Archa světel a stínů

Focení, natáčení a pozorování divoké zvěře za tmy umožňuje i současníkům technika s nočním viděním, při níž před sto lety průkopníci „fotografického safari“ využívali k pořízení tzv. zábleskových snímků výbušného magnézia. – Britská východní Afrika, 1921. Snahou vizionářských filmařů a cestovatelů, manželů Osy a Martina Johnsonových, bylo s ohledem na negativní dopady civilizačního rozmachu a loveckých výprav zachytit pro budoucí generace divokou zvěř v autentickém prostředí. Museli se však vypořádat s limity tehdy dostupné techniky. Režiséra Jana Svatoše k jejich příběhu přivedl otřesný zážitek z první návštěvy Afriky (2007), kde viděl „frontu“ na levharta, obklíčeného auty s turisty. Afrika bývá „viděna“ jako kontinent plný bídy a špíny nebo naopak jako fascinující světadíl s přírodou, dosud odtrženou od světa lidí: to druhé režisérovi evokuje výjevy z renesančního obrazu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche. Touha po divočině je snahou o znovunalezení ztraceného ráje. Svatoš s manželkou Romi objevili jiný pohled na africkou divočinu v knize Martina Johnsona Safari. – Odbornice na chování primátů, bioložka Jane Goodallová, vyzdvihuje přínos Johnsonových. – Chanute, Kansas, USA. Jacquelyn Borgesonová ze Safari muzea a veřejné knihovny Martina a Osy Johnsonových shledává odkaz manželů velmi důležitým. Zachytili určitou epochu a pořídili svědectví o zanikajícím světě. Depozitář muzea uchovává patnáct tisíc původních fotografií. Kompletně naskenovaná sbírka se využívá pro výzkum a při naučných programech. Děti např. zjistily, že Johnson pořídil skoro tři tisíce portrétů manželky Osy. Ta se narodila 14. března 1894 v Chanute. Otec ji od dětství učil rybařit a lovit. Obdivovala máti a babičku, které zažily Divoký západ. Oslnila ji výstřední tetička Mini, vystupující v cirkuse. Ráda poslouchala její vyprávění o cestování, jež v ní vzbudilo touhu po dálkách. – Martin se narodil 9. října 1884 v Rockfordu ve státě Illinois. „Individualista“ měl ve škole problémy s disciplínou a byl vyloučen. Jeho otec získal koncesi na distribuci produktů firmy Kodak, a tak měl Martin od dětství blízko k fotoaparátům. Jeho snímky budov otec prodával jako pohlednice. Kvůli neshodám s ním začal chlapec utíkat z domova. – Plavba na lodi Snark, 1907-1908. Podle životopisce Johnsonových, profesora Pascala J. Imperata, byla Martinovou hnací silou touha cestovat do exotických krajin. S Jackem Londonem, který svépomocí postavil nepříliš povedenou loď, podnikl mladík plavbu po Tichomoří. Nezajištěná výprava skončila, když London na Šalamounových ostrovech onemocněl malárií. Po návratu Johnson promítal diapozitivy a filmy v kabaretech. – Chanute, Kansas, 1910. Martin chtěl oživit přednášky „havajským zpěvem“ a na doporučení vyhledal Osu, disponující pěkným hlasem. Šestnáctiletou dívku, nadšenou pro dobrodružství, okouzlil odhodláním poznávat vzdálené země. Po dvoudenní známosti uzavřeli sňatek na „útěku“ ve státě Missouri a další dva měsíce se před hněvem rodičů ukrývali u Londona v Kalifornii. – Manželé sedm let kočovali s přednáškami po USA s cílem vydělat a navázat na Londonovu výpravu. Za ušetřené peníze (4000 dolarů) nakoupili techniku a vyrazili filmovat do Jižního Pacifiku lidojedy. Guvernér Šalamounových ostrovů odmítl zodpovědnost za jejich bezpečnost a v Austrálii je ani nepojistili. – Lovci lebek se obávali, že jim Johnsonovi chtějí zabrat půdu, přesto je vzali do vesnic. Zaujali je filmové aparáty a bílá kůže Osy, která se zalíbila náčelníku Nagapateovi. Domorodci dobrodruhy propustili, až když Martin prohlásil o proplouvající válečné lodi, že je hledá. Kromě kamery přišli o vše. Cestu zpět jim uhradili rodiče pod podmínkou, že se usadí. – Po návratu se Osa učila cizí jazyky. Zachráněný desetiminutový film od lovců lebek prodali za sedm tisíc dolarů do Hollywoodu a odjeli zpět do Tichomoří. Tentokrát výpravu pečlivě naplánovali, naučili se řeč lidojedů a Nagapatemu vysvětlili své úmysly. Ten se po zhlédnutí jejich filmu stal přívětivým hostitelem a umožnil jim další natáčení. – Průkopník taxidermie a biolog Carl Aekely spolu s dalšími přírodovědci nasměrovali zájem Johnsonových na Afriku. Obávali se, že divočina rychle vymizí v důsledku rozšířených loveckých výprav, a chtěli, aby se dochoval její filmový záznam. Newyorské muzeum o projekt stálo, ale odmítlo jej financovat. Martinův otec proto prodal rodinné klenotnictví a vydal se do Afriky s „mladými“. – První africká expedice, 1921. Po několikaměsíční cestě lodí do keňské Mombasy pokračovali cestovatelé vlakem do vnitrozemí. Z Nairobi pak směřovali do vzdáleného Marsabitu, kde nebyla infrastruktura ani lovci. Cílem výpravy, čítající stovky nosičů s množstvím materiálu, se stalo „mytické“ jezero, kde se shromažďovala zvěř. Johnsonovi jej pojmenovali Rajské. – Fotit a filmovat v Africe znamenalo riskovat. Při práci kryla manželovi záda Osa s puškou. Zároveň byla za kamerou a měla na starosti chod tábora. Zachránila manžela před útokem sloního samce. Přišli o materiály a dostali pokutu za zabití zvířete bez povolení. Událost je poučila, studovali chování divoké zvěře. – Při druhé výpravě manželé vybudovali u jezera základnu a zůstali tam čtyři roky. Režisér Svatoš se rozhodl uspořádat čtyřicetidenní fotografickou výpravu v jejich stopách, fotit starou analogovou technikou a vyvolávat filmy na místě. – Kapitán Kenya Wildlife Service Robert Obrein komentuje Svatošovy představy a následný postup při lokalizaci tábora Johnsonových. Pomohlo jim srovnání staré a nové fotografie místa, kde kdysi stála temná komora. – Manželé učili domorodce pracovat s technikou, chemikáliemi a materiálem. Jsou známá jejich jména, ta psal Martin, dbající na oslovování, na rub snímků. – Rezervace Ngulia Rhino Sanctuary, NP Tsavo, Keňa. Z tisíců nosorožců zbylo na konci minulého století pouze dvacet kusů. Ochranáři hledají poučení i v původních nočních snímcích z fotopastí. Speleolog Marek Audy předvádí techniku blesků na noční focení. Johnsonovi vymýšleli, jak se dostat ke zvěři co nejblíže. Číhali u napajedel. Od rozbušek magnésiových světel míval Martin spáleniny. – V únoru 1925 africkou základnu Osy a Martina navštívili budoucí britský král Jiří s manželkou Elizabeth, kteří ocenili význam jejich práce. – Na závěr čtyřleté mise se Johnsonovi rozhodli vylézt na Mount Kenyu (5199 m). Chtěli natočit sněhová pole jako působivý kontrast tropické fauny a flory. Během výstupu je zaskočilo špatné počasí a horská nemoc. Osa trpěla horečkami a ztrátou vědomí. Zachránila je přivolaná pomoc. Svatoš si výstup vyzkouší na vlastní kůži. – „Feminista“ Martin vyžadoval respekt k Ose i od okolí. Milované ženě připisoval své knihy. Čtyřletý pobyt v Africe oba považovali za své nejšťastnější období. – Když se Osa po nezdařeném výstupu uzdravila, pár vyrazil na jih, kde točil mladé válečníky při obřadním lovu lvů. – Pamětník Johnsonových Warren T. Alford vzpomíná na populární projekce: diváky exotické filmy fascinovaly. Období po návratu bylo pro manžele vyčerpávající kvůli společenským povinnostem. Záhy si vzájemně koupili lodní lístek zpět do Afriky. – Ke každému filmu Johnsonovi vydali knihu. Při natáčení goril v Kongu vznikl jejich první zvukový film (Congorilla). Na výpravu vezli těžké nahrávací zařízení s kompletní elektrárnou, podléhající však ve vlhku zkáze. – Johnsonovi měli rozpory s Hollywoodem, který filmy přizpůsoboval diváckému očekávání. (mj. jim vyčítal, že zachytili Pygmeje, učící se kouřit doutníky a tančící s Osou jazz). Manželé kvůli financím museli akceptovat připomínky studia i sponzorů a jít vstříc komerční vlně. Usilovali však o upřímnou výpověď; existují kilometry nesestříhaných záběrů. Martin toužil vymanit se z hollywoodského područí a věnovat se etnografickým filmům. – Na Johnsonovy, dlouho nadšené z africké atmosféry, dopadla krize: natáčení goril bylo vyčerpávající, cestování se stalo utrpením, hádali se. Osa se potýkala s problémy při psaní autobiografie (I Married Adventure), oba byli rozladěni z filmování, jímž se měli zavděčit studiím a divákům. – Knihovna Kongresu USA. George Wileman předvádí rozpadající se nitráty či jinak poškozené filmy. Konstatuje, že je třeba zachránit vše, co ze sbírky nepoškozeného materiálu zbylo. Svatoš tu objeví mj. záznam výcviku slonů v Kongu či fragment barevného filmu z Bornea. – Filmový historik David Bordwell mluví o Svatošově projektu a jeho vizi dokumentu. „Metafilm“ by mohl doříct to, co Martin Johnson již nestihl a dovršit jeho poselství. – Důležitá sbírka dokumentů pochází také od pilota Johnsonových. Ti, aby mohli sami létat, absolvovali výcvik v USA a koupili dva obojživelné stroje (Spirit of Africa, Osaʹs Ark). – Letecká expedice, 1933-1934. Johnsonovi s ročním předstihem zajistili s pomocí místních obyvatel improvizovaná letiště a ukryté sklady pohonných hmot. Při příletu měli k dispozici jen nekvalitní „rámcovou“ mapu Afriky. Do cíle k jezeru doletěli s prázdnou nádrží. - Průvodce John Kabuga se účastní Svatošovy expedice po stopách cestovatelů, jež začala v roce 2010. Je u vytržení, co se v Africe před sto lety odehrávalo. Kameramankou a fotografkou výpravy je Svatošova partnerka Romi. I jejich natáčení je vyčerpávající. – Johnsonovou prioritou bylo předkládat lidem filmy o kráse, ne o požadovaných „děsivých zvířatech a strašlivém nebezpečí“. Při letecké expedici chtěli natáčet slony, kteří se však kvůli suchu „nedostavili“. Zamířili proto jako první otevřeným aeroplánem nad Mount Kenyu. V jazyce Kikuyů Kirinyaga/Zářící hora byla tehdy plná ledovců a sněhu. Poté se rozhodli znovu navštívit letadlem snadněji dostupné Pygmeje hluboko v Belgickém Kongu (Baboona). Šťastní domorodci tančili kolem neznámého stroje „hadí“ tanec. Na vyhlídkový let jich k sobě Johnsonovi „vecpali“ třicet šest. – Osa litovala, že manželství zůstalo bezdětné. Přímý a vlídný pár se zato „v tichosti“ věnoval charitě. – Na letecké expedici natočili Johnsonovi tisíce metrů filmu. Osa se ale rozstonala a museli se vrátit do Ameriky. – 12. ledna 1937. Během letu do Kalifornie, kde měli manželé sestříhat nejnovější film, navrhl Martin Ose, která vždy toužila mít vlastní dům s rodinou, že adoptují dítě. Došlo k havárii. Martin, který se v džungli cítil bezpečněji než v civilizovaném světě, zahynul. Osa skončila s vážně zraněnou nohou na invalidním vozíku. Sponzoři po ní obratem chtěli zpět investice a nutili ji kvůli splátkám točit reklamy. – Ernest Hemingway kdysi prohlásil, že teprve Martin s Osou sňali z Afriky označení „temný kontinent“. Jejich dílo ovlivnilo řadu významných osobností. Roberta J. Flahertyho inspirovalo k natočení filmu Nanuk, člověk primitivní, Joy Adamsonovou k napsání Příběhu lvice Elsy. Martin s Osou předběhli svoji dobu, ta naše na ně zapomněla... – Cestou z poslední expedice se Johnsonovým poštěstilo natočit velké stádo slonů... – Osa se nikdy nesmířila se ztrátou manžela. Psychické problémy dále prohlubovaly její závislost na alkoholu. 7. ledna 1953 byla nalezena mrtvá ve svém hotelovém pokoji v New Yorku. -kk-