Celovečerní debut francouzské scenáristky, režisérky a fotografky Stéphanie Di Giustoové Tanečnice těží z životopisné knihy italského kunsthistorika Giovanniho Lista, věnované Loïe Fullerové (1862–1928), průkopnici moderního tance a zároveň i jevištní techniky (zejména osvětlovací) z počátku dvacátého století, jež byla načas výraznou postavou secese. Autoři ve snímku sledují životní dráhu venkovské dívky Marie-Louise Fullerové z amerického Středozápadu na prkna pařížského kabaretu Folies-Bergère a Komické opery, kam se dostala díky vlastní píli a svému entuziasmu. Loïe Fullerová, jak znělo její umělecké jméno, vymyslela originální výrazový taneční styl, opírající se o v podstatě omezený pohyb ve vzdušných velkých hedvábných řízách, jejichž vlnění připomínalo motýlí křídla i díky pomoci tyčí, skrytých v rukávech. Součástí vystoupení bylo na svou dobu pokrokové využití osvětlovací techniky nebo zrcadel. Fullerová později založila i taneční školu a byla mentorkou nejznámější představitelky výrazového tance Isadory Duncanové. Přátelila se s řadou významných francouzských umělců, zabývala se též chemickými procesy, jež si dala patentovat podobně jako své taneční kreace, a byla dokonce členkou Francouzské astronomické společnosti. – Film se od autentického životopisu Fullerové v lecčems odlišuje, nejvýrazněji snad ve fiktivní postavě dekadentního hraběte Louise d’Orsay, jejího velkého příznivce a intimního přítele. Kromě rekonstruovaných vystoupení Fullerové zaujme Tanečnice atmosférou a strhujícím výkonem zpěvačky Soko v titulní roli, i zvláštní „zdušenou“ sexualitou (s patrnými lesbickými sklony nejen protagonistky). – Snímek vznikl ve francouzsko-belgicko-české koprodukci a zčásti se natáčel v Praze. Byl uveden za účasti režisérky na zahájení Festivalu francouzských filmů 23. listopadu 2016 v pražském kině Lucerna. -tbk-
Tanečnici Loïe Fullerovou odnášejí zcela vyčerpanou po představení... – Mladá Marie-Louise Fullerová žije se svým francouzským otcem Rubenem ve srubu na samotě. Musí vypomáhat při rodeu. Když je otec zákeřně zavražděn, vydá se v roce 1892 do newyorského Brooklynu jen s jeho kloboukem a revolverem. Proti své vůli se jí ujme matka Lili, působící v bigotním křesťanském protialkoholickém hnutí. Marie-Louise touží stát se herečkou. Začíná však jako modelka u fotografa, u nějž se seznámí s kolegyní Kate a od nějž se záměrně dá připravit o panenství. Později získá malou roli na divadle. Napadne ji, že by mohla tančit, a přemluví ředitele, aby jí dovolil vystupovat o přestávkách. Základem jejího tance je pohyb v dlouhých a velkých vzdušných řízách, jež rozviřuje pomocí tyčí, ukrytých v „rukávech“. Připomíná to pohyb motýlích křídel. Slaví úspěch. Připravuje si vystoupení pomocí pečlivých náčrtů a chce si patentovat svůj styl i pomůcky. Kate jí její tanec „ukradne“. Mezitím se Loïe Fullerová, jak si teď říká, seznámí s dekadentním hrabětem Louisem d’Orsay, který pravidelně čichá éter. Francouzský šlechtic je okouzlen jejím tancem i její nezávislou povahou. Navrhne jí, aby vystupovala v Paříži, kde může také (na rozdíl od Spojených států) získat své patenty. Dívka mu ukradne peníze a v Paříži se přihlásí u uměleckého ředitele slavného kabaretu Folies-Bergère Edouarda Marchanda. Přimluví se za ní jeho asistentka Gabrielle Blochová, z níž se stane její oddaná spolupracovnice (zjevně i kvůli své lesbické orientaci). Loïe připraví vystoupení, kde důležitou roli hrají kromě tance i barevná světla, což je na tu dobu velký pokrok. Zároveň tvrdě trénuje. Představení má obrovský úspěch, ale ona zcela vyčerpaná zkolabuje (viz začátek). – Do Paříže se vrátí rozvedený Louis. Odpustí přítelkyni krádež a dále ji podporuje. Ona se usídlí v jeho předměstském paláci a založí tu školu moderního tance. Se svými svěřenkyněmi neúnavně cvičí, zejména v přírodě. Dále také pracuje na svých vystoupeních i na svých „vynálezech”. Ředitel Komické opery Armand Duponchel jí nabídne angažmá. Tanečnice si klade tvrdé podmínky a pečlivě začne připravovat novou show, kde chce kromě osvětlení pracovat i se zrcadly. Když poprvé navštíví s žačkami Operu, způsobí tu jedna z nich, Američanka Isadora Duncanová, skandál, když tančí v sálech ve spodním prádle. Učitelku nová studentka zaujme, což se příliš nelíbí žárlící Gabrielle, která se obětavě stará o chod školy i představení. – Duponchel zamítne vystoupení japonské tanečnice a japonského hudebníka, které pozvala Fullerová. – Loïe trpí kvůli extrémnímu přepětí bolestmi a potížemi s očima, způsobené silným osvětlením na jevišti. Má trému před veřejností a na tiskové konferenci nechá Isadoru předvést výrazový tanec. – Loïe se pohádá s Isadorou, která má velký úspěch. Pomiluje se s Louisem, který jí dá čichnout éteru. Po usmíření s Isadorou se obě ženy políbí. Jenže vychytralá dívka, která má v Opeře vystoupit před svou mentorkou, má přemrštěné finanční požadavky, jež zhrzená Loïe odmítne. Američanka odjede. Zoufalá Loïe nezvyklá na alkohol se před premiérou opije. Zdá se, že vše je ztraceno, ale s pomocí Marchanda a Gabrielle tanečnice nakonec vystoupí. Zatímco Loïe v zaplněném sále tančí, Louis spáchá sebevraždu, když za jízdy zapálí svůj vůz. V tu chvíli v divadle nakrátko vypadne proud. Šťastná Loïe po vystoupení poprvé předstoupí před oponu a sejde mezi nadšené diváky, kteří uspořádají bouřlivé ovace. Gabrielle jí však řekne zprávu o Louisově smrti. – Loïe Fullerová dostane potvrzení svých patentů. Dál působí v Louisově sídle, kde vede svou taneční školu. -tbk-
Loïe Fullerová
hrabě Louis d’Orsay
Gabrielle Blochová
Isadora Duncanová
Edouard Marchand, umělecký ředitel Folies-Bergère
Armand Duponchel, ředitel Komické opery
Lili, matka Loïe
Ruben, otec Loïe
Jeff
Kate
Rud
lékař
Louisův poradce William
domovnice
dubl za Lily-Rose Depp – tanec
Giovanni Lista (Loïe Fullerová, tanečnice secese /Loïe Fuller, danseuse de la Belle Epoque/ – kniha)
Stéphanie Di Giusto /ž/, Sarah Thibau /ž/, Thomas Bidegain (spolupráce na scénáři)
Benoît Debie
Carlos Conti
Anaïs Romand /ž/
Géraldine Mangenot /ž/
Pierre Mertens, Thomas Desjonqueres, Erich Chevallier
Arnaud Fouquet (supervize), Hugues Namur (supervize), Mikros
Emmanuel Lanzi
Xavier Amblard
Alain Attal
Artemio Benki, Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, Vincent Maraval, Delphine Tomson /ž/, Arlette Zylberberg /ž/
Bruno Vatin
Laura Obiols /ž/, Philippe Deshaies (dodatečná hudba), Benoit Rault (dodatečná hudba)
Ludwig van Beethoven (Sedmá symfonie), Antonio Vivaldi (Čtvero ročních období)
Emmanuel Ferrier (supervize)
Jody Sperling /ž/ (tance Loïe Fullerové), Julie Bour /ž/ (tance Isadory Duncanové)
Fanny Sage /ž/
Francie, Paříž (Francie), Nord (Francie), Valenciennes (Nord), Isère (Francie), Grenoble (Isère), Seine-et-Marne (Francie), Château de Fontainebleau (Seine-et-Marne), Česká republika (Isère), Praha (Česká republika), Obecní dům (Praha), hotel Evropa (Praha)
Tanečnice
Tanečnice
The Dancer
La danseuse / La danseuse
film
hranýdistribuční
historický, psychologický, taneční, životopisný
Francie, Belgie, Česká republika
2016
2013—2016
konec distribučního monopolu 1. 5. 2026
zahraniční premiéra 28. 9. 2016 (Paříž, Francie)
zahraniční premiéra 28. 9. 2016 (Brusel, Belgie)
premiéra 19. 1. 2017 /nevhodné pro děti do 12 let/
Z farmářské dcerky hvězdou evropských kabaretů.
Les Productions du Trésor, Wild Bunch (koprodukce), Les Films du Fleuve (koprodukce), Sirena Film (koprodukce), Orange Studio (koprodukce), RTBF (koprodukce), Canal Plus (účast), Ciné Plus (účast), VOO (účast), BE TV (účast), CNC (účast), Cofinova 12 (spolupráce), A Plus Image 6 (spolupráce), Palatine Étoile (spolupráce)
Centre du Cinéma et de l'Audiovisuel de la Fédération Wallonie-Bruxelles, Le Tax Shelter du Gouvernement Fédéral de Belgique, Casa Kafka Pictures, Casa Kafka Pictures Movie Tax Shelter Empowered by Belfius, Státní fond kinematografie (Program filmových pobídek)
dlouhometrážní
108 min
DCP 2-D
1:2,39
barevný
zvukový
Dolby Digital
anglicky, francouzsky
české