Milda

Země původu

Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2014—2017

Premiéra

1. 11. 2017

Minutáž

74 min

Kategorie

film

Žánr

politický

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Milda

Český název

Milda

Anglický název

Milda

Anotace

Časosběrný dokument Pavla Křemena Milda je kritickým portrétem předposledního generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ a tedy ve své době nejvyššího československého politika Miloše (vl. jm. Milouše) Jakeše (1922–2020). Ten se ve snímku sám prezentuje jako skromný, osaměle žijící penzista, ale také jako stále přesvědčený komunista, věřící, že za socialismu bylo „lidu“ mnohem lépe, než je mu dnes. Kamera jej zachycuje v soukromí jeho zanedbané vily, později po přestěhování i v novém bytě, na různých cestách po místech, kde se narodil a kde působil, ale také třeba na běžkách na chalupě a především na různých akcích, pořádaných starými soudruhy nebo přímo Komunistickou stranou Čech a Moravy. Režisér ponechává Jakešovi prostor k vyjádření a ten vzpomíná na minulost, na setkání s čelnými představiteli socialistického tábora i na události ze svého soukromí. Režisér využívá četné archivní materiály, jimiž charakterizuje historické události a používá i útržky Jakešových vystoupení včetně legendární promluvy v Červeném Hrádku (17. 7. 1989). Na základě těchto dobových materiálů konfrontuje někdejšího politika se skutečnostmi komunistické zvůle a lidských tragédií, od politických procesů, přes srpnové události a normalizaci až k Listopadu 1989. Klade sveřepému a vitálnímu starci přímé dotazy, na něž se většinou dočká stereotypní odpovědi, že taková byla doba, že byla studená válka a že klady režimu vždy převyšovaly nad „nedostatky“ a „přehmaty“. Několikrát se však zaťatý bolševik neudrží, vztekle se urazí a odmítne dál mluvit. V těchto okamžicích se film stává zároveň studií pokřiveného charakteru, vlastního nejen Jakešovi, ale i ostatním nepoučitelným komunistům, kteří z historického vývoje nic nepochopili. Křemen dokonce neváhá Jakeše konfrontovat s oběťmi režimu, s disidentem Františkem „Čuňasem“ Stárkem nebo s pořadatelem legendárního trutnovského hudebního festivalu Martinem Věchtem, který bývalého „vrchního bolševika“ na festival pozve. Z Jakešovy rodiny se ve filmu objeví pouze jeho bratr Jan a pravnuk Simon Dytrych. – Publicisticky laděný snímek byl zařazen do distribučního projektu Česká radost v českých kinech 2017. -tbk-

Obsah

Miloš Jakeš (nar 1922) byl téměř 40 let ve vrcholných funkcích KSČ a státních orgánů. V roce 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ a tím i nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1990 je v důchodu. Dnes je Miloš Jakeš starý penzista, který bydlí v zanedbané vile na Hanspaulce a stará se sám o sebe. – Jakeš se účastní komunistických oslav 1. máje na Pražském výstavišti v roce 2015. Soudruzi se s ním fotí a přejí mu zdraví. Podepisuje svou knihu Dva roky generálním tajemníkem. Dohaduje se s antikomunistickým demonstranty. Konstatuje, že se nestydí a že by „přitvrdil v obhajobě minulosti, která byla dobrá“. – Ve vile ukazuje starý pán svůj velký portrét, který si přivezl z návštěvy Severní Koreje, i další „suvenýry“ z cest. Před rodným domem v jihočeské vesničce České Chalupy vzpomíná, že mu od mládí říkali Milda. Otec byl vyučený truhlář, ale práce bylo málo, a tak je živilo drobné hospodářství. Od mládí na něm musel pracoval i on. Jeho sestra Libuška umřela ve dvou letech. – Jakeš doma ukazuje lednici a mrazák. Sám si dělá švestkové knedlíky a pečlivě si vede účetní knihu. S manželkou, která už zemřela, prožil 70 let života. Nad fotoalbem vzpomíná na seznámení s ní. Oba pracovali u Bati ve Zlíně. Vzali se v roce 1943 a byt dostali v roce 1948. Do té doby žili odděleně. Jakeš ukazuje činžák ve Zlíně, kde bydleli. Navštíví svého tehdejšího, dnes už nemohoucího starého mistra. Před jeho příbuznými se zmíní o sebevraždě vnuka, k níž ho podle něj dohnala nenávist vůči jeho jménu. V roce 1952 se přestěhoval do Prahy. Pak šel studovat do Moskvy. – Začínal u Bati, kde se vyučil na elektrikáře. Znárodnění Baťových podniků bylo nutné. Působil tu pak jako předseda okresního národního výboru a podílel se i na kolektivizaci zemědělství. – Jakeš s filmovým štábem navštíví majitele garážového muzea komunismu. U portrétů a byst tvrdí, že zakladatelé hnutí bojovali za lepší svět. Zlehčuje procesy i úlohu Gottwalda. Poprava Milady Horákové byl prý omyl při obraně země proti studené válce. Stařec se rozhorlí a odmítne dál o procesech mluvit. Podle něj se dnes šikanuje taky. – Jakeš zametá sníh před domem. Jako novoroční předsevzetí si dal dopsat knihu. – S bratrem vyrazí starý pán na běžky, a pak spolu na chalupě vzpomínají. Bratr mu radil, aby vzal generálního tajemníka po Husákovi. – Před budovou bývalého ÚV KSČ mluví Jakeš o tom, jak dlouho tu dělal. Konstatuje, že z něj dělali blbce, ale on se prý vždy dobře učil. Ukazuje pak stará vysvědčení a také vysoká vyznamenání. Doma u přenosné televize od Gorbačova si stěžuje na tohoto politika, který pomohl zlikvidovat socialismus. Neodpustí mu, že si za to navíc přijel vyzvednout vyznamenání. Podle něj zradil. – Archivy ze srpna 1968. Nad záběrem polibku s Brežněvem tvrdí Jakeš, že se tak líbají i státníci na Západě. Brežněv byl podle něj emocionální člověk, který se klidně i rozplakal. On o „vstupu vojsk“ nevěděl, byl tehdy na dovolené v SSSR. Ale spojenci prý museli reagovat. Po Listopadu 1989 byl Jakeš ještě s Jozefem Lenártem a s Vasilem Biľakem obviněn z vlastizrady, ale museli je zprostit obžaloby. - Pravnuk Simon žije se starým pánem ve vile a chválí ho jako dobrého člověka. Přiznává ovšem, že doba, v níž byl praděd všemocný, mu není sympatická. – Jakeš ukazuje režisérovi své obleky. Tvrdí, že tehdy existovalo kolektivní rozhodování a on prý žádnou pravomoc neměl. Chlubí se děkovným dopisem od Karla Gotta. Vzpomíná na soukromé oslavy se soudruhy, kdy Biľak s Fojtíkem zpívali, ale žádné přátelství mezi komunistickými špičkami nebylo. V soukromí se například vůbec nenavštěvovali. – Jakeš doma našel cigarety pravnukových přátel a chtěl přes známého kriminalistu zjistit, zda v nich není třeba marihuana. Později se setká v hospodě s někdejším disidentem Františkem Čuňasem Stárkem a se zarostlým Jakubem Stankovičem. Baví se o svobodě a o tehdejší perzekuci. Stařec kontruje, že „celkový vývoj byl správný“ a že řada špatných věcí byla dána mezinárodními událostmi. – Filmaři zavezou Jakeše do zchátralého kulturáku v Červeném Hrádku. Muž komentuje svůj tehdejší projev, který byl prý zneužit, aby ho zesměšnil. – Režisér Jakešovi ukazuje listopadová hesla proti němu, a ten tvrdí, že „problém je vyřešen“. U pomníčku na Národní třídě se zmiňuje o zasedání ÚV KSČ 24.11.1989 a o své rezignaci. Obhajuje tehdejší policejní zákrok tím, že všude ve světě se při nepovolených demonstracích rozhánějí demonstranti a že studenti provokovali. Dodnes neví, zda to byla chyba nebo přednost, že armáda nezasáhla, protože on tehdy nesvolal bezpečnostní radu státu. – Jakeš se stěhuje do bytu na sídlišti. Synové vilu prodali kvůli rodinným problémům. Zmiňuje se o tom, že neměl a nemá v noci žádné sny. – Jakeše navštíví v novém bytě Martin Věchet, zakladatel slavného festivalu Trutnoff Open Air. Nad skleničkou s ním diskutuje o obtížích, které měl za socialismu. Ale starý bolševik opět vede svou. Tvrdí, že písně naleptávali na přání Američanů jednotu českého a slovenského lidu a že naše společnost byla výkonnější, kulturnější a vzdělanější než dnes, kdy se krade ve velkém. Vše ostatní jsou podle něj pomluvy. Jakeš připije na lidovou demokracii, ne na „panskou demokracii“. Těsně před začátkem festivalu komunista svou účast na něm, proti níž se ostatně postavila řada lidí, odmítne. – Starý pán vyrazí do restaurace Gerbera na setkání bývalých a současných funkcionářu strany. Při krátkém projevu blahopřeje soudruhům k výdrži a konstatuje, že většina lidu by chtěla obnovu a že komunistické myšlenky zůstaly, i když je třeba začít znovu boj v nových podmínkách. – Před budovou severokorejského velvyslanectví, kam byl pozván, konstatuje někdejší politik, že v Severní Koreji je poctivý komunismus a že pracovní tábor je správná věc. – Zase se zlobí na režiséra, který mu klade „nepříjemné“ otázky. Film má být o něm jako o člověku, který byl v určitou dobu ve vrcholných orgánech státu. Režisér je tu od toho, aby zaznamenal jeho názory a ne aby na něj útočil. Zase se urazí. – Později komentuje fakt, že byl vyloučen ze strany a že ho nic horšího nemohlo potkat. Tehdejší vedení to potřebovalo na něj svést, aby strana neutrpěla. – Jakeše srazilo na ulici auto. Muž se zhmožděným obličejem mluví o tom, že si na svůj život nestěžuje. Prožil jej podle sebe čestně a rád by se dožil přistání člověka na Marsu. Při procházce na hřbitově tvrdí, že všechno končí smrtí. – Miloš Jakeš po Sametové revoluci stanul před soudem pro trestné činy vlastizrady a ozbrojování Lidových milicí. Tyto skutky mu nebyly prokázány a byl osvobozen. Na podzim 2017 bylo na Jakeše podáno trestní oznámení za zločiny proti lidskosti. -tbk-

Poznámka

Archivní materiály: Česká televize: Srpen (2003; r. Jan Svoboda), Jaro je tady (1998; r. Milan Maryška), Palachův týden (2008; r. Pavel Kačírek), Kronika našeho života 1984 (1987; r. Jan Dvořák), Kronika našeho života 1985 (1985; r. Jan Dvořák), Nepsaný samizdat (2000; r. Aleš Kisil), Příběhy železné opony (2006; r. Ján Novák), Obrazy z Čech (1990; r. Josef Císařovský), Pozor, státní hranice! (1990; r. Karel Čihák), Jak nás viděl svět (1990; r. Alena Hynková, Vladimír Kunz), Československo 1982 (1982), Československo 1983 (1983), Trochu pelyňku (2011). Krátký film: Filmová kronika (1989). Fotografie ze soukromého archivu Miloše Jakeše.

Účinkují

František Čuna Stárek

bývalý politický vězeň

Martin Věchet

organizátor festivalu Trutnoff Open Air

Jan Jakeš

Mildův bratr

Simon Dytrych

Mildův pravnuk

Václav Polcar

majitel muzea komunismu

Jakub Stankovič

Štáb a tvůrci

Scénář

Pavel Křemen, Miroslav Brada (spolupráce na scénáři)

Zvuk

Marek Kořínek, Pavel Jan (mix zvuku)

Producent

Pavel Křemen

Spolupráce

Robert Novák (fotograf)

Hudba

Hudební režie

Pavel Jan

Písně

Cesta domů

Hudba k písni Jana TóthováPavol MurínJuraj HladnyJozef Čech
Text písně Jana Tóthová
Zpívá Tornádo Lue

Internacionála

Hudba k písni Pierre Degeyter
Text písně Antonín MacekJosef Skalák
Zpívá Jan Jakeš

Lokace

Praha, Nové Město (Praha), Národní třída (Nové Město), Schirdingovský palác (Národní třída), Nábřeží Ludvíka Svobody (Nové Město), Ministerstvo dopravy České republiky (Nábřeží Ludvíka Svobody), Bubeneč (Praha), Výstaviště (Bubeneč), Žižkov (Praha), Olšanské hřbitovy (Žižkov), Dejvice (Praha), Hanspaulka (Dejvice), Veleslavín (Praha), ulice Na Větru (Veleslavín), Velvyslanectví Korejské lidově demokratické republiky (ulice Na Větru), metro (Praha), Šumava, České Chalupy u Nové Vsi, Brloh u Nové Vsi, Zlín, Plzeň, Červený Hrádek (Plzeň), České Budějovice, Mánesova ulice (České Budějovice), restaurace Gerbera /i interiér/ (Mánesova ulice)

Produkční údaje

Originální název

Milda

Český název

Milda

Anglický název

Milda

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

politický

Země původu

Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2014—2017

Premiéra

premiéra 1. 11. 2017 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

„Není nic horšího, než být vyloučen ze strany!“ Dokumentární film Pavla Křemena.

Nositelé copyrightu

Realfilm Production s.r.o.

Distribuce

Pilot Film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

74 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české