Nerodič

Režisérka Jana Počtová konstatuje, že svazek jejích rodičů i rodinné zázemí představuje zřejmě průměrně nefunkční rodinu (animace fotografií), a zamýšlí se nad tím, zda je v současnosti „rodina opravdu v háji“. Rozhodla se proto sledovat během dvou let v krátkých úsecích šest nekonvenčních „rodin“. – Zahořklá Tamara po porodu žije se synem Timurem u starostlivé matky Jany. Potýká se se ztrátou sebevědomí, cítí se citově vyprahlá a neatraktivní. Marně se snaží na dálku přimět biologického otce, aby převzal podíl zodpovědnosti za výchovu. Podle Timurovy babičky by měl být zapsán v rodném listě. Po roce Tamara přestala doufat, že by se muž k otcovství přihlásil. Přemýšlí, jak synovi jednou vysvětlí, že vyrůstal bez táty. – Osmatřicetiletá střihačka a skriptka Stanislava vhodného partnera nenašla. Sama proto adoptovala pětiměsíční dvojčata Rubianu a Floriána. V kojeneckém ústavu dlouho čekala na rozhodnutí soudu, aby se mohla s batolaty nastěhovat do venkovského domku. V novém prostředí se potýká s nevraživostí souseda, který negativními názory ovlivňuje i okolí. Žena se režisérce svěřuje, že je unavená. Výchova bez pomoci partnera, bez podpory rodiny a bez zastání představuje velkou psychickou zátěž. O dětech však mluví s láskou. Situace ji donutí odstěhovat se ze samoty do centra vesnice. – Lesbický pár Kateřina a Veronika má dvě děti. Veronika porodila Julču, Kateřina Sebíka. Veronika po nezdařeném těhotenství s dvojčaty touží mít ještě jedno dítě. Jako dárce spermatu si vybere homosexuálního kamaráda Robíka (žijícího s přítelem), kterého s Kateřinou pravidelně navštěvují. V jeho domě se snaží o neprofesionální umělé (respektive nekontaktní) početí. „Dětmi ze stříkačky“ jsou i prvorození potomci obou žen. – Veronika zdárně otěhotní a přinese „otci“ fotku z ultrazvuku. Jeho přítomnost u porodu si nepřeje (na rozdíl od přítomnosti Kateřiny). Rozechvělý Robík za ní přijde, až když s novorozenou dcerkou leží na poporodním oddělení. – Hana a Luboš jsou hlavami tzv. patchwork rodiny, tvořené kromě nich jejich dětmi různého stáří z předešlých vztahů a nejmladším společným synem. Žena má každé dítě s jiným otcem. Lubošovi potomci dojíždějí od maminek. Rázná Hana čelí neustálým dohadům, vznikajícím kvůli různým nárokům a zvyklostem odlišně vedených dětí. Účastní se setkání platformy Třetí rodič, na němž se nevlastní matky dělí o své dojmy a zkušenosti. Rodina jede vlakem na výlet do Německa. I zde Hana naráží: chce dopřát svým dětem něco jiného, než Luboš těm svým, což u potomků vede k řevnivosti. Žena však trvá na svém. – Čtyřicátník Joachim, formálně svobodný otec, má ve střídavé péči dceru Miu, se kterou tráví všechny víkendy. Z rozpadu vztahu stále ještě zažívá pocit smutku. Prozatím rezignoval na soukromý život, shledává za svízelné najít si partnerku, která by ho přijala i s dítětem. Péče o Miu je pro něj na prvním místě. Společně navštíví na chalupě Joachimovu matku, která dříve vystřídala dva partnery, až nakonec zůstala jako vdova sama se dvěma syny v pubertě. Muž konstatuje, že v jejich rodině dochází k manželským krizím v pětačtyřiceti letech. – Hudebník a spisovatel Tobiáš a ambiciózní socioložka a feministka Marcela se vzali po krátké známosti. Svorně se rozhodli, že děti nikdy mít nebudou. Energii chtějí investovat raději do kariéry, kterou Marcela označuje za svůj hlavní příspěvek světu. Podle Tobiáše je dítě rozhodnutím, jež nelze vzít zpět, mj. proto, že by vyžadovalo „kontinuální čas“. Marcelin bratr, který rodinu má, sestře a jejímu partnerovi závidí pohodu. Se ženou mají dohodnutá svobodomyslná pravidla, aby předešli vztahové krizi. Konstatují, že se nastavené sociální normy rozvolňují. – Veronika v porodnici narození druhého dítěte komentuje slovy „je to úžasný“. – Tamara pouští během vánočních svátků s Timurem na Vltavě lodičku se svíčkou. Otec dítěte se neozval, a tak se jím přestala zabývat. Stále jí pomáhá se situací nesmířená matka. – Joachim jede s Miou kabrioletem na výlet. Díky střídajícím se rodičům podle něj jeho dcera může mít dvakrát tolik zážitků. – Stanislava si vyčítá, jak se chovala k dvojčatům, když nezvládala situaci. Přestěhovala se zpátky do Prahy. – Hana je v manželství s Lubošem spokojená, jen doufá, že budou schopni některé situace řešit týmověji. – Tobiáš bude prostě pracovat. – Poslední slovo patří režisérce: chce být šťastná, žít s partnerem a mít děti, které podle ní dávají životu smysl. Na závěr konstatuje, že se díky natáčení a lidem, s nimiž se při tom setkala, přestala bát, že selže. –mrš-