Režisérka Jana Počtová natočila v roce 2011 snímek Generace Singles o svých kamarádech, žijících stejně jako ona mimo stálý partnerský vztah. Sama mezi singles nadále patří, což je jeden z důvodů, proč se ve svém druhém celovečerním dokumentu (s mírně zavádějícím názvem) Nerodič rozhodla prozkoumat téma, které se jí v jejích sedmatřiceti letech týká – fenomén rodičovství. Několik protagonistů našla opět mezi přáteli, kteří velmi otevřeně spolupracovali a umožnili štábu být u řady intimních okamžiků (mj. početí „v přímém přenosu“), a další z nich s pomocí společností, zabývající se blízkou problematikou. Zároveň vybírala různé varianty rodičovství (a v jednom případě nerodičovství). Proplétá tak výpovědi šestice netradičních rodin, odlišných od klasického modelu (otec, matka, děti), jež představují lesbický pár, tzv. patchwork rodina, svobodná matka, žena s adoptovanými dvojčaty, rozvedený otec s dcerou ve střídavé péči a manželé odmítající mít děti. Zkoumá, proč a za jakých okolností si dnes lidé „pořizují“ potomky, jaké uzavírají svazky či jaké mohou nastat konstelace, případně proč se z vlastní vůle rozhodnou děti nemít. – Lehce autoterapeutický projekt filmařce umožnil ujasnit si postoj k početí a k výchově dětí. S empatií natočená a empatii vyžadující časosběrná sociologická sonda bez vynášení soudů ukazuje některé z mnoha podob, které v dnešní době mohou rodina i mezilidské vztahy mít. Klasická rodina chybí ve snímku záměrně: té se totiž autorka nebojí, tu si přeje. – Bezprostřední autorské výpovědi nechybí odlehčený komentář (v úvodu podpořený vtipnou animací fotografií) a důraz na autenticitu protagonistů, z nichž někteří svoji situaci komentují s nadhledem. – Tvůrcům se podařilo v rámci crowdfundingové kampaně na portálu Hithit na obrazovou a zvukovou postprodukci vybrat přes sto dvacet tisíc korun. Z výtěžku kampaně i z každého prodaného lístku slibují darovat pět procent na konto Fondu ohrožených dětí, který se stal oficiálním partnerem filmu. -mšr-
Režisérka Jana Počtová konstatuje, že svazek jejích rodičů i rodinné zázemí představuje zřejmě průměrně nefunkční rodinu (animace fotografií), a zamýšlí se nad tím, zda je v současnosti „rodina opravdu v háji“. Rozhodla se proto sledovat během dvou let v krátkých úsecích šest nekonvenčních „rodin“. – Zahořklá Tamara po porodu žije se synem Timurem u starostlivé matky Jany. Potýká se se ztrátou sebevědomí, cítí se citově vyprahlá a neatraktivní. Marně se snaží na dálku přimět biologického otce, aby převzal podíl zodpovědnosti za výchovu. Podle Timurovy babičky by měl být zapsán v rodném listě. Po roce Tamara přestala doufat, že by se muž k otcovství přihlásil. Přemýšlí, jak synovi jednou vysvětlí, že vyrůstal bez táty. – Osmatřicetiletá střihačka a skriptka Stanislava vhodného partnera nenašla. Sama proto adoptovala pětiměsíční dvojčata Rubianu a Floriána. V kojeneckém ústavu dlouho čekala na rozhodnutí soudu, aby se mohla s batolaty nastěhovat do venkovského domku. V novém prostředí se potýká s nevraživostí souseda, který negativními názory ovlivňuje i okolí. Žena se režisérce svěřuje, že je unavená. Výchova bez pomoci partnera, bez podpory rodiny a bez zastání představuje velkou psychickou zátěž. O dětech však mluví s láskou. Situace ji donutí odstěhovat se ze samoty do centra vesnice. – Lesbický pár Kateřina a Veronika má dvě děti. Veronika porodila Julču, Kateřina Sebíka. Veronika po nezdařeném těhotenství s dvojčaty touží mít ještě jedno dítě. Jako dárce spermatu si vybere homosexuálního kamaráda Robíka (žijícího s přítelem), kterého s Kateřinou pravidelně navštěvují. V jeho domě se snaží o neprofesionální umělé (respektive nekontaktní) početí. „Dětmi ze stříkačky“ jsou i prvorození potomci obou žen. – Veronika zdárně otěhotní a přinese „otci“ fotku z ultrazvuku. Jeho přítomnost u porodu si nepřeje (na rozdíl od přítomnosti Kateřiny). Rozechvělý Robík za ní přijde, až když s novorozenou dcerkou leží na poporodním oddělení. – Hana a Luboš jsou hlavami tzv. patchwork rodiny, tvořené kromě nich jejich dětmi různého stáří z předešlých vztahů a nejmladším společným synem. Žena má každé dítě s jiným otcem. Lubošovi potomci dojíždějí od maminek. Rázná Hana čelí neustálým dohadům, vznikajícím kvůli různým nárokům a zvyklostem odlišně vedených dětí. Účastní se setkání platformy Třetí rodič, na němž se nevlastní matky dělí o své dojmy a zkušenosti. Rodina jede vlakem na výlet do Německa. I zde Hana naráží: chce dopřát svým dětem něco jiného, než Luboš těm svým, což u potomků vede k řevnivosti. Žena však trvá na svém. – Čtyřicátník Joachim, formálně svobodný otec, má ve střídavé péči dceru Miu, se kterou tráví všechny víkendy. Z rozpadu vztahu stále ještě zažívá pocit smutku. Prozatím rezignoval na soukromý život, shledává za svízelné najít si partnerku, která by ho přijala i s dítětem. Péče o Miu je pro něj na prvním místě. Společně navštíví na chalupě Joachimovu matku, která dříve vystřídala dva partnery, až nakonec zůstala jako vdova sama se dvěma syny v pubertě. Muž konstatuje, že v jejich rodině dochází k manželským krizím v pětačtyřiceti letech. – Hudebník a spisovatel Tobiáš a ambiciózní socioložka a feministka Marcela se vzali po krátké známosti. Svorně se rozhodli, že děti nikdy mít nebudou. Energii chtějí investovat raději do kariéry, kterou Marcela označuje za svůj hlavní příspěvek světu. Podle Tobiáše je dítě rozhodnutím, jež nelze vzít zpět, mj. proto, že by vyžadovalo „kontinuální čas“. Marcelin bratr, který rodinu má, sestře a jejímu partnerovi závidí pohodu. Se ženou mají dohodnutá svobodomyslná pravidla, aby předešli vztahové krizi. Konstatují, že se nastavené sociální normy rozvolňují. – Veronika v porodnici narození druhého dítěte komentuje slovy „je to úžasný“. – Tamara pouští během vánočních svátků s Timurem na Vltavě lodičku se svíčkou. Otec dítěte se neozval, a tak se jím přestala zabývat. Stále jí pomáhá se situací nesmířená matka. – Joachim jede s Miou kabrioletem na výlet. Díky střídajícím se rodičům podle něj jeho dcera může mít dvakrát tolik zážitků. – Stanislava si vyčítá, jak se chovala k dvojčatům, když nezvládala situaci. Přestěhovala se zpátky do Prahy. – Hana je v manželství s Lubošem spokojená, jen doufá, že budou schopni některé situace řešit týmověji. – Tobiáš bude prostě pracovat. – Poslední slovo patří režisérce: chce být šťastná, žít s partnerem a mít děti, které podle ní dávají životu smysl. Na závěr konstatuje, že se díky natáčení a lidem, s nimiž se při tom setkala, přestala bát, že selže. –mrš-
Použité citace: Čarodějné pohádky (2002; r. Anna Habartová)
Věra Krincvajová (FC ČT)
Zdeněk Urban
Ivan Horák, Michal Deliopulos, Martin Roškaňuk, Kavkysound (mix zvuku), Ivan Horák (mix zvuku)
Magiclab, Bohdan Buďárek, Vsevolod Korovin, Michal Křeček (Magiclab), Vladimír Žán (Magiclab)
Golden Dawn (obraz), Josef Mikšík (obraz Golden Dawn)
Daniel Tuček (Golden Dawn)
Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Petr Cichoň (Bageterie Boulevard – Nadace Crocodille), Martina Hájková (Bageterie Boulevard – Nadace Crocodille)
Zdeněk Hala (ČT)
Magda Gärtnerová
Dušan Vozáry
Hudba k písni Edgar Summertyme Jones
Praha, Krč (Praha), Dětské centrum Thomayerovy nemocnice /Kojenecký ústav/ (Krč), Statenice (Praha), Přerubenice, Dučice (Přerubenice)
Nerodič
Nerodič
(Non) Parent
film
dokumentárnídistribuční
dokument
Česká republika
2017
2015—2017
premiéra 21. 9. 2017 /přístupné bez omezení/
Golden Dawn, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Bageterie Boulevard – Nadace Crocodille (koprodukce)
Golden Dawn s.r.o., Česká televize, Nadace Crocodille
dlouhometrážní
83 min
DCP 2-D
1:1,78
barevný
zvukový
Dolby Digital
česká
česky
bez titulků