Vzrušení

Průvodkyně chotěbořského muzea Jitka tráví v práci osm hodin denně se sbírkou a archivem multistylového umělce Zdenka Rykra, kterého obdivuje. Hodnotí jeho vzhled, kdy z nepěkného chlapce vyrostl v docela pohledného a úspěšného muže, a zasněně si představuje společný život v luxusu. – Původem lucemburský konceptuální umělec a kurátor Mark Divo definuje umění jako něco, co je bytostně lokální. V současnosti bankéři kupují manželkám galerie, tak jako jim dříve kupovali obchody s botami. Soukromá přehlídka Art Basel bere umění jako investici, na níž se dá vydělávat. Markův kolega říká, že nepotřebuje peníze, ale čas na život. – Jitka provádí návštěvníky instalací a vykládá, že Rykr byl ve 20. a 30. letech minulého století považován za buřiče a jeho dílo patřilo k dobové avantgardě. Ukazuje jeho návrhy obalů čokolád. Mluví o vztahu Rykra a spisovatelky Milady Součkové, jenž je obestřen tajemstvím. Jisté je, že se vzájemně ovlivňovali při práci. Přátelili se se spisovatelskou dvojicí Henrym Millerem a Anaïs Ninovou, kterou navštěvovali v Paříži. – Mark při kouření jointa tvrdí, že umění může vysvětlit, co se děje ve světě. Je to spirituální hledání, takže umělci jsou „spirituální komunisté“. Umění je podle něj „jen okamžik“. – Mladý student Cedrik Philippe čte knihu Milady Součkové Hlava umělce. Přinese k sochařce fotky této spisovatelky, a ta podle nich tvoří bustu z polystyrénu. – Průvodkyně Jitka hovoří o rozporuplném přijetí Rykrovy rozmanité tvorby jeho současníky. Zamýšlí se nad podobou, kterou prý má s umělcem společnou hlavně v očích. Ona sama nikdy neviděla moře. Představuje si, že cestuje se Zdenkem. – Umělkyně Karin Písaříková líčí své pocity, když se v Japonsku (kde působí již devět let) neuměla domluvit. Používala tedy své instinkty; spoléhala na čich (cítila hlavně moře) a chuť. Rozpoložení demonstrovala v medúzovitých objektech z vlasů, jež získávala v kadeřnictvích. – Cedrik hledá na hřbitově hrob. Kráčí s dokončenou bustou Součkové. Pokračuje ve čtení její knihy. Na výlohu kreslí propojení mezi jednotlivými místy a lidmi, kteří v dokumentu mají své místo. – Jitka si představuje osm hodin (pracovní doba) sexu, jídla, pití, cestování a zážitků s Rykrem. – Karin užívá plastové přístroje na formování postavy/zhubnutí, simulující jízdu na koni. Konstatuje, že všechno je o sexu, zrození nebo o umírání. – Mark žije a tvoří v historické vile v českém Kolíně, která je zároveň kulturním centrem (D.I.V.O. Institut). S malou dcerou a s partnerkou, česko-finskou skladatelkou, hudebnicí a pedagožkou Sonjou Vectomovou, si prohlíží album fotografií a zamýšlí se nad potřebou umělce mít monografii. Sám svou tvorbu nepotřebuje hodnotit; ví, že je dobrá. – Jitku fascinuje, že se Rykr minul se svou dobou a že je „současný“. Umělcův odkaz spatřuje v jeho zásadě, že člověk má za každou cenu jít vlastní cestou. – Karin popisuje, jak jí otřáslo, když kvůli těhotenství ztratila své tělo, které se stalo domem pro někoho jiného. Tyto pocity a návraty z lákavé civilizace k přírodě odrážejí fotografie, na jejichž výstavě ji Japonka strojí do kimona. Umělkyně přemýšlí o nedokonaných dotycích a nevyřčených sděleních. – Sonja se svěřuje s pocity nejistoty. Spojení partnerství a práce podle ní nefunguje. S Markem jsou stále spolu a pořád něco řeší. Postrádá čas, který by trávili „jen tak“. Jejich vztah charakterizuje jako kolotoč. – V lanech spoutaná a zavěšená Japonka podstupuje trýznivou rozkoš. - Mark zůstal sám. Sonja odešla za jiným mužem. – Karin vzpomíná na performanci, kdy v létě vleže na trávníku nechala stříkat mléko z prsu, zatímco ji žrali komáři a udiveně ji sledovali návštěvníci knihovny. – Ve vile u Marka probíhá večírek s řadou instalací. – Těhotná Karin se zamýšlí nad smyslem lidského bytí, jež je jen malou součástí velkého přírodního cyklu, „bezohledně“ vyžadujícího stále dokola zrození. – Cedrik se setká s Markem. Je nadšený vilou i zahradou. Muž prostory právě rekonstruuje, aby je proměnil z rodinného domu na „obývané umění“. Tvorba je podle jeho názoru o paměti umělce, ne o dílech, která se dají reprodukovat a která jsou banálními objekty, takže by měla být vyhozena z muzeí. – Průvodkyně Jitka o Rykrovi před nástupem do práce v muzeu nic nevěděla. Umělec se angažoval v odboji; ona neví, zda byl zabit gestapem. Jeho život začal na kolejích a skončil pod koly rychlíku do Paříže... -vaza-