Sama

Anotace

Hodinový portrét herečky Luby Skořepové (vlastním jménem Libuše Skořepová; 21.9.1923, Náchod – 23.12.2016, Praha), která byla celý život členkou činoherního souboru Národního divadla v Praze, natočil jako inscenované dokumentární monodrama pod názvem Sama amatérský filmař a kulturní pracovník Otakar Faifr. Z původně soukromého projektu se stal autorův celovečerní distribuční debut. – Opuštěná zasloužilá umělkyně cítí, že ji kvůli stáří režiséři, divadlo, televize, film, přátelé i vlastní rodina nechtějí, ale nedokáže se s touto skutečností vyrovnat a zůstat nevyužitá a pasivní. I přes pokročilý věk se houževnatě snaží zorganizovat návrat na divadelní pódia. Nejdříve neúspěšně shání hru pro jednu či dvě herečky, nakonec napíše vlastní drama. Podaří se jí získat divadelní scénu, režiséra, hereckou partnerku, objednat plakáty, vylepit je a vše dotáhnout do zdárné premiéry. Musí však překonat četné problémy: naučit se text, ustát nezájem okolí, vytáčky režiséra, neschopnost kolegyně při zkouškách a výmluvy či faleš bývalých spolupracovníků z divadla. Vedle toho se podle momentálních sil stará o domácnost. – Úvod snímku tvoří sestřih ze dvou filmových a mnoha televizních a divadelních rolí Luby Skořepové. Základní děj je nasnímán v hereččině neuspořádaném vinohradském bytě (atmosféru zachycují dlouhé statické záběry), odkud hrdinka vše telefonicky řídí. Protiklad současné „mizérie“ tvoří pečlivě vřazené vzácné a ojedinělé ukázky ze soukromého rodinného archivu (umělkyně byla i amatérskou filmařkou), k nimž někdy zaznívají její úvahy či komentáře (mj. na téma soukromí versus herectví). Závěr tvoří šot z nedůstojného pohřbu ve foyer Národního divadla v lednu 2017. – Ačkoliv jsou všechny scény sehrané, působí přirozeně a naléhavě. Vždy autentická Luba Skořepová nezaměnitelným stylem a jakoby mimochodem předává úpěnlivý vzkaz všem, kteří mají závěrečnou životní etapu před sebou. Tvůrcům se více než zdařile povedlo splnit základní poslání snímku, tedy upozornit na samotu a nedůstojné stáří lidí jakékoliv profese. – Divadelní hra Nezlobíš se...? měla premiéru 13. října 2012 v divadle Kolowrat (režie Pavel Šimák, druhá role Jaromíra Mílová). – Na filmu se podíleli další profesionální tvůrci bez nároku na honorář a koprodukčně do něj nakonec vstoupila i Česká televize. Částku tři sta tisíc korun na dokončení projektu v průběhu roku 2017 doplnili i přispěvatelé na portálu Hithit.com. Premiéra se uskutečnila 21. září 2017 v pražském divadle Rokoko. Snímek je kromě kin určen též k promítání v divadelních sálech. –jl–

Obsah

Poznámka

Archivní materiály: Soukromý archiv Luby Skořepové; Národní filmový archiv – Podobizna (1947; r. Jiří Slavíček), Křížová trojka (1948; r. Václav Gajer); Česká televize – Odcházeti s podzimem (TV–1965; r. Václav Krška), Bellevue (TV–1969; r. Jiří Bělka), Trapasy 2 (TV–1970; r. Petr Schulhoff), Sto dukátů za Juana (TV–1971; r. Jaromír Pleskot), Seznámení hledají (TV–1972; r. Jiřina Pokorná), Konec agenta č. 312 (TV–1974; r. Václav Hudeček), Krejčí Šajtle Dobrodruh (TV–1974; r. Václav Hudeček), Hadrián z Římsů (TV–1976; r. Karel Pokorný), 30 případů majora Zemana – epizoda Loď do Hamburku (TV–1975; r. Jiří Sequens), Nebojte se na Česnečce (TV–1980; r. Libuše Koutná), Národní divadlo 10 (TV–1981; r. Tomáš Bílý), Darmošlap z Nemanic a princezna Terezka (TV–1983; r. Svatava Simonová), Televizní klub mladých 6/85 (TV–1985; r. Antonín Vomáčka), Případ pro zvláštní skupiny – epizoda Veronika a páv (TV–1988; r. Jaroslav Dudek), Strýček Váňa (TV–1992; r. Jiří Věrčák), Pozůstalost (TV–1993; r. Zdeněk Potužil), Rok na vsi (TV–1995; r. Zdeněk Potužil), Dnes večer s babičkou – Babičkovské variace (TV–1999; r. Stanislav Zeman), Úsměvy Luby Skořepové (TV–2000; r. Pavel Vantuch), Divadlo žije 2007 – Divadlo žije! České scény (TV–2007; r. neuveden), Uvolněte se, prosím (TV–2007; r. Vojtěch Nouzák), Všechnopárty (TV–2007; r. Viktor Polesný), Události v kultuře (TV–2014; r. Hanuš Hackenschmied). Ve filmu jsou použity fotografie Aleny Hrbkové.