Chorvatský režisér Rajko Grlić se spoluscenáristou Antem Tomićem se ve filmu s neatraktivním názvem Ústava zabývají „kulturou nenávisti“, která poznamenává chorvatskou společnost od doby vzniku samostatného státu po rozpadu Jugoslávie. Podle nich v Chorvatsku vládne nacionalismus (zejména odpor vůči Srbům), antisemitismus a antagonismus vůči menšinám, ať už Romům nebo homosexuálům. To samozřejmě zcela odporuje textu chorvatské ústavy, o němž se ve snímku často mluví. Téma má ovšem mnohem obecnější platnost a nabývá na aktuálnosti vzhledem k tomu, že zmíněná „kultura nenávisti“ začíná dramaticky rozdělovat i společnost jinde ve světě. V komorním příběhu tří lidí, kteří jsou spojeni bydlištěm (starým domem v centru Záhřebu), se naplno odhalují předsudky v mezilidských vztazích, dané jak historicky, tak životní zkušeností. - Středoškolský profesor Vjeko Kralj je nacionalista, ale také homosexuál a travestita, syn fanatického ustašovce, o něhož se v bytě stará. Když ho na ulici zmlátí banda, která má spadeno právě na gaye, začne o něj (i o starce) pečovat zdravotní sestra a sousedka Maja. Její manžel, policista Ante Samardžić, je Srb. Maja požádá profesora, aby mu pomohl zvládnout ke zkoušce chorvatskou ústavu. Již od prvního setkání obou mužů se rozpoutají kontroverze, které se zkušená a empatická žena úspěšně snaží krotit. Nakonec vše končí smírem, ačkoliv protagonisté příliš nezmění své přesvědčení; jen oba pochopí, že vždy záleží na individuálním osudu a ne na zevšeobecňování antagonismů. Dobře napsaný i realizovaný film se opírá o přesnou charakteristiku postav, akceptovanou výbornými herci. - Autoři scénáře vydali i stejnojmennou knihu. – Jedním z koproducentů snímku je firma Rudolfa Biermanna In Film. -tbk-
Středoškolský profesor dějepisu Vjeko (Vjekoslav) Kralj žije v prostorném bytě v centru Záhřebu a stará se o beznohého otce Hrvoje, upoutaného na lůžko. Ten byl fanatickým ustašovcem a je dnes považován za národního hrdinu. Vjeko v noci vychází do ulic v ženském převleku jako Katarina a v baru zapíjí smutek nad ztrátou milence Boba, který před rokem zemřel. Nemůže otci odpustit, jak se k němu choval v dětství a mládí, když zjistil jeho sexuální orientaci. Při své péči mu to dává pocítit. Jednou Vjeka/Katarinu přepadne na ulici parta mladíků, zaměřující se na homosexuály. Muž skončí v nemocnici, kde ho ošetří zdravotní sestra Maja, sousedka z domu. Ta ho později dovede do bytu a postará se i o jeho otce. Bydlí v suterénním bytě s manželem, policistou Antem Samardžićem. – Sousedka začne za Vjekem docházet a požádá ho, zda by nepomohl manželovi naučit se ústavu; jako policista z ní totiž musí složit zkoušku. – První setkání obou mužů dopadne špatně. Vjeko jako ultranacionalista nechce, aby v chorvatské policii sloužili Srbové jako je Ante. Policistovi na oplátku vadí, že homosexuál učí děti. – Maja sousedovi vypráví, že Ante za občanské války bojoval v chorvatské armádě a byl zraněn. Vzpomíná, jak jezdili na motorkářské srazy, a zmíní se i o svém potratu. Manželé teď žádají o adopci. Zatím mají místo dítěte fenku Violetu. Proto Antemu vadí, že se v okolí potuluje muž, který zabíjí psy návnadou se střepy. Jednou ho málem přistihne. - Vjeko nabídne Maje šaty po matce a potají jí dává peníze. – Ante na vlastní pěst pátrá po pachatelích přepadení, jež policie odložila. Později ženě přizná, že tak chce profesorovi dokázat, že je lepší než on. – Vjeko při další hodině vyhodí souseda, protože je opilý, ale pak ho vezme zpět. Nicméně se kvůli Vjekovu nacionalismu opět pohádají. Podle Anteho by si Chorvati měli napsat novou ústavu, když nenávidí Srby, cikány, homosexuály i lidi s odlišným náboženstvím. Doma naštvaný policista zakáže Maje k sousedovi chodit. Otec ale trvá na tom, aby se o něj starala, a tak za ní musí Vjeko zajít, a ona se opravdu vrátí. Oba se postupně sbližují. Žena muže lituje za jeho nenávist. On jí vypráví o své lásce. Bobo byl vynikající violoncellista a umíral na těžkou nemoc. Zastřelil se na „lavičce sebevrahů“. Vjeko trpěl s ním a zůstal po milencově smrti naživu jen kvůli otci. – Ante v domě chytí studenta Stažiće, který už jednou profesora obtěžoval. Mladík tvrdí, že s přepadením učitele neměl nic společného, ale prozradí jméno vůdce party Bobanoviće. – Maja má sen, že by se mohli nastěhovat do profesorova bytu. Ví, že stařec brzy zemře a že ani Vjeko tu dlouho nebude. Jenže Kralj chce odkázat byt církvi. – Maja přinutí oba muže ke smíru. – Ante v noci zmlátí Bobanoviće a skončí kvůli tomu na policii. Vjeko zavolá otcovu známému ministrovi. Policista je díky tomu volný. Vyřídil si to s Bobanovićem sám, protože nenávistný mladík díky svému otci poslanci vždy ze všech obvinění vyvázl. – Ve škole se Stažić ptá po vyučování profesora, jaké to je, žít jako homosexuál. Pedagog pochopí, že mladík je na tom stejně jako on, a varuje ho: nejde si na to zvyknout. Mockrát se chtěl zabít, ale život je krásný a někteří muži také... – Maja pozve souseda domů na oběd. Ante jim recituje ústavu. Později při zkoušce uspěje díky triku, který ho Vjeko naučil. – Syn zjistí, že otec zemřel. Obleče ho do ustašovské uniformy a zavolá známému knězi. Pak si na sebe vezme ženské šaty, které právě ušil, a s pistolí v kabelce odejde. – Maja se s Antem radují nejen kvůli výsledku zkoušky, ale i kvůli tomu, že konečně dostali svolení k adopci dítěte. Vydají se to oslavit s Vjekem. Jenže v bytě je u mrtvého jen kněz. Maja ví, kde muže hledat. Najdou ho na „lavičce sebevrahů“. On jim tu smutně přizná, že se nedokázal zastřelit. Požádají ho, zda by šel za kmotra jejich adoptovanému dítěti. – Samardžićovi odjíždějí na motorkářský výlet. Fenku svěří sousedovi. Řeknou mu, že pokud budou mít chlapce, dostane jméno Vjeko, a pokud dceru, bude to Katarina. – Dvojice spokojeně odjede. A po ulicích dál chodí muž zabíjející psy... -tbk-
Vjeko Kralj
Ante Samardžić
Maja Samardžićová
Hrvoje Kralj
Ivan Stažić
Bobanović
páter Tomislav
Damir Pivac
Miroslav Pleše
policistka
barman
Ivan-Goran Vitez
Ante Tomić, Rajko Grlić
Branko Linta
Željka Burić /ž/
Leo Kulaš
Ana Bulajić Črček /ž/
Andrija Zafranović
Nenad Vukadinović, Srdjan Kurpjel (design zvuku)
Maja Vukić /ž/
Ivan Maloča
Rudolf Biermann, Dejan Miloševski, Jani Sever /ž/, Mike Downey, Sam Taylor
Josefína Borecká (koordinátorka)
neuvedeno
Duke Bojadziev, Edouard-Victoire-Antoine Lalo (Koncert pro violoncello), Georg Friedrich Händel (Trio sonata No. 16)
Chorvatsko, Záhřeb (Chorvatsko), Rijeka (Chorvatsko)
Ústava
Ústava
The Constitution
Ustav Republike Hrvatske / Ustava Republike Hrvaške / The Constitution / Ustav
Ústava Chorvatské republiky
film
hranýdistribuční
psychologický
Chorvatsko, Česká republika, Slovinsko, Severní Makedonie, Velká Británie
2016
2016
premiéra 6. 4. 2017 /nevhodné pro děti do 12 let/
Milostný příběh o nenávisti.
Inter Film Záhřeb, In Film (koprodukce), Revolution Production Skopje (koprodukce), Sever & Sever Lublaň (koprodukce), HRT (koprodukce), Film & Music Entertainment Ltd. (koprodukce), NP7 Záhřeb (koprodukce)
Hrvatski audiovizualni centar, Eurimages, Státní fond kinematografie (Program filmových pobídek), Agencija za film Republike Makedonije, Filmski centar Slovenije, Kreativní Evropa – Media EU
Inter Film, In Film, Revolution Production, Sever & Sever
dlouhometrážní
90 min
DCP 2-D, DVD
1:1,85
barevný
zvukový
5.1, Dolby Digital, digitální zvuk
chorvatsky
české