala Jakubovi s bicími v jejich finálním improvizačním dialogu oproti svému zvyku „poslední slovo“. Přestože se všichni pohybovali na „tenkém ledě“, skladba fungovala. – Vítková před cestou na konzervatoř v Haagu, kde bude studovat kompozici, konstatuje, že očekávání rodičů už splnila. – Haag. Lucie se vyrovnává s cizím prostředím. Dny má vyplněné intenzivní prací. Uvažuje o zhudebnění jiných než základních pocitů (radost, smutek), nejraději by zpracovala celý psychologický proces. Svůj reálný život nazývá hudbou. Nad střihy objasňuje, proč v nich nachází inspiraci. Stejně jako švadlena i ona nejdřív zvolí „materiál“ a pak „šije“ skladbu. – Lucii zemře maminka a ona konstatuje, že již neexistuje „místo“, ze kterého vzešla. – Hudebnice rok a půl žila jenom ze setrvačnosti a nutila se, aby něčím překryla emoce ze ztráty mámy. Získala jako nejúspěšnější autorka současné klasické hudby výroční cenu OSA za rok 2013. Skladba Akcept měla šest uvedení, což je v branži velký úspěch. – Ke vzniku výstupní skladby z magisterského studia MAsterpiece dala první impuls rodinná tragédie. Skladba Akcept už je minulostí... -kk-

Poznámka

Použité fotografické a video materiály: soukromý archiv Lucie Vítkové, Česká televize.

Účinkují

Lucie Vítková

Petr Kotík

Peter Graham

Gordon Monahan

Thomas Buckner

Jakub Tengler

Johaness Kalitzke

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Jan Hubáček

Scénář

Jan Hubáček

Střih

Hana Dvořáčková, Petr Kačírek (příprava střihu)

Zvuk

Michal Gazdag, Laco Korbel (záznam zvuku), Lukáš Tvrdoň (záznam zvuku), Lukáš Drevjany (záznam zvuku), Petr Kačírek (záznam zvuku), Klára Jašková (záznam zvuku), Veronika Pospíšilová (záznam zvuku)

Producent

Zdeňka Kujová (Gnomon film)

Produkce

Zdeňka Kujová (Gnomon film), Petra Ptáčková, Gabriela Plchotová

Odborný poradce

Jan Daňhel, Luboš Kovařík, Jakub Kudláč, Vladimír Strakoš

Spolupráce

Jan Bodnár (asistent), Katarína Plevová (asistentka)

České podtitulky

Jan Hubáček st., Barbora Hubáčková

Hudba

Hudba

Lucie Vítková

Písně

Akcept

Hudba k písni Lucie Vítková

Nad krajem

Hudba k písni Lucie Vítková

Světlo pro akordeon a hlas

Hudba k písni Lucie Vítková

3 meditační kameny pro cimbál

Hudba k písni Lucie Vítková

Kabát pro ansámbl

Hudba k písni Lucie Vítková

Masterpiece

Hudba k písni Lucie Vítková

Mám tě rád

Hudba k písni Les HumphriesJimmy Bilsbury
Text písně Vladimír Poštulka
Zpívá Helena Vondráčková

Lokace

Česká republika, Brno (Česká republika), Ostrava (Česká republika), Zlín (Česká republika), Nizozemsko, Haag (Nizozemsko), Německo, Berlín (Německo)

Produkční údaje

Originální název

Akcept

Český název

Akcept

Podnázev

Příběh skladby

Anglický název

Accept

Pracovní název

Akcept, filmový dokument o soudobé hudbě

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

hudební, umělecký

Země původu

Česká republika

Copyright

2015

Rok výroby

2011—2015

Premiéra

premiéra 1. 6. 2016 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Příběh skladby v dokumentárním filmu Jana Hubáčka. Evoluce se nezastaví. Ani v hudbě.

Výrobce

Gnomon film

Nositelé copyrightu

Gnomon Production s.r.o., Hubafilm

Distribuce

Gnomon film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

84 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, BRD

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, anglicky

Podtitulky

české