Producent Jaroslav Bouček a režisér Martin Kubala spolu natočili tři dokumenty o tanečních umělcích českého původu, kteří působí v zahraničí a dosáhli světového renomé. Po snímcích o primabaleríně Darie Klimentové a choreografovi Jiřím Kyliánovi podnítil vznik medailonu prostě nazvaného Jiří & Otto Bubeníček fakt, že se sourozenci rozhodli ukončit taneční kariéru a v budoucnu se věnovat především společným projektům „na volné noze“ (choreografii, scénografii a autorské hudbě). Tvůrci zachytili toto přelomové období, při té příležitosti zrekapitulovali dosavadní uměleckou dráhu proslulého dua a nahlédli do jeho soukromí. - Bratři zvažují, kde se usadí. Hlavním domovem je pro ně Praha, protože zde mají rodiče. Jiřímu jsou blízké Drážďany a Ottovi Hamburk, kde byli v angažmá. Zároveň však nezapřou kočovnou krev a ve svých plánech směřují „do světa“. - Jiří a Otto se narodili v roce 1974 jako jednovaječná dvojčata do artistické rodiny Bertisů během zájezdu v polském Lubinu. Prožili šťastné dětství, hodně času trávili v manéži a s cirkusem jezdili od štace ke štaci. Na gymnastickém (cirkusovém) učilišti, kde zkoušeli akrobacii, si jejich schopností všimla profesorka Martincová a doporučila jim navzdory „pokročilému“ věku jedenácti let studium taneční konzervatoře, kterou absolvovali v roce 1993 pod vedením profesorů Andreje Halásze a Jaroslava Slavického. Svůj talent dále rozvíjeli v Hamburském baletu (Hamburská státní opera), kam nastoupili do angažmá k proslulému tanečníkovi a choreografu Johnu Neumeierovi (sourozence oslovil poté, co získali cenu v prestižní baletní soutěži v Lausanne v roce 1992). Velmi rychle se stali sólisty. Po třinácti letech (2006) přešel Jiří do baletu Semperovy opery v Drážďanech. Zlákala ho možnost být u zrodu nového souboru, který se zde zřizoval. Začal se věnovat i choreografii. Otto zůstal v Hamburku na pozici prvního sólisty. Uměleckou tvorbu navíc nasměroval ke scénografii, návrhům kostýmů a ke komponování. Na „odluku“ si bratři nějaký čas zvykali, společně alespoň jezdili tančit na přehlídky (tzv. gala). - Během kariéry Bubeníčci účinkovali v mnoha titulech, ve spolupráci s řadou slavných či rodících se tanečních hvězd a pod vedením významných a novátorských choreografů. Obdivují Williama Forsytha, který transformoval balet v dynamickou uměleckou formu, Jiřího Kyliána, Václava Kuneše a Matse Eka. - Jiří se ve čtyřiceti letech rozhodl ukončit kariéru. Právě byl obsazen do role Romea. Vytoužené postavě propadl a málem se zamiloval do německo-francouzské baleríny v roli Julie. Otto následoval bratrovo rozhodnutí, s domovskou scénou se rozloučil 12. července 2015 v představení Louskáček. Partnerkou mu byla dcera baletky, s níž v tomto titulu začínal. Jiřího poslední představení 11. listopadu 2015 byla Manon. Období baletního vystupování oběma přineslo silné emoce, ale ukončení angažmá nelitují. S českým publikem se rozloučili na turné Les Ballets Bubeníček. - V současnosti se věnují autorským projektům. Kvůli roční přípravě nostalgické romance Piano pro dortmundskou scénu, inspirované stejnojmenným filmem, jeli na Nový Zéland natočit autentické záběry krajiny. Představení uvedli i v Plzni v rámci projektu Evropské město kultury 2015. Vzhledem ke svému obdivu Japonska, kde je tanec na výsluní, přijali nabídku sestavit pro Tokio nový baletní soubor. Vedle toho produkují galavečery, připravují zájezdové projekty a sní o vlastním stálém souboru. - Jiří i Otto dosáhli formální dokonalosti, vrcholných výkonů a získali řadu ocenění. Jejich kariéra se prolíná stejně, jako se ve filmu prolínají scény, paralelně sledující jednoho či druhého tanečníka. Vzájemná soudržnost, souznění a podobný vkus vyniká v ukázkách společné práce a ve společných výpovědích; každý má jiný „náboj a směr“, přesto míří do stejného cíle. Ne vždy si zcela rozumí, ale respektují se. V náročné profesi i v soukromém životě, na nějž jim zbývá málo času (momentálně je Jiřího partnerkou moldavská tanečnice, Otto již několik let žije s houslistkou Annabelle Dugastovou), se vzájemně podporují. – Vizuálně přitažlivý portrét vyniká kultivovanou kamerou a promyšleným střihem. Tvoří jej ukázky z baletů, otevřené výpovědi protagonistů (prozrazující pojetí umělecké práce, detaily ze soukromí, záliby), taneční čísla ve speciální choreografii pro dokument (v charakteristickém oděvu včetně černých klobouků), natočená v nejrůznějších exteriérech a interiérech (střecha a páter noster pražské Lucerny, Státní opera Praha, opuštěné letiště, japonské metro, ulice metropolí), archivní fotografie a záznamy z představení. Obdivovatele i nezasvěcené diváky musí zaujmout nadstandardní a široký záběr noblesních umělců. – Snímek má televizní formát a celovečerní distribuční verzi. Byl uveden na 53. MTF Zlatá Praha a na 51. MFF v Karlových Varech. Česká televize jej letos zařadila do programu při příležitosti Mezinárodního dne tance. – O obou bratrech vznikl také TV dokument z obnoveného cyklu GEN (2016; r. Tereza Kopáčová-Vrábelová). -kk-
Výňatky z představení: Proven Lands (2016; hudba Petr Malásek, choreografie Jiří Bubeníček), Josefova legenda (hudba Richard Strauss, choreografie Stijn Celis, soubor baletu Semperovy opery, Drážďany 2014), Giselle (hudba Adolphe Charles Adam, choreografie David Dawson, soubor baletu Semperovy opery, Drážďany 2015), Romeo a Julie (hudba Sergej Prokofjev, choreografie John Neumeier, soubor Hamburského baletu, Hamburg 2015), Othello (hudba Arvo Part, Alfred Schnittke, Nana Vasconcelos, choreografie John Neumeier, soubor Hamburského baletu, Hamburg 2015), The Piano (hudební koláž Otto Bubeníček, choreografie Jiří Bubeníček, Dortmundský balet, Dortmund 2015), Romeo a Julie (hudba Sergej Prokofjev, choreografie Stijn Celis, soubor baletu Semperovy opery, Dráždany 2014), Louskáček (hudba Petr Iljič Čajkovskij, choreografie John Neumeier, soubor Hamburského baletu, Hamburg 2015), Louskáček (hudba Petr Iljič Čajkovskij, choreografie Aaron Watkin, soubor baletu Semperovy opery, Drážďany 2014), Theme and Variations (hudba Petr Iljič Čajkovskij, choreografie George Balanchine, soubor baletu Semperovy opery, Drážďany 2015), Neue Suite (hudba Luciano Berio, choreografie William Forsythe, soubor baletu Semperovy opery, Paříž 2014).
Filmové dotáčky: Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků 2016 (hudba Johann Strauss otec a syn, Josef Strauss, Eduard Strauss, Emil Waldteufel, Josef Hellmesberger, Carl Michael Ziehrer, Robert Stolz, choreografie Jiří Bubeníček, tančí sólisté Vídeňského státního baletu, Vídeň 2015), Le Pavillon DʹArmide (hudba Nikolaj Nikolajevič Čerepnin, choreografie John Neumeier, soubor Hamburského baletu, Hamburg 2015), LʹHeure Bleue (hudba Johann Sebastian Bach, choreografie Jiří Bubeníček, Les Ballets Bubeníček, Plzeň 2015), The Piano (hudební koláž Otto Bubeníček, choreografie Jiří Bubeníček, Les Ballets Bubeníček, Plzeň 2015).
Ve filmu byly použity záběry ze záznamu představení: Les Ballets Bubeníček (TV-2014; r. Gustav Skála), Slavnostní zahajovací koncert 70. Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (TV-2015; r. Tomáš Šimerda).
tanečník
tanečník
Martin Kubala, Jaroslav Bouček (natáčení v Japonsku)
Johana Mücková
Martin Kubala, Johana Mücková, Jaroslav Bouček
Martin Kubala, Filip Sanders (natáčení v Japonsku)
Filip Sanders, Jiří Kubíček (natáčení v Japonsku)
Jiří Kubíček, Jan Valouch, Jiří Šotola, Roman Čadek (mix zvuku)
Alexander Nardelli (výkonný producent ČT), Veronika Slámová (výkonná producentka ČT)
Jaroslav Bouček, Vítězslav Sýkora (kreativní producent ČT)
Kryštof Šafer (Buc-Film), Štěpánka Holubová (ČT)
Jan Peterka (ekonom Buc-Film)
Otakar Machek (Buc-Film)
Andrea Filičková (fotografka)
Petr Malásek, Studiový komorní orchestr
Česká republika, Praha (Česká republika), Národní divadlo (Praha), Lucerna (Praha), Německo, Drážďany (Německo), Hamburg (Německo), Dortmund (Německo), Japonsko, Tokio (Japonsko), Francie, Paříž (Francie), Rakousko, Vídeň (Rakousko)
Jiří & Otto Bubeníček
Jiří & Otto Bubeníček
Jiří & Otto Bubeníček
Jiří a Otto Bubeníčkovi
film
dokumentárnídistribuční
taneční, životopisný, umělecký
Česká republika
2016
2016
premiéra 8. 11. 2016 /přístupné bez omezení/
Dokumentární film Martina Kubaly a Jaroslava Boučka.
Buc-Film, Česká televize, Tvůrčí producentská skupina Vítězslava Sýkory (Česká televize), RWE
dlouhometrážní
63 min
DVD
1:1,78
barevný
zvukový
stereo, digitální zvuk
česká
česky
bez titulků