Camino na kolečkách

Šestatřicetiletého invalidního důchodce Jana Duška (rozvedeného otce tří dětí) upoutala na vozík roztroušená skleróza. Přesto se rozhodl absolvovat s pomocí podpůrného týmu Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. – Honza navštíví Domov svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem, který pouť zaštítil. Klienti napíší svá přání na lampiony, které snad vzlétnou v cíli. – Honzu výrazně podporuje kamarád, věřící Petr Hirsch. – Na Arcibiskupství pražském poutníkům požehná arcibiskup Dominik Duka. Patronem jim je Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského. – Petr, Honza s desetiletým synem Jendou a režisérka Eva Toulová, rozhodnutá tuto konkrétní pouť zdokumentovat, se po příletu do španělského města Logroño setkají se zbytkem výpravy, která autem vyrazila z Čech o dva dny dříve. Patří do ní pečovatel Petr Slavík, kameraman Tomáš Lénárd, zkušený poutník a „projektant“ trasy Michal Černý a řidič Vítek Kohout, který je zároveň druhým kameramanem. – Účastníci plánují absolvovat cestu za třicet dva dní. Honza je vybaven elektrickým vozíkem s kamerou pro on-line přenosy. Skupina se setká s klienty místního pečovatelského domu. Protagonistu pohání motto: na kolečkách život nekončí, nic není nemožné, stačí pouze chtít. – Poutníci vyrazí z náměstí Svatého Jakuba. Brzy jsou mezi vinicemi za městem. Honza chce dokázat, že stovky kilometrů k hrobu apoštola, na něž se od devátého století vydávají věřící z různých koutů světa, i přes handicap zvládne. Pouť Camino zažívá v posledních čtyřiceti letech renesanci, je vyhledávaná i nevěřícími kvůli sdílení mimořádných zážitků. – Honza je přesvědčen, že syn obtížnou trasu s dospělými ujde. – Již v „zahřívacích“ úsecích musí skupina překonávat různá úskalí. Bláto na pěšině znemožní Honzovi řídit vozík a je třeba vrátit se a objet kamenitý úsek. Náročný den zakončí skupina zpěvem s poutníky a společnou komunitní večeří. – Po několika dnech se díky stabilnímu počasí tým rozhodne přenocovat pod širákem u městečka Villafranca Montes de Oca. K výpravě se připojí kamarádka Petra Hirsche, osobní asistentka a pečovatelka Romana. – Řidič doprovodného auta Vítek zajišťuje průběžně nocování v ubytovnách, nezbytné především kvůli nabíjení elektrického vozíku. To tento den odpadlo. Táborníci si opékají nad ohněm párky z konzervy. – Druhý den lepí Jenda samolepky s logem výpravy pod svatojakubské značky. Etapa po noci v přírodě nebyla dlouhá, ale kamenitá, což Honza vzhledem k nemoci těžko snáší. Je „vyřízený“. Z městečka Agés jim do Santiaga „zbývá“ 518 km. – Honza průběžně přesedá na manuální vozík s přídavným terénním kolečkem, jež napomáhá překonávat náročné úseky. Aby nevypadl, musí mít tělo zafixované páskou. Cestovatelé se často „zapřahají“ do lan a kamaráda táhnou, ale někdy je jednodušší vozík poponést. V tyto okamžiky Honza zdůrazňuje, jak je sám „servaný“. Hirsch doufá, že náročných úseků nebude moc. – Kameraman Tomáš přiznává, že je na akci kvůli Honzovi, chce pouť projít právě s ním a pomoci mu nést jeho „kříž“. Účast mu otevírá cestu k pokoře. S nesnázemi počítal. – Po šesti dnech skupina dorazí do Burgosu. – Vítek si stěžuje na komplikace: často se nedá zamluvit ubytování dopředu, musí pak při vyjednávání „hrát na city“. – Mezi Burgosem a Leónem trasa vede v nadmořské výšce nad 800 m. Je zima, deštivo a poutníky zaskočila technická závada přídavného kolečka. Naštěstí v pravý čas seženou ubytování. – Pečovatelce Romaně náročné podmínky nevadí. – Poutníci mají štěstí, v cykloopravně jim vozík zakrátko spraví. – Režisérka konstatuje, že zápasí se svými fyzickými možnostmi, ale kvůli kolektivu se přemáhá. – Malý Jenda u táty oceňuje chytrost a vtipnost. Honza je rád, že jsou spolu, a doufá, že je cesta semkne. – Skupina projde Leónem, kde panují tropické teploty, a ubytuje se až za městem. – Pro Honzu je nezbytné střídat vozíky. Bývá unavený a u toho elektrického neudrží ruku na joysticku. – Počasí je nevyrovnané. – K výpravě se připojí Němci, fyzioterapeut Dirk s partnerkou. Muž pár dní pečuje o Honzu, ten s jeho pomocí udělá po dlouhé době dva kroky. – Po čtrnácti dnech a absolvování tří set kilometrů se skupina rozhodne pro vydatnější regeneraci sil. Honza vzpomíná na dceru Markétku a syna Jonáše. – Jízda manuálního vozíku bez přídavného kolečka, jež nejde kvůli nekvalitní pumpičce dohustit, je obtížná. Z útrap Honzu zachrání dobře vybavený projíždějící cyklista. – Výprava spočine v oáze La Casa de los Dioses, kterou z darů provozuje bývalý podnikatel David Vidal. Vybudoval ji pro poutníky z opuštěné salaše a kromě posezení a osvěžení tu nabízí ekologické výrobky. – Honza po silničce ujede týmu. Rozprší se, a tak musí přivolat pomoc. – Při dalším ubytování tým podpoří hoteliér Jorge: odpustí jim platbu, daruje jim jídlo a pomůže tlačit vozík k duchovnímu místu Camina, umělému pahorku Cruz de Ferro (Železný kříž), který vzniká vrstvením kamenů z domova poutníků. Honzu ke kříži vynesou. Muž pak po rituálu a modlitbě zapálí u nedaleké kaple svíčku za všechny nemocné a zformuluje poselství pro postižené na vozíku. – Skupina se setká s krajany. Od dobrosrdečného polského cyklisty si musí půjčit opět hustilku. – V Ponferradě se k týmu podle plánu připojí spolužáci ze základní školy Roman Tandler a Petr Kollner, kteří Honzu dlouhodobě podporují. Čtyři dny táhnou kamaráda přes „hory a doly“. – Roman oceňuje na Honzovi, s nímž se v dětství skamarádil díky sportu, pozitivní přístup a optimismus. Jeho osud jej hluboce zasáhl. Petr Kollner přijel s jasným cílem: pomoci na chvíli obětavé partě. Nejsou poutníci, ale čtyři dny se to „dá vydržet“. – Jenda se konečně dočká bazénu u ubytování. Honza má narozeniny. Na oslavu přijela ze Santiaga kamarádka Melanie. Přítomná je i Radka s lehčí formu stejné diagnózy. V roce 2010 vylezla na Kilimandžáro a Honzu inspirovala k cestě do Compostely. Oslavenec dostane poutní hůl s podpisy všech účastníků. – Radka má roztroušenou sklerózu dvacet let, trpí především únavou a má postižené oko. – Portomarín. Ve střídmém albergue si poutníci díky vlastnímu vybavení mohou připravit palačinky. – Po necelých třiceti dnech putování a téměř 640 km je Honza na dosah cíle. Poslední noc tráví pět kilometrů před Santiagem. – Před katedrálou sv. Jakuba všechny ovládnou emoce. Navštíví hrob v kryptě a v srdci oltáře obejmou sochu světce. Honza doufá, že bude vyslyšena jeho tichá prosba o zpomalení průběhu nemoci. – Parta se autem přepraví na Cabo de Fisterra, v minulosti považovaný za konec světa. Na parkovišti je umístěna pamětní deska s výrokem Stephena Hawkinga: „Byť je život sebesložitější, vždy existuje něco, co můžeme udělat a dosáhnout v tom úspěchu. Dokud existuje život, existuje naděje.“ – Kamarádi na mysu vypustí lampiony štěstí. Díky vzájemné pomoci dosáhli vytyčeného cíle. Malý Jenda se raduje z vln Atlantiku... -kk-