Režisérka Hana Ludvíková Muchová navazuje ve svém debutu Sbohem děcáku na středometrážní absolventský snímek Hranice ghetta (2010), během jehož natáčení se zrodily její zájem o problematiku dětí z dětských domovů a dlouhodobá spolupráce se svěřenci jednoho takového ústavu v Ústí nad Labem. V horizontu deseti let sledovala přerod dětí v dospívající osobnosti a v celovečerním filmu, začínajícím rokem 2012, se zaměřila na období okolo dosažení plnoletosti. Osmnáctiletí klienti, často romského původu, musejí, pokud chtějí zůstat pod ochranou ústavu, podepsat smlouvu o dobrovolném setrvání, potvrzující, že budou nadále dodržovat daná pravidla. Do té doby „krotcí“ svěřenci, o které pečovaly zkušené vychovatelky („tety“), mají své sny a předsevzetí, jak se svým osudem naloží za zdmi dosavadního domova a jak se postarají o své budoucí potomky. S lákavou „svobodou“ a s ní spojenou odpovědností, jež přináší starosti a povinnosti, však neumějí nakládat. Většinou se po unáhleném opuštění ústavu ocitají v situacích, s nimiž se těžko vyrovnávají, a žijí jako „na houpačce“. – Tři plnoletí protagonisté startují ze stejných podmínek, ale namíří do různých „stran“. Navzdory problémům jim nelze upřít snahu uchytit se ve společnosti, zorientovat se a naplnit touhu někam patřit. Především Jára s úsměvem a s jistou vyrovnaností či odevzdaností buduje početnou rodinu, Simona (Robbie) po mnoha trpkých peripetiích odhodlaně přistoupí k několikrát odložené změně pohlaví a Lukáš se pokusí o nový začátek po řadě pochybení. – Sociální dokument na třech konkrétních případech poukazuje na pravděpodobně zásadní a častý problém bývalých klientů dětských domovů, kteří se složitě adaptují na samostatný život. Časosběrný materiál doplňují mezititulky a předěly ve formě tmavého plátna. Nezapře zaměření producentské společnosti Hany Třeštíkové a inspiraci v díle průkopnice časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové. -kk-
2008. Svěřenci dětského domova natáčejí v rámci výuky angličtiny videa podle vlastních scénářů. - O 4 roky později. Dětský domov v Ústí nad Labem. Simona, v děcáku od 6 let. Dívka od dvanácti let touží být klukem. Učební obor pomocná kuchařka by měnila za zedničinu. Plánuje založit rodinu, přestože se rozhodla pro nevratnou změnu pohlaví. Mluví o sobě jak v mužském, tak v ženském rodě. – Lukáš, v děcáku od 3 let. Sedmnáctiletý adolescent neví, proč skončil v ústavu. Věnuje se hip-hopu. Domov chce opustit po vyučení a „být v pohodě“. – Jára, v děcáku od 10 let. Mladík se obává, že jeho cíle, tedy dodělat školu, najít si byt a založit rodinu se dvěma dětmi, jsou pouze nesplnitelné sny. – Lukáš po půl roce. Před oslavou „teta“ právě plnoletému chlapci sdělí, že se pravidla pro něj nemění, ale může třeba beztrestně kouřit mimo objekt. Mladík podepíše dohodu o dobrovolném pobytu. Venku s kámoši probírá „bod zlomu“: přijal určitá předsevzetí, ale současně říká, že si bude dělat, co chce. Jára se s ním dohaduje o budoucnosti bez zázemí děcáku a zmiňuje odstrašující případy. – Vychovatelky pomáhají Lukášovi sehnat brigádu. – Jára po roce. Osmnáctiletý „Jaroušek“ vyslechne poučení a podepíše dohodu o pobytu. Nejdůležitější podmínkou je dokončení školy. Na památku dostane hodinky. Vychovatelka věří v jeho schopnosti. Po oslavě zamíří Jára ven. S kamarády probírá situaci, volnost shledává jako starost; doposud vše řešil ústav. Pozastavuje se nad lidmi, kteří dají novorozence do popelnice, když existují babyboxy, anebo nad těmi, co dají rodiče do domova důchodců. – Režisérce se Jára přizná, že na padesát procent má čtyřměsíční holčičku. S dívkou Andreou, která si není otcovstvím jistá, se dal znovu dohromady a tvrdí, že má dítě rád. Řeší, zda za této situace zůstane v domově. – Simona po měsíci, Praha. V 19 letech odešla Simona z děcáku do Prahy. Bydlí u své bývalé vychovatelky, tzv. „tety“, která ji vzala k sobě domů. Dívka je šťastná, ochránkyni zná osm let a důvěřují si. Našla zázemí, není vystresovaná, připravuje se na psychotesty předcházející procesu změny pohlaví. Je odpovědná sama za sebe. – Po 2 týdnech se Jára rozhodl z děcáku odejít. Mladík se přestěhoval do Doks, aby finančně pomohl přítelkyni a postaral se o děcko. Režisérka má obavy: nedokončil školu a nemá zkušenosti. Jára hledá manuální práci. Výučnímu listu nepřikládá důležitost. Rozhodl se tak v obavách, aby neztratil partnerku. Snaží se být zodpovědný. – Lukáš po 5 měsících. Mladý muž se za tmy vypravuje do práce. Ředitelka dětského domova pomohla Lukášovi sehnat brigádu v Praze. Lukáš ale svého šéfa moc nepotěšil. Vedoucí provozu svěřence odhadl: mladík žije hip-hopem a nebaví ho vybraný obor kuchař-číšník. Problémy vyvrcholily po jeho návratu z hip-hop kempu. Z výchovných důvodů s ním ukončil spolupráci: Lukáš by měl zažít, že za prohřešky přijde trest. - Vychovatelka má zkušenost, že s dovršením osmnácti let nastanou problémy. Stejně tak tomu je u Lukáše, který neudělal opravnou zkoušku z matematiky. Pokud to neuvede do pořádku, bude muset opustit dětský domov. Přišel také o možnost trvalé práce v místě brigády. - Na vyhlídce nad smogovým městem Lukáše napadají slova špína, drogy, děvky atd. Když byl malý, všechno bylo „zařízený“, teď má starosti. Uznává, že zlobí, a ještě se nerozhodl, jak dál. Negativně mluví o ředitelce a vyhrožuje, že jí ukáže, jak se o sebe umí postarat. – Simona po 15 měsících, Praha. Dívka nastoupila na vytouženou SOŠ stavební a učí se na lakýrnici. Čte knížku o svém idolu Michaelovi Jacksonovi. Žije u „tety“ a s vlastní rodinou se nestýká. Zaměřila se na vyučení. Půl roku má přítele, v budoucnu chce děti. Rozhodla se zůstat ženou. – Simona po měsíci. Roztrpčená „teta“ režisérce po telefonu potvrdí, že Simona nedokáže řešit důsledky svého chování. Po neshodách od ní odešla. – Jára po 3 měsících, Doksy. Jára odešel za svou přítelkyní Andreou, aby pomohl s péčí o její dvě malé děti. Občas je navštěvuje i Járův bratr. Andrea učí neznalého Járu vyřizovat běžné záležitosti na úřadech. Mladík se stará o malou Natálku. Přítelkyně (která má ještě starší dítě) si otráveně stěžuje, že je partner žárlivý. - Jára konstatuje, že musí rychle dospět. Ve vyhrocených situacích už chtěl „zdrhnout“. Živí sebe, Andreu i její dvě děti, ale nestěžuje si. – Simona po týdnu. Dívka překypuje štěstím, vrátila se po letech domů. Uznává, že se u „tety“ měla dobře, ale vztah k vlastní rodině převážil. Popisuje shledání s mámou a se sourozenci. – Lukáš po půl roce. Režisérka se nemůže mladíka dovolat a nechává mu vzkaz. - Lukáš je tři měsíce na ulici, má dívku, těsně před absolvováním musel opustit školu a odejít z děcáku. Dostal deset tisíc, které obratem utratil. Ochranu domova nemá a na kamarády se nemůže spolehnout. Hrozí mu, že skončí jako bezdomovec. Je ovšem vděčný za to, že poznal lásku. – Simona po 2 měsících, Tanvald. Dívka bydlí u tety Lenky, od nezodpovědné mámy, pro kterou nemá dobré slovo, odešla. Režisérka jí předá manuál s kontakty pro případ nouze. Simona těhotná s partnerem, který se však vrací k manželce. Má dalšího nápadníka. Dušuje se, že by dítě do děcáku nedala a že pro něj udělá první poslední. – Jára po 9 měsících, Doksy. Mladík pečuje o děti. Chtěl by koupit starší baráček, ale když nemá stálou práci, nedosáhne na hypotéku. – Simona po měsíci, Železný Brod. V Tanvaldu došlo k hádce mezi několika rodinami. Dokonce hrozilo, že Simonu zmlátí. Ta se snažila nalézt ochranu u svého otce. Dívka vyhledala otce. Snaží se vypátrat, kdo z rodičů ji týral. Právě kvůli tomu skončila v děcáku, ale každý jí říká něco jiného. Nasazuje na mámu. Potratila a bojí se zdravotních následků. – U babičky, Železný Brod. Stará žena vzpomíná na zanedbávání malé Simony ze strany matky a její rodiny. Popuzeně mluví o synovi alkoholikovi, ale Simona se táty zastane: s babičkou za ní jezdili do děcáku jako jediní. – Lukáš po měsíci. Mladík se musí přestěhovat z nevlídného bytu na ubytovně do azylového domu, neboť nepořádní spolubydlící nezaplatili nájem. Je stále se slečnou. Kšeftuje s marihuanou, kterou údajně sám nekouří, a má nastoupit do práce. – Lukáš po měsíci. Mladík má auto. Navštívil mámu, ale ta je pro něj cizí. – Simona po měsíci, Liberec. Dívka získala pokoj v domově na půl cesty (Most k naději). Vyhovuje jí režim, na který je zvyklá z děcáku. Chce vyhledat pomoc psychologa: má zmatek v hlavě a neví, co se sebou. V kanceláři přijímá výtky a trestný bod za pozdní příchod na brigádu. Klid nachází v kostele. – Lukáš po 8 měsících. Přítelkyně je v sedmém měsíci těhotenství. Lukáš je ve vazbě. – O 5 měsíců později. Lukáš rapuje o situaci. Neuměl řešit problémy a nakonec skončil ve vazbě v Litoměřicích kvůli úvěrovým podvodům a za přepadení (elpaso), které provedl pod vlivem drog. Vyfasoval podmínečný trest. Ve vězení četl bibli. Zaujalo ho Lukášovo evangelium. S přítelkyní Janou se rozešel. Nadšeně vypráví o měsíční dceři Janičce, ale pochybuje o otcovství. Chce zjistit pravdu a postarat se o dítě. Vzorem mu je Jára. – Jára po 16 měsících, Jestřebí. Muž pracuje pro firmu, likvidující stavební konstrukce. Pomáhá i švagrovi na zahrádce a se zedničinou nebo dělá v lese. Bojuje s nejistotou. Do rodiny přibyla holčička Dianka. Andrea s nevelkým nadšením potvrzuje, že se Jára o ně dokáže postarat. Museli se přestěhovat, s pronájmem měli kvůli původu problémy. – Simona po roce, Liberec. Chlapecky vyhlížející Simona je ve třetím ročníku. Doufá, že školu dodělá. Znovu se chystá na proměnu. Vybrala si jméno Robbie. Až uzná matrika změnu, prodělá roční hormonální léčbu a pak operaci. – Po 3 měsících, Praha. Robbie. Simona/Robbie absolvuje pohovor u sexuologa a psychologa Petra Weisse. Přiznává se, že se několikrát pokusil o sebevraždu, neboť se trápil, že okolí nepřijímalo jeho pocity. – Poslední natáčení, 2016. Jára. Rodina se rozrostla o školáka Míšu, syna Andreina bratra. Bez jejich zásahu by skončil v dětském domově. Jára podpořil rozhodnutí svými zkušenostmi: ústav se o něj postaral, za což je vděčný, ale lásku dá dítěti hlavně rodina. Váhavě přiznává, že je šťastný, svůj život vložil do budování rodiny. – Robbie. Po roční hormonální kúře Simona „vyrostla“ v muže. Čeká na operaci. Je spokojený a rozhodnutý. Chce se stát dobrým otcem. - Lukáš. Nad problematickým mladíkem „převzal“ dozor doposud neznámý strýc, otec podobně starého syna, který byl sám adoptovaný a léta neznal rodinu. Dal Lukášovi šanci „zapomenout“ na fetovací období a sehnal mu práci (luxování autobusů). Mladík si nepřipouští, že Janička je jeho dcera. O starých časech nechce nic slyšet. Venku rapuje… -kk-
Hana Ludvíková Muchová, Zdeněk Marek (spolupráce na scénáři)
Ivana Pauerová Miloševič (ČT), Vít Janeček (dramaturgická spolupráce), Kateřina Krobová (dramaturgická spolupráce)
Milan Petrinjac (záznam zvuku), Jiří Gráf (záznam, design, střih a mix zvuku), Lukáš Kosek (záznam zvuku), Vojta Knot (záznam zvuku), Adam Bláha (záznam zvuku), Martin Blauber (záznam zvuku), Vítek Jíra (záznam zvuku), Štěpán Trčka (záznam zvuku), Lukáš Tvrdoň (záznam zvuku), Filip Skuhrovec (záznam zvuku), Petr Lenděl (mix zvuku)
Jiří Vlach (výkonný producent ČT)
Hana Třeštíková (Produkce Třeštíková)
Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)
Zdeňka Kožárová (Produkce Třeštíková)
Lucie Zvěřinová (ČT)
Jiří Karásek (grafický design), Studio Marvil (grafický design)
Ústí nad Labem, dětský domov (Ústí nad Labem), rozhledna (Ústí nad Labem), Praha, Žižkov (Praha), Střelecký ostrov (Praha), Doksy, Máchovo jezero (Doksy), Tanvald, Železný Brod, Liberec, Most k naději (Liberec), střední odborná škola (Liberec), Jestřebí u České Lípy, Ještěd (Liberec)
Sbohem děcáku
Sbohem děcáku
Bye Bye Children's Home
Kofola Children
Kofolové děti
film
dokumentárnídistribuční
časosběrný
Česká republika
2017
2008, 2012—2017
premiéra 23. 11. 2017 /nevhodné pro děti do 12 let/
Téměř celé své dětství vyrůstali v ústavu. Nemají domov, nemají rodinu. Netuší, kde budou bydlet a jak si budou vydělávat. Lukáš chce být slavný Hip-Hopper. Simona plánuje jít na operaci změny pohlaví. Jarda by chtěl mít velkou rodinu.
Produkce Třeštíková s.r.o., Česká televize (koprodukce), Tvůrčí producentská skupina Aleny Müllerové (Česká televize)
dlouhometrážní
92 min
DCP 2-D, DVD, MP4, BRD
1:1,85
barevný
zvukový
5.1, digitální zvuk
česká
česky
bez titulků